Soutěže 1916
Výuka 2216
Semináře 753
Hogwarts.cz

Autor: Nerys Heliabel Ghostfieldová
Práce odevzdána: 3. 6. 2016 13:11
Předmět: Bájní tvorové z různých světů, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Celý rok jsme probírali řeckou mytologii. Co jste si z toho odnesli? Napište mi shrnutí tohoto roku. Pokud jsem někoho vynechal, tak to tam připište. Je to na Vás!

Vypracování

Dobrý den, pane profesore McColline!

V našich hodinách jsme si postupně představili mnoho bytostí řecké mytologie. Začali jsme slavným manželským párem, který byl příbuzný snad s většinou dalších příšer.

Echidna se podobala překrásné ženě, to ovšem jen horní polovinou těla. Ta spodní byla podobná skvrnitému hadovitému tvoru, předku draků, drákónovi. Živila se lidským masem, které měla ráda na syrový způsob. Za manžela si vzala Týfóna, s kterým měla poměrně dost potomků – příšerných samozřejmě jako ona a její manžel. Žila v jeskyni. Byla zabita stookým obrem Argem.

Týfón byl synem Gaie, která jej porodila jako jakousi druhou pomstu olympským bohům, aby je porazil, a boha temné propasti Tartara. Jeho jméno znamená „vířivý vítr“ a přesně tu schopnost měl, rozpoutávat tornáda a rozmetat svět. Byl to podle některých zdrojů tisícihlavý, podle jiných stohlavý obr i na obry obřích rozměrů a nešlo jej zabít, pouze zastavit, což Olympané učinili spojenými silami. Zasypali jej v sopce Etna, aby nemohl ničit. Stal se ale předtím manželem Echidny. Jeho hlavy prý vydávaly lidské, býčí a psí zvuky.

Seznámili jsme se také s obry a jejich rozmanitostí.
Hekatoncheirové, „storucí“, se jmenovali Briaréós, Giés a Kottos a opravdu měli sto rukou. Otec Úranos je svrhl do Tartaru, protože se mu zdáli odporní. To si ovšem jehjich matka nenechala líbit a ukula, jak jinak, jednu ze svých pomst, aby děti osvobodila. Nakonec stáli „storucí“ v boji titánů a bohů na straně bohů.
Kyklópové jsou obři vyznačující se rozmanitou povahou a jedním jediným velkým okem ve tváři. Tím nejznámějším z Kyklópů je pravděpodobně Polyfémos, který zajal hrdinu Odyssea a jeho družinu, z které si dělal svačinky. Nutno podotknout, že většina kyklópů nehýří zrovna bystrým duchem.
Laistrigonští obři patří k těm masožravým, ačkoliv žili v poměrném ústraní svého ostrova. Jak zahlédli loď s lidmi, ihned po ní vrhali kameny v naději, že loď rozbyjí a její posádku si udělají k večeři. Dle dochovaných popisů byli co do chování poměrně vzdělaní, měli pěkné domy, žádné sluje, etiketu stolování, byť obsah táců s krmí poněkud na pováženou. Když na to ale přišlo, vykuchali si lidi klidně i nadivoko někde venku u ohně.
Antaios byl obrem, který proslul především díky své schopnosti regenerace. Byl-li poraněn, země a voda ho uzdravovaly, pokud na zemi či ve vodě stál.
Argos proslul tělem pokrytým očima, měl je na hlavě vepředu i vzadu, na těle i na rukou a nohou. Původně byl pastýřem, pak hlídačem ve službách žárlivé Héry. Nakonec jeho oči skončily prý jako ozdoba pavího ocasu.
Gérionés byl dalším zvláštním obrem. Měl tři těla, troje orgány, tedy i tři srdce. Dokud aspoň jedno bilo, byl schopný se zregenerovat. Zabít jej tedy mohl jen boční průstřel, který zastavil v jednu chvíli všechna tři srdce.
Chrýsáór proslul jako obr, který měl tak nějak nejistý původ, podobu i život, panovaly o něm četné dohady. Mezi ty patří i zmínka, že byl otcem Gérióna a Echidny.

Giganti, kterým jsme se věnovali po obrech, byli dalšími z potomků Gaie, bohyně země. Zrodila je jako pomstu za titány, aby bojovaly s generací olympských bohů. Ač nebyli lidmi, hodně se lidem podobali, ačkoliv byli gigantických rozměrů, jak jinak. Každý gigant měl určeno, na kterého boha má zaútočit, podle toho měli také určité schopnosti. Zabít giganta mohl pouze bůh ve spojení se smrtelníkem. My jsme si povídali o těchto:
Porfyrion měl být vítězem nad samotným Diem, jediným dupnutím nohy způsoboval silná zemětřesení – to mělo zajistit i otřes Olympu.
Polybotes měl mít spadeno na Poseidóna. Z hlavy mu prý vyrůstaly hadi schopní plivat oheň a jediným dotekem dokázal otrávit vodu.
Alkyoneus měl porazit Háda, a to přesně na svém vlastním území, ve svém státě, kde byl nezranitelný. Jeho tělo navíc tvořila zvláštní směs, drahé kovy, přičemž místo krve mu v žilách (či potrubích?) proudila ropa.
Damasen byl také opakem jednoho z bohů, boha války Área. Protože opakem války je mír, žil poměrně klidně a toužil pomáhat. A za to byl pak, chudák, svou matkou i otcem potrestán, uvrhli ho do Tartaru za to, že nechtěl bojovat.
EfialtésÓtis, dvojčata, měla zajímavý styl boje proti Dionýsovi – snažila se na sebe strhnout slávu. Je pravdou, že přesně to by asi Dionýsovi vadilo, když to byl bůh oslav, hodů, rozvernosti. K čemu chuť hrát, když jsou všichni uhranutí někým jiným?
Enkelados vládl ohněm a zemí, čímž se měl postarat o to, aby vzal moudré Athéně vítr taktizování.
Klytios, gigant podobný pouze černé siluetě, uměl pohlcovat magii a oheň, kterými vládla Hekaté, bohyně čarodějnictví, měl ji tak zbavit jejích vlastních zbraní.
Thón měl za úkol přestřihnout nit života třem sudičkám, které to samé prováděly smrtelníkům.

Duchové a tvorové spjatí s přírodou přišli na přetřes hned po gigantech.
Dryády byly duchy stromů, vždy ženského rodu. Měly zelenou kůži a mohly ze stromu vystoupit do světa smrtelníků a zase se vtělit zpět do stromu.
Najády jsou vodními duchy, duchy řek i moří, v řece k jejímu zdraví stačila jediná najáda, podobná ženě s modrou kůží.
Satyrové, vždy muži, se podobali člověku s rohy a kozlíma nohama. Uměli hrát na Panovu píšťalku a přimět rostliny k růstu. Žili často bujaře v lesích jako přírodní tvorové a s dryádami mohli mít potomky – opět dryády a satyry, dle pohlaví.
Kerkópové byli skřítkové někde napůl, ani čistě duchové, ani čistě tvorové. Mohli prý žít na zarostlých místech a možná se mohli proměňovat do podoby kamenů.

Sirény, mrchožroutky, vládly schopností zpívat neodolatelnou píseň srdce všem, kdo proplouvali kolem ostrůvku, kde žily a hodovaly, pokud někoho zlákaly z lodě ke svému ostrovu.

LádónPýthón byli proslulí zástupci mýtických draků.
Ládón měl mít sto hlav znalých všech jazyků světa, zároveň nikdy neusnul, byl tedy ideálním hlídačem jablek v zahradě Hesperidek.
Pýthón měl na příkaz Héry sužovat a hlídat bohyni Létó za to, že se nechala svést Diem, šlo spíše o drakóna než o draka.

Lamie byla původně smrtelnou dívkou, kterou svedl Zeus. Za trest byla proměněna v příšeru, která vysávala energii ze svedených mužů, popř. sála život z malých dětí (a to dle některých zdrojů doslova, vysála jim vnitřnosti a vše, včetně samotné životní energie). Snad vylézala ze samotného Hádova podsvětí.

Kampé, napůl žena, napůl drak, je bájnou vězeňkyní hekatoncheirů a kyklópů. Z nestabilního, bublajícího spoje lidské a dračí části těla se prý mohou rodit různé nestvůry a zvířata.

CharybdaSkylla byly sestry strážící moře.
Charybda nasávala a vysávala obří množství vody do svého chřtánu, ze žaludku pak zase vrhala masu vody do okolí a na blízká skaliska. A to vodu včetně lodí a všeho, co v ní plulo.
Skylla na svém mlhou chráněném ostrůvku číhala na to, co jí Charybda či rozbouřené moře vrhne pod sérii hadích chapadel. Úlovek pak buď sežrala ve svém doupěti ve skále, či to vrhla zpět do moře, aby se to živé, co nesežrala, utopilo nebo roztříštilo o útes.

Gorgóny byly tři sestry, Sthenó, Euryalé a Medúsa. Existuje více verzí, čím byly předtím, zda smrtelné, zda potomky bohů, nejčastěji jsou ovšem líčeny z dob, kdy už byly příšerami, první dvě nesmrtelné, Medúsa smrtelná. Všechny ohyzdné a s hlavami pokrytými místo vlasy hady. Vládly mocí a pohledem, při jehož spatření cokoli živého zkamenělo. Medúzinými potomky jsou prý obr Chrýsáór a okřídlený kůň Pegas, čestná výjimka mezi jinak docela šerednou rodinou.

Graie, tři ošklivé a hašteřivé sestry, které se dělily o jedno oko a jeden zub, se jmenovaly Enýó, Deinó a Pefrédó. Tyto „vševědoucí sestry“ věděli a viděly všechno.


7) Psi, lvi a prasata
8) Empúsy, hydry, minotauři, ophiotauři a stymfalští ptáci

Harpyje byly dravé příšery, napůl ženy, napůl ptáci, pravděpodobně slepice. Někdy jsou líčené i jen jako ptáci s ženskou hlavou (a často i dekoltem s ženským poprsím). Sužovaly věštce Fínea a kradly mu jídlo.

Psů v řecké mytologii bylo více. My jsme si uvedli dva.
Kerberos byl trojhlavý pes strážící bránu do podsvětí. Měl snad i schopnost chrlit oheň, byl obří a nebezpečný. Přesto to byl pes, tedy ho bylo možno uplatit dobrotou, především medovými koláčky. Říká se ale, že jeho slyny byly jedovaté.
Orthos, bratr Kerberův, měl pro změnu hlavy dvě. Stal se tak ale docela zajímavým mazlíčkem třítělého obra Gériona. Asi proto se jeho dvě hlavy hodily, aby bylo podle počtu hned zřejmé, kdo je tu pes a kdo pán.

Nemejský lev byl vychytralý, bojovný, silný a měl kůži krásně zlatavou, avšak to nejdůležitější na ní bylo, že se nedala ničím prorazit, mohl být pouze přeprán, zadušen nebo propíchnut skrze otevřenou tlamu.

Hovořili jsme i o prasatech.
Kalidonský kanec byl obřích rozměrů a když se rozběhl, tak už se jen tak nezastavil. Zvládal zuřivě přeběhnout na jeden zátah klidně celý svět, až mu duněl pod nohama.
Krommyónská svině byla obdobou výše zmíněného kance, jen není jisté, zda kromě jeho vlastností neměla třeba i křídla navíc či zda byla spíše smrtelné prase s nadáním pro rychlý a překotný běh prasečího maratonce.

Stymfalští ptáci boha Área žili v obřím hejnu a jejich těla byla kovová, zobáky, křídla i pařáty měli z kvalitní mosazi, takže dokázali štípat a rozdírat, jak už to kovové věci umějí. Jejich peří fungovalo prý jako šípy a ptáci je uměli vystřelovat. Trus prý měli jedovatý.

Ophyotaurus je rozkošné a milé zvíře, kříženec hada a krávy, který je dokonale adaptovaný pro život ve vodě, či spíše pod hladinou moře a oceánů. Nechová se agresivně, spíše bezelstně, je to takový „mořský jednorožec“, co do kvalit povahových rysů.

Mínótaurus, člověk s býčí hlavou, už tak mírumilovný nebyl. Je potomkem smrtelné královny Pásifaé a, pravděpodobně, posvátného bílého býka. Má býčí sílu a uměl prý i bučet a zuřit jako býk, když v krétském Labyrintu lovil živé lidi, aby se jimi nasytil.

Lernská hydra měla původně sedm hlav, ovšem pokud jí někdo jednu usekl, narostly místo původní hlavy hned dvě nové. Zamezit rozdvojení hlav se dalo pouze tím, pokud byl krk sežehnutý ohněm, pak už se na něm hlavy neobjevily. Její žluč a krev prý byla jedovatá a šípy v tom smočené způsobovaly nevyléčitelná zranění. Měla pomocníka – obřího štíra se silnými klepety.

Empúsy, démonické upírky, s jednou nohou kovovou a jednou opatřenou kopytem se věnovaly okouzlování především mužů, které si pak nabídly nejen ke hře a rozptýlení, ale i k snědku.

Výklady se mi zdály ve vší stručnosti docela dobře popisné, zmínil jste to důležité. Teď mě v závěru vlastně napadají jen jediné bytosti, které mi tu chybí, když už zazněly harpyje, sirény i stymfalští ptáci. Chybí mi tu Erýnie, Lítice, které se trestaly ty, kdo se dopustili zločinu, především vražd a lží. Byly pokládány sice za bohyně, možná proto jste je neuvedl, ale někdy jsou pokládány i za síly mnohem starší, naprosto mimo božské a smrtelné měřítko. Byly prý ohyzdné, měli psí hlavu, oči podlité krví, opeřená těla, netopýří křídla, místo prstů ostré pařáty a žily prý, pokud zrovna někoho nepronásledovaly, v hrobech.

Děkuji za tento zajímavý ročník. Mějte krásné prázdniny! :)
Nerys