Zadání soutěže

Posledních pár let jsem se mimo jiné maskovala mezi mudly a narazila jsem na jejich styl zásobování ve velkém.

 

Tzv. kamiony přijíždějí do jejich obchodů a skladů jeden za druhým a přivážejí a odvážejí zboží. A to mě přivedlo na myšlenku, zda vůbec víte, jak to vypadá se zásobováním u nás.

 

Takže se rozběhněte po hradě nebo po Příčné ulici či dalších lokacích a vypátrejte (=vymyslete), jak u nás zásobování funguje. Například jídlo se skřítkům pod rukama jen tak neobjeví a pokud ano, tak jistě v tom bude nějaké kouzlo!

 

Jakou lokaci si zvolíte je jen na vás.

 

Ať to má parohy a kopyta, bez smyslu nečekejte velkou odměnu.

 

Vypracování

Dobrý den!

 

Jelikož jsem nechtěla ponechat nic náhodě a chtěla jsem vše řádně vyčmuchat, jak se jen sluší a patří, přihlásila jsem se na brigádu do salonu Madam Malkinové. Každé léto tam mívá pořádný nával a vždy se hodí ruce navíc, které při odívání kouzelníků z celého světa pomohou.

I přes velkou konkurenci jsem se protlačila do užšího výběru (a rozhodně to nemělo nic společného s diskvalifikací dalších zájemců a donucením madam Smithové mi napsat doporučující dopis, rozhodně ne) a následně se dostala až přímo na pozici pomocnice v obchodě.

Nutno podotknouti, že prvních pár dní jsem šaty neviděla ani z dálky.

Dostávala jsem úkoly jako vytřít podlahy, umýt okna, přepsat cedulky čitelným písmem... No, bylo toho dost, co se oblečení vůbec netýkalo. Za pomoci krásného úsměvu se mi ale Madam Malkinovou podařilo přesvědčit, ať mě pustí do skladu. Že nejen, že nic neukradnu a nezničím, ale dokonce budu i užitečná.

Využila jsem několik kouzel, která jsem vydyndala od spolužáků věnujících se návrhařině, abych dokázala, že umím upravit velikost oblečení nebo rychle spravit případné poškození. Prostě jsem se tvářila, že zvládnu všechno... Což, jen tam mezi námi, nebylo zase tak těžké, protože to zvládnu, žejo.

Uteklo dalších pár dní, kdy jsem zjistila, že oblečení do ze skladu obchodu nosím já. Sklad se nachází v zadní části obchůdku, oblečení tam je vyvěšené na ramínkách, některé kousky kvůli zachování tvaru na figurínách. Vše připraveno k prodeji. 

A s tímhle poznatkem jsem se konečně pustila do investigativního pátrání po původu látek a modelů. Věděla jsem, že Madam spolupracuje s několika návrháři - mezi něž patří i několik osob často se vyskytujících u nás na škole. Odtud by se tedy braly ty modely, to je jasné. Ale odkud přicházejí látky? S tím, kolik se toho prodá (a že jsem teď měla docela náhled do toho, kolik zákazníků denně přišlo a něco si koupilo), muselo chodit látek dost. Madam obvykle přímo prodávala, neměla čas někde v koutě obchodu ještě šít a navrhovat.

Večer jsem se tedy, po skončení obvyklé šichty, sama přihlásila na to, že udělám inventuru, která se tu dělala každých pár dní. To se muselo v podstatě spočítat a zaevidovat všechno oblečení na skladě a porovnat s předchozí inventurou a prodejem, šlo tedy hlavně o to, zda nic jen tak nezmizelo. Evidovalo se samozřejmě i nenávratně poškozené oblečení nebo vrácené a vyměněné věci, takže to byla práce na pěkných pár hodin. Většinou se o tom, kdo inventuru bude dělat, rozhodlo rozpočítáváním. Byla za ni drobná peněžní odměna, přesto se do toho nikdo moc nehrnul, ale nebylo zase tak zvláštní, že jsem se přihlásila sama od sebe.

Pustila jsem se tedy do inventury, kterou jsem díky svým úžasným matematickým a organizačním dovednostem měla hotovou snad v rekordním čase. Zbývala mi ještě asi hodina, kterou jsem se rozhodla věnovat prohledání zbytku obchodu. Měla jsem u sebe celý svazek klíčů, které sice neměly popisky, ale já se nebála je všechny vyzkoušet.

Připadala jsem si trochu jako v pohádce o Modrovousovi, když jsem se dobývala do jednotlivých dveří; těch bylo samozřejmě více než jen ty ven z obchodu a do skladu. Obchůdek podléhal kouzlu zvětšení prostoru, tedy takové té srandě, která jakoby nafoukne vnitřní prostor něčeho. Sklad i prodejnu jsem už důvěrně znala, a tak jsem se vydala do dveří skrytých v zadní části prodejny, které mě dovedly do dlouhé chodby s mnoha dveřmi.

Ty jsem postupně otevírala a nalézala toho mnoho - místnost s různými výkresy a návrhy oblečení, místnost věnující se propagačním materiálům, zvláštní pokoj tvořený jen křesílkem a stolkem s čajovým setem... Ale po nějakých zmínkách o dovozu látek ani stopy.

To už mi zbývaly jen ty poslední dveře. Znovu se mi vybavila pohádka o Modrovousovi. Připravila jsem si k ruce hůlku a s hlubokým nádechem jsem zatočila klíčem v zámku.

Dveře se s vrzáním pomalu otevřely a já počkala, až si oči přivyknou temnotě uvnitř. Když mi došlo, co vidím, div jsem neomdlela.

Uvnitř se nacházely desítky, stovky, tisíce různých brouků a jiného hmyzu, který spřádal různobarevné látky. Nitě pocházely, no, přímo z toho hmyzu. Brouci se pohybovali po pěšinkách s barevnými kapkami, kterými se nejspíše krmili, a společně takhle splétali kilometry látek.

 

Když jsem druhý den klíče Madam vracela, stále jsem se ještě klepala při vzpomínce na hmyzí peklo, které jsem předchozí noci viděla. Rovnou jsem jí řekla, že s brigádou končím. A upřímně, myslím, že od teď se obejdu bez oblečení od Madam Malkinové...