Zadání domácího úkolu

Na minimálně pět palců napíšete povídku z reálného světa.

Vypracování

Domácí úkol – Literární seminář
Lily Angelina Johnsonová

Snad je to dost povídkové, mně se tohle pojetí pro reálný svět přímo nabízelo… :)

*

Ahoj,

včera jsem si v knihovně půjčil knihu. Na tom by asi nebylo nic moc divného, kdyby v ní nebyl zastrčený Tvůj výpis konta. To vlastně taky není zvláštní, protože mezi knihovníky je dost takových, kteří vrácené knihy moc nekontrolují. U každého vypůjčeného titulu bylo podtrháno několik číslic u informace, o jaký svazek se jedná. Trochu mě to zarazilo, ale pak jsem na to zapomněl a výpis jsem používal jako záložku. Jenže když jsem se dostal na stranu 754, na spodním okraji stránky jsem našel napsanou Tvoji e-mailovou adresu a výzvu, ať Ti člověk, který ji najde, napíše. To číslo už jsem někde viděl, napadlo mě, podíval jsem se na výpis, a bylo tam. V čísle svazku byly podržené tyto tři číslice.

Tak jsem si, jen tak ze zvědavosti, zkusil sehnat přesně ty svazky, které byly také na tom výpisu, a na spodních krajích označených stránek jsem našel přesně totéž. Teda, téměř, protože tam byly jenom takové útržky. Celá adresa byla napsaná jenom na v té první knize, kde byl i výpis. Proč? A kdo jsi? Nějak nevěřím tomu, že by WesienHopnot bylo tvoje pravé jméno, a z toho výpisu jsem nic nevyčetl. K čertu s funkcí Skrýt své jméno. Vlastně ani nevím, proč jsem se rozhodl, že Ti napíšu. Možná proto, že jsem jako malý rád četl dobrodružné knihy a snil o tom, jak jednou zažiju něco takového. Třeba to ani nikam nedorazí, třeba to je nějaká neexistující adresa a za chvíli se mi tenhle text vrátí zpátky. Měl jsem ale pocit, že to musím zkusit.

David

*

Ahoj Davide!

Nikdy v životě by mě nenapadlo, že někdo opravdu čte Bratry Karamazovy. To je odpověď na otázku proč. Ta kniha mě fascinovala a byla jsem zvědavá, jestli ti, kdo si ji půjčí po mně, si ji doopravdy přečtou, nebo jenom začnou a pak je to přestane bavit, případně je odradí necelá tisícovka stránek. Dobrá, to s tím výpisem už byla jenom taková legrace, jestli někdo z těch, kdo se dostane k těm ostatním titulům, bude chtít vědět, co to ta část znamená, a pokusí se dát dohromady celou adresu. Výpis jsem založila do každé z nich, ale podle toho, co píšeš, si toho vždycky někdo všiml a vyndal ho. Škoda. A mimochodem, funkce Skrýt své jméno je naprosto skvělá. Miluju knihovnový katalog.

A k Tvé druhé otázce. Kdo jsem? To je těžká otázka. Jsem děvče, jak už sis jistě odvodil z toho, co jsem zatím napsala. To, kolik mi je, víš z výpisu. A vlastně znáš i mojí e-mailovou adresu, což je docela dost. Nelíbí se Ti moje jméno? Zvláštní. Já jsem na něj dost hrdá. Ale máš pravdu, opravdu se tak nejmenuju. Je to jenom jméno mého alter ega. Něco málo přesmýkni, dej stranou počeštělé křestní jméno, odečti dvě devítky, jedenáctku, jedničku a přičti dvanáctku, opět něco málo přesmýkni a víš, kdo jsem. Očividně máš rád hádanky, tak by Ti to třeba mohlo jít. A kdyby ne, tak nápovědou Ti budiž kniha 05 Harryho Pottera, konkrétně 215–2–19. A to, kolik měl Draco Malfoy kumpánů, můžeš vynechat.

Hodně štěstí!
~ Wesien

*

Ahoj Žofko,

ano, jsem divný kluk, ale opravdu poctivě čtu povinnou četbu, protože mě dost často zaujme. Navíc se mi hnusí si někde něco najít, udělat si názor podle shrnutí z internetu a ten pak odevzdat 

učiteli. Na světě ještě existují poctiví lidé. A koukám, že i ti, kdo mají stále rádi katalogy v knihovnách, ačkoliv ty internetové, na něž se před pár lety přešlo, stojí za nic. Starý dobrý Koniáš.

Druhý odstavec na stránce 215 Fénixova řádu je „vybrali“. Opravdu je nápovědou tohle? Nejsem si úplně jistý, jestli jsi myslela totéž. Nemáš jen jiné vydání knihy?

David

*

Ahoj Davide!

Jsi úplně normální ohrožený druh. Asi jako já. Přesně ten druh lidí, kteří si všechno raději přečtou a nenávidí čtečky a e-knihy, kteří milují knihovny a nenávidí neděle, protože jsou všechny pobočky zavřené. Když byl ještě v počítačích, kde si můžeš hledat knihy, nainstalovaný Koniáš, tak jsem nebydlela v Praze, proto nemůžu soudit, jaký byl. Není to ale náhodou ten systém, co používají knihovníci k půjčování a vracení?

Vybrali. Ano, očividně máš taky souborné paperbackové vydání všech sedmi knih. Vybrali. Ty vyber a vynech počet Malfoyových věrných kumpánů. Potom se na to podívej trochu jinýma očima. Doporučuju 26 písmen a kalendář. Lepší? Možná pak přijdeš na jednu drobnou chybku, kterou jsi udělal.

~ Wesien

*

Ahoj,

ano, máš pravdu, Koniáše používají knihovníci, což jim nesmírně závidím, protože ten internetový katalog (a ta jeho divná verze, která se teď začíná objevovat v různých pobočkách) je o několik věcí ochuzený. A zrovna o takové věci, jež bych občas rád věděl, třeba kolik rezervací připadá na jeden konkrétní titul. Třeba že na Analfabetku, která uměla počítat, bylo toho času 318 rezervací, přičemž svazků tehdy bylo kolem sedmdesátky, což znamená, že na jeden připadalo přibližně čtyři a půl rezervace. Tohle přesně z internetového katalogu nevyčtu. Odkud ses přistěhovala? Měli jste tam aspoň knihovnu?

Mně bylo na tom nula pátém díle něco divného, ale nenapadlo mě, co by to mohlo být. Děkuju za ten tip s abecedou, Sofie! Doufám, že budeš Veselá z toho, jak krásně jsem Tvou šifru rozlousknul, ačkoliv se to teda neobešlo bez nějaké drobné nápovědy. Ale co, z Verneovek, Rychlých šípů a knih od Breziny a Blytonové už jsem vyrostl a asi jsem vyšel ze cviku. Ale Newton? Jako vážně?

David

*

Ahoj Davide!

Gratuluju k úspěšnému rozlousknutí toho, jak se jmenuju. Teď můžeš konečně uznat, že WesienHopnot je daleko lepší, hezčí a originálnější. A Newton je trochu (hodně) zkomolený Newt Scamander. Holt jsem potřebovala ještě dvě písmenka. Ale neboj, nemám ráda fyziku a Newtonovy pohybové zákony. No dobře, jistou část fyziky ano, ale Isaac potrefený jablkem tam nepatří.

Tam, odkud jsem se přistěhovala, jsme měli jenom takovou malou knihovnu o dvou místnostech a deseti regálech, kde neměli moc nových knížek, ale za tu dobu jsem dokázala přelouskat spoustu klasických děl literatury, takže si myslím, že ani tam to nebylo špatné. Tady jsou ale úplně jiné možnosti. Pořád jsem fascinovaná tím, jak může mít Praha čtyřiačtyřicet poboček knihovny (včetně těch pojízdných). Už jsi navštívil všechny? Určitě ano, protože někdo, kdo má takový přehled, je musí mít zmáknuté. A která se ti líbí nejvíc?

~ Sofie (už konečně)

*

Ahoj Sofie,

mně se víc líbí tvoje skutečné jméno, Wesien úplně křičí do světa, že to je pseudonym. Přinejmenším v naší krásné zapomenuté republice. V Americe by ti to možná vyšlo, ale tady ne. Klasická literatura je náhodou naprosto skvělá, protože je léty prověřená. To však nic nemění na tom, že mezi moje oblíbené knihy patří i vědeckofantastická literatura. Proto mám rád knihovnu na Smíchově, protože ta je na sci-fi a fantasy zaměřená. Pak se mi líbí Sedmička, Opatov a Dům čtení v Ruské. A ano, už jsem projel všechny knihovny, protože jsem je musel prozkoumat, abych zjistil, která bude ta nejlepší a kam budu chodit nejvíc.

David

*

Ahoj Davide!

Tak teď jsem se trochu urazila, protože jsem si od svých osmi let myslela, jak je Wesien krásný pseudonym. Jednou budu slavná spisovatelka, říkávala jsem si, a všechny svoje knihy budu vydávat právě pod tímhle jménem. Mě pořád někdo vrací zpátky na zem. Už jsem zjistila, že slavná spisovatelka ze mě asi nebude, že kominíci nelezou do komína, že dárky na Vánoce nenosí Ježíšek a teď že Wesie je moc pseudonymní. Achjo. Život není fér.

Já mám ráda Ústřední knihovnu. Je velká, plná knížek a otevřená nejdéle ze všech. No dobře, v poslední době už ji tak v lásce nemám. (Další návrat zpátky na zem.) Nemají tam knížky, které by tam někde být měly, nikdy nenarazím na ty knihovníky, s nimiž bych si ráda popovídala, a ten regál, kde si máš sám vybrat rezervaci, mě opravdu naštval. Proč se to dělá? Aby si mohl nějaký chudák knihovník hodinu postát a vnucovat se hledajícím lidem? Hlavně mi vadí, že takhle to teď je na čím dál více pobočkách. I u nás.

~ Sofie

*

Ahoj Sofie,

proč si myslíš, že nikdy nebudeš slavná spisovatelka? Vždyť je fajn mít aspoň nějaké sny. A kominíci opravdu nelezou do komína? Nene. Ještě mi řekni, že Středozemě je jenom Tolkienův výmysl, že v Západozemí mocné rody nehrají žádnou hru o trůny a že se přes skříň opravdu nedostanu do Narnie a zkazíš mi všechno, v co jsem kdy věřil.

Ústředka se mi nelíbí, protože je taková... neosobní? Ale nejsem si jistý, jestli je to úplně to slovo, co chci použít. Je moc velká, je tam tolik lidí a nikdy si s nikým nemůžeš popovídat. Docela by mě zajímalo, kolik jich tam může pracovat celkem. A ty rezervace se mi takhle taky nelíbí, naštěstí to na Smíchově pořád ještě někdo vydává zpoza pultu. A která že knihovna to je ta vaše? 

David

*

Ahoj Davide!

Protože žijeme, kde žijeme. Myslím, že to by jako odpověď mohlo stačit. Tady se prosadí jenom málokdo, takže se holt musím spokojit jenom se psaním do šuplíku a s e-maily. Věř si, v co chceš, vždycky dobré mít nějaké sny. Nebudu ti to kazit, když už se mi to povedlo s těmi kominíky. Mě by nikdy nenapadlo přemýšlet nad tím, že by se do těch komínů nevešli ani ti nejhubenější. A teď si představ, že víš tohle, ale žiješ v Americe a věříš na Santu. Jak se ten tlusťoch může dostat do komína, aniž by uvízl?

Tak jo, řekl sis o to sám. Zahrajeme si hru „najdi Sofii“. Když vyhraješ, tak se někde setkáme, když ne, tak máš holt smůličku a budu jenom ta holka, na jejíž e-mail jsi natrefil při četbě Bratrů Karamazových. Jdeš do toho? Nenapoví ti knihy Jádro Slunce, Kontakt od Carla Sagana, čtvrtý díl série Mycelium, druhá kniha prvního dílu Jména větru, Muži, kteří nenávidí ženy ani třetí kniha 1Q84.

~ Sofie

*

Ahoj Sofie,

a co všechno píšeš do šuplíku? Co píšeš mně, mi je jasné. Tebe asi hodně baví si hrát, viď? Znáš hru Escape? Takovou tu, kde máš skupinu dobrodruhů a za deset minut musíte uniknout z chrámu pomocí zvěsilého házení kostkami. Když se konala Noc bez Andersena, tak jsme si s ní užili několik krásných a zábavných hodin, než jsme nad ní konečně zvítězili. Byli jsme opravdu vtipná skupina, matfyzák, medik, archeolog, knihovník a já, plus jeden odtikávač času, který měl nějakou botanickou školu. A kvůli naší kratochvíli jsme potom už nic moc nestihli.

Dobrá, není to ani jedna knihovna z těch, kde mají tyhle knihy. Ale pořád mi jich zbylo šestnáct. To je mám objezdit a třeba na tebe někde natrefím? Nebo dostanu další nápovědu?

David

*

Ahoj Davide!

Do šuplíku si píšu ledacos, od deníkových záznamů přes vtipné historky až po povídky různé délky, žánru a stylu. Občas i nějakou tu básničku. Ale jenom do šuplíku, což znamená, že i kdybys do mě hučel sebevíc, tak ti nic z toho neukážu. Kapišto? Hru Escape znám a očividně jste byli docela šikovná partička, mně se niky vyhrát nepodařilo, ale možná proto, že jsme nikdy neměli odtikávače času. Jak to fungovalo? To prostě začal tikat, když se písek blížil k dosypání? Jinak ten „soundtrack“, co je k tomu na internetu, je fakt na nic.

Otevřeno každý všední den,
nepracují tu tři lidé jen,
ve statistikách celkem dobrá jsem...
už víš, zda v sobotu můžeš jít sem?

~ Sofie

*

Ahoj Sofie,

nejsi přece žádný Jack Sparrow, abys mě posílala do patřičných mezí slovem „kapišto“. Něco z toho mi jednou určitě ukážeš, protože soudě podle nápovědy se s tím moc ráda pochlubíš. V sobotu se za tebou přijdu podívat. Jak tě poznám, případně ty mě? Jinak ano, začal tikat asi minutu předtím, než se dosypal všechen písek, takže jsme měli dost času se vrátit zpátky do té první místnosti. Dobrý trik, ne? A podruhé jsme se už nevraceli a všichni jsme si nechali vzít krystal, protože by cesta zpět trvala zbytečně dlouho. To na cédéčku nás zradilo už při první hře, tak jsme si právě najali tikače. A osvědčilo se to. Někdy to zkuste takhle.

David

*

Ahoj Davide!

Když už, tak kapitán Jack Sparrow. Je fakt, že jím bohužel nejsem, ale když on má takové skvělé hlášky, že občas neodolám a něco z toho použiju v běžném životě. A nepochlubím. Tak tuhle radost ti neudělám. Ale děkuju za útěkový tip, asi to někdy s holkami zase zkusíme, když už jsem teď chytřejší, jenom nás musí být o jednu víc. Hm, vidím to tak, že asi budu tikat já. Tik tak. Těším se na sobotu. A myslím, že když přijdeš mezi jedenáctou a jednou, tak mě poznáš. Budu u internetů. Ani to tam nebudeš muset obcházet. Akorát se hlas spíš ty ke mně. A kdybys chtěl chodit dřív, tak budu v prostoru. Někde po knihovně. To mě taky najdeš. Nechodí tam moc lidí v černém.

~ Sofie

*

Ahoj Sofie.

... Páni. V Korunní jsem nebyl, ani nepamatuju, možná to dokonce bylo naposledy před tou rekonstrukcí, takže jsem se tam nejdřív trochu nevyznal. Ještěže všechno bylo zhruba tak jako dřív. U těch internetů jsem si připadal dost divně, když jsem to tam obcházel. Jako nějaký úchyl. Potom mě osvítilo ranní sluníčko a napadlo mě, že se zkusím zeptat, jenže nikoho jsem za pultem neviděl. Asi vyřizuje hledá nějakou rezervaci. Rychle jsem nakoukl do těch papírů, ale nikdo s tvým jménem u internetů psaný nebyl. Ani nikdo bez průkazky, že by tam neměl jméno. Tak jsem čekal. A dočkal jsem se.

Měla ses vidět, jak jsi vypadala, když si na počítači vyskočilo moje jméno. Nemohl jsem se nesmát. Ale nikdy by mě nenapadlo, že knihovnice bude psát do knížky. A nikdy by mě nenapadlo, že je možné, aby někdo z protekce mohl normálně pracovat v knihovně, i když ještě nemá vysokou a bakaláře. To je fakt hustý. A teď jsem z toho takový rozčarovaný, protože u nás by něco takového asi neprošlo, takže zatím můžu jenom vesele dobrovolničit a čekat, až naprší a uschne. No, každopádně se ti nemůže upřít jistý smysl pro dramatično. Asi do Korunní začnu chodit víc. V reálu je s tebou ještě větší sranda než přes e-maily.

David

*

Ahoj Davide!

Já jsem tak ráda, že jsem to tehdy udělala! Víš, jednou jsem četla knížku, kde kluk našel v antikvariátu nějaký rébus v jedné knize, potom to luštil a dostal se k jedné holce, se kterou se skamarádili a později i dali dohromady. Říkala jsem si, že by bylo zábavné to zkusit, jestli by to fungovalo ve skutečnosti, tak jsem si vymyslela něco podobného. Bylo to o to jednodušší, že jsem si tu knížku mohla vrátit a založit sama a nikdo ji nekontroloval. (Ty ostatní ano, protože jsem je dala do biblioboxu v Ústředce. Asi to byla chyba. A není to z protekce, jenom zaskakuju za dlouhodobě nemocnou mamku.) Vždycky, když si ten svazek někdo půjčil, jsem si ho projela v databázi a čekala, jestli se ozve. Ticho po pěšině. A pak se dostala k tobě. Byl jsi mi sympatický už z těch údajů, co na tebe máme. Doufala jsem, že si toho všimneš. A všimnul.

Tím, jak jsem pořád buď ve škole nebo v práci, nemám moc času na nějaké sociální kontakty s ostatními. Proto jsem si řekla, že tohle by vlastně nemusel být jen experiment, ale mohla bych tak najít podobného cvoka, co rád čte. A našla. Souhlasím s tím, že i s tebou je větší zábava ve skutečnosti, ačkoliv i ty e-maily mají něco do sebe. A hrozně mě překvapilo, jak vyšlo i to, že jsi naladěný na stejnou vlnu jak já.

Budu se těšit, až zase přijdeš!
~ Sofie