Zadání domácího úkolu

Dnes jsem vám vyprávěl o různých verzích pohádky, ale jednu jsem nezmínil. Převyprávějte mi tedy českou (popřípadě slovenskou) pohádku o Popelce. Rozsah 3 palce.

Vypracování

Dobrý den.

Česká pohádka Popelka, nebo vlastně Tři oříšky pro Popelku tu zná snad každý, jak malý divák, tak velký divák. A já, pokud dovolíte, bych vám ráda vyprávěla pohádku také o Popelce, ale tato je již velice stará.

Bylo jedno království, ani velké ani malé. Zkrátka tak akorát. V jedné malé vesničce, až skoro na konci byla malá chaloupka. V této chaloupce žil dřevorubec se svojí ženou a třemi dcerami. Před časem zemřela chalupníkova žena on se znovu oženil a tak vyženil i dvě dcery. Ale jestli bylo dříve v chaloupce veselo, teď tam panoval smutek. Chalupník brzy poznal, že macecha nemá jeho dceru ráda, že ji jen komanduje a dívka musí už od samého rána posluhovat jí a jejím dcerám. Hned brzy ráno musela vstávat, aby zatopila v peci, připravila maceše a jejím dcerám snídani potom hned oběd. Byla pořád od popela a tak jí začala říkat Popelka. Její tatínek byl z toho velice smutný, ale bohužel i on musel poslouchat. A tak čas plynul.

Tomuto království vládl mladý princ. Byl svobodný a tak se rozhodl, že se poohlédne po hodné nevěstě. Nechal rozhlásit, že po tři dny bude na zámku ples a tam že si vybere nastávající nevěstu. A ve vesnicích nastal nebývalý shon. Všude se začalo nakupovat a šít krásné šaty. I v chaloupce dřevorubce nastal shon. Macecha poslala dřevorubce do města aby nakoupil mnoho krásných brokátů. Když se vracel pozdě večer domů najednou mu něco spadlo na hlavu. Lekl se a když se podíval, uviděl veverku která mu shodila na klobouk větvičku a na ní byly tři oříšky. Rychle je schoval, a protože pro Popelku nic neměl, tak jí alespoň dá tento malý dárek pro potěchu. A v chaloupce Popelka od rána do pozdní noci šila a šila. A protože ještě bylo třeba nakoupit šperky, sama macecha se vypravila do města, aby vybrala ty nejkrásnější. A když nastal ten sváteční den, šaty byly ušity a šperky připraveny.
Popelka pomohla macechu a její dcery obléci, dřevorubec přichystal kočár, aby mohli jet na zámek. Popelka byla smutná, také by ráda viděla prince a celou tu krásu. Před odjezdem macecha vysypala na zem popel a hrách a řekla Popelce ať do rána hrách přebere, aby prý jí nenapadlo se jít třeba jen na malou chvíli podívat na bál. Popelka se dala do pláče. Najednou uviděla malé světlo. Před ní se objevila krásná paní, oděná v bílý šat. Řekla Popelce ať není smutná, že je její maminka. Ať honem rozlouskne oříšek a jde na zámek. Jak řekla tak se stalo. V oříšku byly krásné blankytné šaty a střevíčky. Popelka zavolala holoubky, aby jí pomohly přebrat hrách. Maminka jí jen připomněla, že se musí do půlnoci vrátit. Jen stačí říct: „ Mlha přede mnou, mlha za mnou.“ Před chaloupkou už čekal kočár. Ten odvezl Popelku na zámek. Když vstoupila do sálu, všichni přestali tančit, hudba přestala hrát. Všichni se dívali na tu neznámou, krásně oděnou princeznu. A princ ten tančil jen s tou neznámou. Jakmile odbyla půlnoc, Popelka zmizela. A tak se stalo i na druhém plese. Po celém království se mluvilo jen o té krásné neznámé.
 Když se blížil třetí ples, byla macecha celá bez sebe. Byla rozzlobená na tu neznámou, že jim chce odloudit prince. A i princ byl velice nešťastný, protože za celou dobu nezjistil kdo je ta neznámá a odkud je. Proto se s komořím dohodli, že na ni políčí past. Namazali schody kolomazí  a doufali že se přilepí a tak ji chytnou. A stalo se. Odbyla půlnoc a Popelka nestihla zmizet, a když utíkala po schodech, přilepil se jí střevíček a ona ho tam musela nechat.
Následující den dal princ vyhlásit, že ta která obuje střevíček stane se jeho ženou. Objížděli celé království, ale žádné dívce střevíček nepadl. A to protože byl maličký. No prostě střevíček pro Popelku. Už objeli celé království a ještě jim zbývala chaloupka dřevorubce. Macecha je přivítala a její dcery si začali zkoušet střevíček. Byl tak maličký, že ho žádná neobula. Už chtěli odjet, ale dřevorubec jim řekl, že je tady ještě jedna dívka. Zavolal ji do chaloupky. Všichni se na ni podívali, protože byla celá od popela. Když si střevíček obula, princ ji okamžitě poznal.

Odjeli na zámek a Popelka vzala sebou i svého otce, aby ho macecha neutrápila. A tak princ dostal svou Popelku a žili tam šťastně až do smrti.

Lucky Santangelo