Zadání domácího úkolu

Mantichora a její duše.

Vypracování

Mimořádný domácí úkol – Nauka o tvorech nejnebezpečnějších
Lily Angelina Johnsonová

Rozhovor mantichoří „hlavy“ s „duší“, kdy hlava je její správné já a duše je to citlivé:

– Poslyš, neměla bys toho člověka jíst.

– Sklapni. Mám hlad a žaludek je důležitější než ty.

– Pff, tak to si beru osobně.

– Klidně. Koho kdy zajímala jaká duše. Jsou přece daleko důležitější věci. A kdybych se teď nenajedla, tak bych brzy zemřela hlady a ty se mnou.

– Kdepak. Já půjdu po tvojí smrti do nebe. Nebo spíš do pekla, jak tak na tebe koukám.

– Co to sakra meleš?

– Do pekla a budu se navždy smažit v plamenech za to, že ty jsi nenasytná obluda.

– Blbost. Po smrti půjdeš leda tak pod zem spolu se mnou. Případně nás něco sežere.

– V tom případě se s duší toho, co tě sežere, taky potkám v pekle.

– Nekecej blbosti. Kdybych chtěla poslouchat tohle, tak si zajdu ke zpovědi.

– Pravděpodobně by tě nikdo nevyslechl.

– Kdyby ten někdo viděl jenom hlavu...

– To by ses ale musela vejít do takové malé budky, kam se nevlezeš. A tělo tě vždycky prozradí.

– Achjo, proč mě lidi musejí soudit vždy jenom podle těla...?

– Protože jsi mantichora? Hm?

– To je diskrimantichorace. Asi budu bojovat za práva utiskovaných menšin.

– Nebudeš, protože nejsi člověk.

– Ale mám lidskou hlavu!

– Jenže to je tak všechno, co je na tobě lidské. Ani se jako člověk nechováš.

– I lidi jsou masožraví.

– Ne všichni. Existují takové skupiny, co maso nejedí. Buď si říkají vegetariáni, ti bojkotují jenom uvařená a jakkoliv jinak připravená zvířata, nebo vegani, a ti odmítají všechno, co je živočišného původu obecně.

– Říkáš mi teda, že mám pro tvé dobro žrát kytky?

– To jsi řekla ty.

– Ale myslíš to.

– Jo.

– To si mám nabodnout kytku na ocas a pak to sníst?

– Nebo si k ní můžeš dát i jinou kytku, aby to mělo lepší chuť. Ale v podstatě asi klidně. Můžeš ji taky uškubnout zubama. Jako že se můžeš začít pást.

– Ne.

– Chcípni.

– A ty si užij peklo.