Zadání domácího úkolu
A je to tu - čas na esej. Minulý rok jste měli hlídat čokoládovou žabku, letos žabožroutům takovou radost neudělám.Vypracování
1. Alexa a její žabka (žabí princ)
Můj drátkovaný žabák se rád prochází (proskakuje) venku v přírodě – žádnou žabku přece nebaví být zavřená jen uvnitř hradu. Žabáček má rád voňavé bylinkové zahrádky, a tak se často procházíme právě tam. Ale nemyslete si, že dává rozkvetlým bylinám a květinám přednost, protože je to takový romantik – preferuje je hlavně proto, že lákají spoustu šťavnatého hmyzu, který můj žabí kamarád s chutí spolkne ke svačině.
Žabáček si však užije pohodlí i na hradě. Může si odpočinout ve voňavých poduškách z levandule a vždycky má kolem sebe nějakou tu zeleň pro ukrytí před zvědavci. Rovněž nechybí zásoba vypaseného hmyzu…
A když mu nestačí moje společnost, těší se z návštěv svých drátkovaných kamarádů. Výhodou žabáka je, že je to obojživelník, a tak se může kamarádit s rybičkou i s králíčkem (viz foto). Navzájem pak oběma kamarádům tlumočí pozdravy toho druhého. Žabáček si pak připadá velice důležitě, neboť tak napomáhá diplomatickým vztahů mezi souší a pevninou.
Občas při procházce narazíme na princeznu a jako správný žabí gentleman si nasadí svou korunku, aby bylo vidět, že je to žabák vznešené krve.
Vida, s princeznou Elsou si padli do oka a dali se do řeči. I když na to nevypadá, je žabáček hodně sečtělý – přece jen často se mnou pobývá v knihovně. Říká, že když už je jednou společník čarodějky, tak podle toho musí také vystupovat. A tak s princeznou propovídá celé odpoledne.
No né, že by přemluvil princeznu, aby ho obdarovala polibkem?! Snad to není opravdu princ…
(… Hm, není… Ale pst, on stále doufá.)
2 . Oáza pro zachráněné čokožabky
Každá čokožába po rozbalení ve Velké síni kouká rychle zdrhat a zmizet z dosahu nenasytného žabožrouta, kterých je merlinužel stále dost. Nejdůležitější je první okamžik, kdy zašustí papír, krabička cvakne – v tu ránu čokožabka vyrazí. Pokud je šikovná, podaří se jí nádherný skok naprosto mimo náruč mlsného kouzelníka. Když tak obratná není a dojde k čokožabí noční můře nažužlání, stále ještě nemusí žabka věšet hlavu – po Velké síni se pohybuje dost osvícených kouzelníků, kteří čokožáby pouštějí na svobodu a horlivě zachraňují všechny, které padnou do drápů hladovým žabožroutům.
Každopádně takové setkání se žabožroutem je pro každou čokožabku dost velkým otřesem a všechny se musejí z toho šoku vzpamatovat. Naštěstí není třeba skákat daleko. Přímo ve Velké síni, kousek za vchodovými dveřmi, se nacházejí malá dvířka. Jsou tak maličká, že jimi proskočí pouze čokožabka a žádná žabožrout se tam nedostane (leda by vypil kouzelný nápoj Alenky z říše divů, ale kdo by se trmácel takovou dálku, když ve finále by byly žáby větší než on, že?). A za těmi nenápadnými vrátky čokožabky naleznou příjemnou ozdravovnu – hotovou žabí oázu. Hned u vchodu se o nově příchozí postará sympatická žabí léčitelka, která dá do pořádku škody napáchané žabožrouty. Pak si taková žabka chvilku odpočine v leknínových poduškách provoněných kakaem a skořicí. A pak už je to už jen na žabkách, jakou formu rehabilitace si zvolí. Mohou si jít zaplavat do velikého bylinkového jezírka a povozit se na leknínových listech z hořké čokolády nebo se houpat na nugátových rákosech. Některé žabky si vybírají volnou zábavu a jen tak klábosí na břehu jezírka. Jiné dávají přednost pořádné baště a pochutnávají si na kakaových muškách či na mléčném drinku. Zotavené žabky také trénují zpěv a správnou tóninu kuňkání… Žabičky si zkrátka mohou vybrat, kam jejich čokoládové srdce táhne.
Alexa Spiderwicková
