Zadání domácího úkolu

Během celého školního roku jsme prošli Ministerstvo kouzel pěkně odbor po odboru, patro po patře.
A já bych teď chtěla, abyste vyžili jak nově nabyté znalosti, tak svoji fantazii, a abyste vytvořili příběh.

Hlavním hrdinou onoho příběhu budete vy. Představte si sami sebe za několik let. Úspěšně jste složili zkoušky OVCE a jste dospělým kouzelníkem, který už má svou kariéru. Pracujete na Ministerstvu kouzel. Kde?

Jako bystrozor? Recepční? Pracovník odboru záhad? Samotný ministr kouzel? To už nechávám na vás. Také je na vás, zda místo na Ministerstvu získali i nějací vaši spolužáci a kamarádi z Hogwarts, jestli jste úspěšní nebo naopak packalové… do těchto kulis prostě zasaďte nějaký příběh, jehož minimální délka bude deset palců, maximum záleží na vás.

Kdo by měl s dodržením minimální délky problém nebo komu by se prostě „chtělo“ (Ach, jak jsem naivní), může připojit i ilustraci.

Vypracování

Alexa vždycky moc ráda létala na koštěti. Velmi si užívala ten pocit volnosti a lehkého šimrání v břiše, když se vznášela nad hradními pozemky a vítr jí vanul kolem tváří. Není divu, že jako nováček ve škole čar a kouzel se brzy zapsala také do hodin létání na koštěti. Zde si osvojila základy o teorii létacích košťat a od té doby ji košťata nepřestala zajímat. Ke sportu však moc netíhla. Košťata ale nebyla jediná věc, co by ji zajímalo – měla ráda létání, a tak zkoušela různé možnosti, jak se ve vzduchu pohybovat bez přímého použití levitačních kouzel. Díky studiu těch správných předmětů se nejednou proletěla na okřídleném koni či hipogryfovi, ale dokonce také i na testrálovi.

Po dokončení studií nakonec přijala místo na Ministerstvu kouzel v Odboru pro kouzelnou přepravu. Vzhledem k její famfrpálové kariéře v kolejním družstvu dostala nabídku i z Odboru kouzelných her a sportů, tu ale nakonec odmítla – více než o sport se zajímala o samotné létání a způsoby kouzelnické přepravy jí připadaly zajímavější. Nakonec tedy skončila na Regulační a kontrolní správě košťat.

 

Jednoho dne na Alexině stole v kanceláři přistála sova se zažloutlou obálkou. Zásilka vypadala pěkně obsáhle a než ji Alexa dokázala odmotat poštovní sově od nožky, tak si sova posloužila z talířku s Alexinou svačinou. „Ta dnešní pošta…“ postěžovala si pro sebe.

Roztrhla obálku a rázem na poštovní sovu zapomněla.

„No to snad ne! To snad není možné! To je úúúúžasné!“ vykřikla Alexa naprosto neprofesionálně.

„Co se děje?“ chtěl vědět Alexin kolega Robert. „Schválili ti snad tu zahraniční cestu na předváděčku řady Nimbus?“ zajímal se dál a uchechtl se nad jejím jásáním.

„Ale kdepak, Roberte, něco mnohem lepšího!“ odpověděla mu se zářivým úsměvem. „Chtějí, abych vedla testovací tým nového Kulového blesku.“

„No, neříkej! A já myslel, že tuhle práci svěří šéfovi…“ řekl Robert. Vzápětí ale pokračoval v úvahách: „Ale šéf teď asi ze zdravotních důvodů nechce provádět testovací lety. Uřknutí toho zkoumaného Šípu bylo opravdu zákeřné a důmyslně ukryté. Možná si na tebe vzpomněli, protože na tu kletbu jsi přišla právě ty.“

„Možná. Teď mám ale skvělou příležitost podívat se na proutek Kulovému blesku,“ odpověděla.

„A budeš potřebovat někoho do týmu, kdo ti pomůže s vyhodnocením závěrů…“ nadhodil Robert ledabyle a se zájmem pošilhával po nákresech, které Alexa držela v rukou.

„To je pravda. Že bych se zeptala Alfréda od vedle?“

„Ale no tak, Alexo, přece si nenecháš Blesk pro sebe,“ začal Robert.

„Hm, nenechám,“ usmála se Alexa. „Jen jsem si chtěla být jistá, že dáš Blesku přednost před těmi Nimbusy. Jdu to probrat se šéfem a vyřídit, že nám můžou poslat vzorek pro testy,“ řekla Alexa a odešla pryč z kanceláře.

Když se později vrátila, Robert už pilně studoval zaslané nákresy nového koštěte. Dohodli se, že nejlepší bude začít obecným testováním základních letových vlastností, i když se jedná o špičkovou řadu, a později zařadí důkladné testy pro závodní košťata. Alexa si ale prosadila, že se také zaměří na zátěžovou prověrku pro nesportovní využití. Robert to považoval za ztrátu času, protože koště řady Kulový blesk si pořizují především famfrpáloví hráči, ale Alexa se domnívala, že se najdou i tací, kteří si kupují kvalitní košťata za účelem pohodlného cestování. („Co třeba zásilková služba? Soví pošta má konkurenci, víš?“ oponovala Alexa.)

„A ještě si zapomněla na zbohatlíky, kteří si kupují luxusní košťata do sbírky,“ uchechtl se Robert.

„A oni na těch košťatech opravdu někdy létají?“ podivila se Alexa.

„Jo, občas. Hlavně tehdy, aby se mohli blýsknout na večírku a zapůsobili na přítomné slečny…“

Alexa jen pokrčila rameny. Vzápětí se však ozvalo od Alexina krku podrážděné zapísknutí, jak se Alexin krysáček Darcy pobouřil nad takovými nečekaným pohybem.

„Proč ho sem vlastně pořád taháš?“ zakroutil nechápavě hlavou Robert. „Vždyť už jsem ti vysvětlovala, že už od mých studií vždycky létává se mnou. Abys věděl, dokáže dobře posoudit rovnováhu při letu. Má na to čich,“ bránila Alexa svého mazlíčka.

„Ale dneska létat nebudeme…“ začal Robert, ale když viděl Alexin výraz, radši toho nechal a věnoval se dál přípravě letových zkoušek.

 

Po několika dnech usilovné práce měli odzkoušené všechny bezpečnostní normy. Zkontrolovali také magickou odolnost dřeva násady i proutí a chystali se na první osobní letovou zkoušku. Té se samozřejmě ujala Alexa. Spolu s Robertem došli na cvičnou letovou plochu a Alexa vzala do rozechvělých rukou nové koště.

Násada se ve slunečním svitu zablyštěla. Alexa nasedla a zprudka se odrazila od země.

Koště zareagovalo ihned. Netrvalo to snad ani vteřinu a Alexa svištěla vzduchem a proháněla se nad hřištěm. Vlasy jí poletovaly kolem hlavy a vítr se jí opíral do hábitu. Zkoušela vyletět do výšky, a pak zase prudce klesat. To tedy bylo něco! Koště reagovalo i na nepatrný podnět. Létala výš, ověřovala zrychlení i zpomalení. Alexa se usmála – právě tohle na této práci zbožňovala.

Samozřejmě s sebou nezapomněla vzít i svého malého krysího kamaráda, který jí, jak říkala byl při letu velmi nápomocen, ale hlavně si stejně jako ona užíval ten úžasný let. Jaký pán, takový mazlíček, často Alexa slýchávala při cvičných letech kolejního famfrpálového družstva. Vzpomínala, kolik famfrpálových tréninků spolu takhle absolvovali…

Daleko pod Alexou stál Robert a netrpělivě na ní mával. „No tak nech už toho šaškování a začni s těmi zkouškami!“

„A co asi celou dobu dělám?“ zasmála se Alexa. „Mám dojem, že se ještě budeme muset podívat na brzdová kouzla. Zdá se mi, že reagují poněkud prudce,“ zavolala na něj a zamířila k zemi, aby mohli prodiskutovat další postup testovacího letu.

 

Alexa Spiderwicková