Zadání domácího úkolu

V mimořádném úkolu Vám dám jednoduché téma a bude jen na Vás, jak jej zpracujete. 

Nemoc.

Pokud hodláte psát, tak text minimálně na 3 palce!

Vypracování

Mimořádný domácí úkol – Lékouzelnictví
Lily Angelina Johnsonová

Mám ráda zimu. Ten čas zhruba od poloviny podzimu, kdy svět začíná ovládat mráz, až po začátek jara, kdy vysvitnou první pořádně teplé sluneční paprsky, je prostě nejlepší. Abych se vám představila, jsem Rýmička. Ne Rýma, taková ta obyčejná a trapná choroba, kdy člověku jenom teče z nosu a huhňá. Kdepak, já jsem Rýmička, přemožitelka a zkáza všech mužů. Samozřejmě se občas nějakého z nich chytím i ve zbytku roku, ale to není tak úplně ono. Nejvíc mě to prostě baví v zimě. Jakmile se jenom trochu ochladí, na lidech se začnou vytvářet takové terče, které vidíme jenom my, nemoci. Prostě si zkuste představit nějakého člověka, jak má na čele takové barevné kolečko, případně kdekoliv jinde na těle. Každá barva přitahuje jinou chorobu a každé místo má svoje specializované. Když se na hrudi nachází tmavě žlutý kruh, tak dotyčného obyčejně sklátí kašel. Pokud je bledě zelený, tak to přiláká zápal plic. A podobně. Můj kruh je růžový a pochopitelně se nachází na nose a v jeho okolí.

Jakmile takového člověka zaregistruju, musím si ho pořádně prohlédnout, abych zjistila, jestli to má cenu. Když je to žena, tak jdu automaticky dál, protože ty vyhledává moje trapná sestřenice Rýma. Já se soustředím na muže. V případě, že mi přijde, že by mě mohl špatně nést, se ho chytím a už ho nepustím. Říká se, že na člověka něco leze. Docela přesné označení, jelikož my na ně doopravdy lezeme. Jenže jsme nehmotné, takže to nejspíš neuvidí. No, každopádně začne být unavený a cítit se přejetě. To může trvat různě dlouho, od pár hodin po dva dny. Poté zaleze do postele, nechá manželku/přítelkyni/maminku/jinou osobu ženského pohlaví, aby se o něj starala a vařila mu čajíčky. To mě vždycky baví, protože si myslí, že mě tím vyžene. Ale já čajíčky ráda, takže o to pevněji se ho držím a o to hůř mu je. Obyčejně mě to baví něco kolem týdne. Nejlepší však je ještě mezitím skočit na tu ženu, která ho obsluhuje, jenom na chvilku, decentně, protože když se u ní něco projeví, tak to je úplně diametrálně odlišné. Statečně dál vaří čajíčky, nehledě na to, že jí samotné také teče z nosu a není jí úplně dobře.

Zhruba po tom týdnu toho obyčejně nechám. Dotyčný člověk mě přestane bavit, takže ho přes někoho dalšího opustím. Nejradši mám, když se dostanu na nějaké místo plné lidí, protože tam mám krásný výběr. A stejně tak mě baví, jak si lidé myslí, že ty jejich prášky a čajíčky fungují. Nefungují. Jenom mě přestane bavit je okupovat, tak je opustím a jim se najednou udělá dobře. Ale tak co. Když je baví to pít a polykat, tak jim v tom bránit nebudu. Jenom by se pak neměli chlubit, že mě přemohli.