Zadání domácího úkolu

Pelyněk patří do vyjmenovaných slov. Napište moderní pohádku, ve které použijete všechna vyjmenovaná slova po L. Vyjmenovaná slova zvýrazněte.

Nebo

 

Namalujte mi vyjmenovaná slova. Mým přáním je tedy ke každému slovu pěkný obrázek.

Vypracování

Krásný den, madam, :)

 

Praha, stověžatá matka všech měst. Je pověstná svou úžasnou architekturu i nádhernými památkami. Každá mince má však dvě strany, a tak není těžké zaslechnout, že se po zdejších barech a různých podnicích potulují čarodějnice. 

A právě jedna taková teorie je poslední dobou slyšet čím dál častěji. Dokonce se tato báchorka donesla až na místní policejní stanici, kde ji dostala za úkol vyřešit detektiv Roman. Ostřílený chlap s lysou hlavou, který se nikdy s nikým nemazlil a jeho práce mívala značný úspěch. 

Jenže to byl zcela obyčejný smrtelník a na kouzla a čáry nevěřil. Vždy říkal, že věří jen tomu, co vidí na vlastní oči. Ale pak jednou...

"Romane?! Máš tady další složku." Roman se neochotně zvedl z pohodlného křesla a došel si k okénku pro tlustou složku. "Co je to tentokrát? Vražda? Znásilnění? Násilné vniknutí?" otázal se s přimhouřenýma oči. "Nevím, nečetl jsem to..." pokrčil rameny strážník a zmizel za rohem.

Vrátil se proto se složkou do křesla, rozbalil ji a uchechtl se. "Pan Plyš... no to je ale blbý jméno." Dál však zkoumal složku a nestačil se divit. "Vyslýchaný tvrdí, že jej v baru Veselý Mlýn opila čarodějka nějakým lektvarem a ten ho potom donutil zmlátit muže sedícího vedle... No to víš, že jo, vymlouvat se na nějaký čáry máry, já ti dám..." pak se ale zadíval na adresu baru a zjistil, že poměrně nedaleko jeho bytu a že by možná nebylo nic proti ničemu, kdyby se tam zašel podívat. 

 

Bar byl skutečně pozoruhodný. Bylo v něm narváno k prasknutí především náctiletými výrostky, kteří se bavili tancem na parketě s kdekým a popíjením alkoholických nápojů, které jim neměl nikdo nalít. To ale Romana nezajímalo. Okouzlila ho mladá a překrásná barmanka, která se předváděla před mnoha muži a míchala jeden koktejl za druhým. 

Roman se usadil kousek dál od baru, aby nebyl moc na očích, ale aby přesto dobře viděl. Po nějaké době, kdy si objednal už druhý drink, se tvář barmanky malinko změnila. Jako kdyby v ní zahlédl škleb zlomyslnosti, dál však pokračovala v míchání, a když jednomu muži podala zajímavě zbarvený koktejl, jako by se najednou zbláznil, začal mlátit jednoho kluka stojícího nedaleko. Roman jako na povel vyskočil a šel je roztrhnout. Muž však zaútočil i na něj, takže si nakonec vykoledoval želízka a noc na policejní stanici.

Roman po tom zážitku nemohl usnout a celou noc proseděl u okna zíráním do tmy, kde se čas od času blýskalo. Pořád nevěřil na čarodějnice ani nic podobného, ale přece se člověk jen tak nezblázní z ničeho nic... navíc sám na vlastní oči viděl, že se to stalo až po napití toho koktejlu. 

Chodil proto do baru dalších několik dní a každý večer se to opakovalo. Vždy nějaký muž dostal koktejl podivné barvy a chvíli na to se začal chovat jako smyslů zbavený a mlátit prvního člověka, který mu přišel pod ruku. 

Roman se několikrát snažil se zadrženými mluvit, ale nikdo z nich si nic nepamatoval, všichni shodně tvrdili, že najednou měli nutkavou potřebu někoho zmlátit a pak už si pamatují jen to, že se probrali na policejní stanici. Bylo to celé divné. Na další večer se Roman rozhodl, že se zajde podívat ke slečně domů. Nebyl takový problém si zjistit, kde bydlí. 

 

Stejně jako nebyl problém dostat se do bytu. Neměl ale povolení, takže musel být opatrný a rychlý. Když však rozsvítil světlo, nestačil se divit. Jako by se přenesl o několik staletí do minulosti. Všude samé kádinky s divnými věcmi, kotlík, mnoho dřevěných vařeček, hábity, klobouky a knihy kouzel... nevěřil tomu, co vidí. 

Zamířil k pultu s kotlíkem. "Pelyněk, přísada vyvolávající záchvaty vzteku, jitrocel způsobující částečnou ztrátu paměti, Atropa, účinný jed..." četl si nahlas několik štítků na skleničkách. Takhle s tím plýtvat..." zavrtěl hlavou, když se podíval pod nohy, kde byla spousta usušených bylinek rozházená po zemi. 

Pak zamířil ke knize a znovu zavrávoral. "Jak utišit vzlykající oběť, jak splynout s okolím, jak spolykat prášky?" podivil se. "Tak je to čarodějka nebo magor? " nechápal. Došel ještě ke skříni a hned co ji otevřel, ho zavalila hromada krámů jako byla košťata, lyže, kusy lýka a jiných nesmyslů. To už na něj ale bylo moc a raději byt opustil. Nebyl si jistý, jestli  věří tomu, že ta žena je skutečně čarodějka, ale byl si jistý, že je minimálně psychicky nemocná. 

 

Dalšího večera si pro ni přišel do baru. Počkal, až jí končila směna a v šatně ji ukázal zatykač. 

"Jste asi upad ne?" civěla na něj nechápavě.

"Ani v nejmenším slečno. Úmyslně navádíte muže, aby fyzicky napadali druhé, což je manipulace a nepřímé ublížení na zdraví, jste zatčena!" pronesl rázně a už sahal po poutech. 

V tom však žena ustoupila, začala máchat divoce rukama a mumlat si nějaké nesmysly. Roman stál jako přikovaný a čekal, kdy ho na něco promění. Žena však máchala rukama tak divoce, že z police vedle shodila těžkou krabici, která ji omráčila. Roman se ušklíbl, pokrčil rameny a ženu, která očividně trpěla poruchou osobnosti, odvedl. 

Ať už to byla skutečná čarodějka nebo ne, opět se ukázalo, že dobro vítězí nad zlem a zlé skutky jsou vždy potrestány. 

 

 

S pozdravem,

Theresa Brendi