Zadání domácího úkolu

Domácí úkol protentokrát nebude složitý. Budu po vás chtít popsat motivaci pro přihlášení na tento předmět a váš vztah k bodohrocení obecně – včetně jeho vývoje. Tato část by vám měla zabrat minimálně tři palce před vložením do adminu.

Kromě toho po vás budu chtít ještě nenáročnou sondu do povědomí hradu. Vyberte si tu pět osob a zeptejte se jich na jejich vztah k bodohrocení a na jejich „brýle, s jakými na bodohrotiče nahlížejí“. Odpovědi mi zkopírujte do domácího úkolu včetně jmen dotazovaných, můžete přidat i vlastní komentář.

A úplně na závěr vás požádám o sdělení informace ohledně vašeho aktuálního věku. Pokud s tím ale má někdo velký problém, psát to pochopitelně nemusí...

Vypracování

Zdravím, pane profesore! :)

Jednoduchá otázka, nad odpovědí přemýšlím už půl hodiny. ;D

I.

Bodohrotičství je neodmyslitelnou součástí Hogwarts, zejména v posledních letech. Já osobně jsem měla tu čest se za ta léta, která zde působím, setkat s bodohrotičstvím nejrůznějších typů. Viděla jsem hromady bodohrotičských exemplářů. Ty pravé, ty pravé a přechodné, ty nepravé i ty nepravé a přechodné. Byla jsem podrobena i té cti, že s několika bodohrotiči vedu, případně jsem vedla úzký kontakt, znám do jisté míry jejich osobnosti a mohla jsem bodohrotičství konzumovat tak říkajíc z první ruky. Možná odtud pramení můj zájem a možná proto mě Váš předmět zaujal na první pohled (resp. na druhý, pořád jsem dala první den přednost Drobnohledu ;D).

Bodohrotiči jsou zajímaví lidé. Nikdo z nich, a to ani ti nepraví, nepatří mezi společensky typické všední osoby, které míjíme denně na ulici. Praví bodohrotiči mi vždy přišli jako hodně sečtělí, inteligentní a reflektivní osobnosti. Svým způsobem vyspělejší než kdokoliv jiný na Hogwarts, svým způsobem stále děti, o jejichž vyrovnanosti by se dalo polemizovat, a to není myšleno zle. :)

Jak říkám, jsem na tomto předmětu nejspíš hlavně proto, abych roznípala vztah bodohrotičů k bodohrotičství. A být učena jedním z nejpravějších bodohrotičů historie Hogwarts... No, řekněme, že lepší způsob, jak dosáhnout výše zmíněného cíle, asi neexistuje.

***

Můj vztah k bodohrotičsví... :)) K činnosti jako takové, jak jsem již říkala své spolužačce Jane a vy jste nepochybně četl, mám vztah vlažný. Zakusila jsem si ho v lehčejší míře v roce Zima 2009, protože jak asi mohu soudit, když sama neznám. Chtěla jsem vědět, co za tím lidé vidí, v čem je to tak hrozně super. A navíc to byl rok velkolepého boje o pohár, tudíž vysoký příliv bodů byl nasnadě.

Ten rok mě bavil. Bylo to vyčerpávající, ale bavil mě. Ironií je, že tu zábavu nepřisuzuji svojí osobě, nýbrž dvěma boodhrotičům, se kterými jsem v ten rok byla v kontaktu. Áno, řeč je o Vás a madame Weil. Vy dva jste totiž o bodohrotičství mluvili vždycky s... neumím to popsat. Stylem, že bylo poznat, jak srdcovou záležitostí to pro vás je a jak vás to naplňuje. To bylo dost inspirativní. Ovšem co víc - mluvili jste o něm tak, že jste dovedli nadchnout lidi kolem sebe, i například mě, která v bodohrotičství sama nikdy zalíbení nenašla. Nezapomenu například, jak jsem v den odevzdání závěrečných esejí seděla na krbu s Vámi a byl jste to Vy, kdo mě hecoval, kdo se křenil nad počtem esejí, mával rukou nad nějakým hroucením a ano - věnoval se s nadšením hrocení (slovní hříčka, haha;)). Stále se domnívám, že kdybych Vás neposlouchala v ten den, vypeču se na to a ty předměty prostě neuzavřu, protože by mi to bylo fuk a nebavilo mě to. (Tady by se nejspíš slušelo poděkovat, takže - díky ;D).

Další věc, která mě mimochodem na bodohrotičích některých typů zaujala - to nadšení a smysl pro to nadchnout i ostatní.

Byla tu ještě také Cerri, se kterou jsem ten rok docela hodně komunikovala. Té jsem se vždycky, co se bodohrotičství týče, neskutečně bála. :D Nevím, jak to vysvětlit, ale Cerr má v tomhle podle mě vlastní kategorii. Jeden z nejpravějších hrotičů, ale takový... až vážně děsivý. Přišla mi jako z jiného světa, když se mnou v jedenáct večer po Praze sbírala olezlé listy, aby do dvanácti stihla udělat koláž do tu půlnoc končící soutěže. Když nespala raz dva milion hodin a jak fretka jela, aby za tu dobu udělala nějakých 90 úkolů a víc. Děsila mě a byla vždycky takovým tím zdrojem obdivu. Obdiv, ale nikdy ne touha zkusit si její pozici, natáhnout si její botky. Na to bych neměla odvahu a nevím.. to je svět, kterého jsem se fakt bála, protože jsem stará... strašpytel, když si odpustím ten expresivní výraz. ;D

V následujících letech jsem bodohrotičství nijak neřešila. Bylo tu, počítalo se s ním, někteří lidé ho prožívali... Názory jsem nikomu nebrala, v mém životě moc extra nefigurovalo, byly tam pro mne osobně důležitější věci a potíže, které bylo třeba řešit.

Pak přišla Zima 2011. Velkolepý návrat k P, odchod Janel, jediné pravé bodohrotičky Havru. A vzhledem k tomu, že s madame Wejl jsme od nějakého Léta 08 vždy soupeřily, ať už zdravě či nezdravě, měla jsem potřebu vyzkoušet si, co že ona to dělala celá ta léta. Tak jsem si vzala 30 předmětů. Zezačátku mě to docela i bavilo. Pak jsem zjistila, že na kolej nemám tolik času, kolik bych chtěla. Já jsem vždycky byla raději ten typ zalezlý v útrobách zasedačky, vymýšlející hromady a hromady tuňáků pro kolej.. Pro kolej, kde jsem se vždy angažovala více v tomto směru než v bodech.

Po měsíci mi ze sebe bylo zle. Když jsem se viděla na první příčce bodování, fakt mi bylo blivno, protože jsem to nebyla já. Cítila jsem se.. nevím, fuj. Upřímně asi fakt jeden z nejhorších pocitů, které jsem na Hogu zažila a že těch ne zcela růžových nebylo málo. Přišla jsem si nečistě, egoisticky, provinile... Zděšeně jsem si začala všechno odhlašovat, jinak bych se brzy zbláznila. A po cca dvou týdnech se vše hodilo do normálu, já si zalezla do koleje a byla jsem zase ta stará Larstonová.

Tím asi má bodohrotičská pouť ve Vašem úkolu končí. Zkusila jsem to. Zjistila jsem, že pro mě to není, obzvlášť za předpokladu, že se svým perfekcionismem trávím úkolem v průměru dvě hodiny, než jsem s ním spokojená. Zabilo by mě mít jich víc.

Svět bodohrotičů považuji za jinou dimenzi. Obdivuji koníček, kteří bodohrotiči provozují, protože je náročný a nemůže ho dělat každý. Obdivuji jejich nasazení a zůstává mi rozum stát nad těmi, kteří po dvou týdnech letních prázdnin brečí, že jim chybí úkoly. Případně nad madame Weil, která je skleslá, protože mohla mít jen dvě CKÚ a "to je přeci nuda". (:D) :))

Takže směsice obdivu, respektu, ale zároveň odstupu, protože já vidím smysl svého hogwartského života jinde. :) Dnes na bodohrotiče spíš koukám z psychologického hlediska, protože oni jsou fakt všechno, jen ne běžní (nechci užívat "normální", protože víme, jak to s tou normalitou, zejména na Hogu, vlastně je). A protože řada bodohrotičů mi přišla, že svého koníčka užívá k demonstraci nebo ventilaci nějakého bloku. Někde něco chybí, někde něco přebývá, někde je třeba si něco dokázat... Dumám nad tím už dlouho, pozoruji ty bodohrotičské nátury, setkávám se stále s novými a novými motivy pro bodohrocení... A když už tápu, volám po předmětu, jako je tenhle, ke kterému bych se mohla uchýlit a kde bych mohla najít řadu odpovědí.

I to je důvod, proč tu jsem. Nejspíš ten hlavní. Můj vztah k bodohrotičství se sesnoubil s mou vášní pro psychologii. A jakmile se s touto mou vášní něco spojí, budu do toho nípat klacíčkem, dokud nebudu spokojená s nálezem, ať už je jakýkoliv. :)

Takže se na hodiny upřímně moc těším. :)

II.

Z výše uvedených důvodů je logické, že ke svému dotazování jsem zvolila lidi, kteří k bodohrocení mají nějaký vřelejší vztah, případně se tváří, že k němu v určité míře inklinují. Je fajn mít tu možnost se různorodých bodohrotičů, případně těch, kteří se v jejich sféře rádi pohybují, zeptat, proč že to vlastně k této disciplíně lnou, co na ní vidí. A jak bodohrotiče, tedy potenciálně i sebe, vlastně vidí.

Otázka č. 1, kterou jsem pokládala: Jaký máš vztah k bodohrocení?

Brianag Mac Coileáin (aspiruje na titul školního Snaživce roku)
Vzah k bodohrocení mám strašný, ovšem já si umím něco rozvrhnout a také to splním, bodohrocení u mě hrozí jenom ve třičtvrtině roku a u esejí. Jinak je to v pohodě, jsem s ním takový kamarád. Ovšem někdy jsme velicí nepřátelé. Myslím si, že je to dobré, to bodohrocení, každý ho musí zažít a vztekat se.

Vlastní komentář: Brian koncept bodohrotičství chápe negativně. Věří, že to není o vysokém počtu předmětů a nekřesťanském počtu úkolů, ale že "bodohrotit" znamená prát se s prací, kterou si naložím. Přišlo mi to jako zajímavý pohled na věc, upřímně.

Jane Mooren (Snaživkyně roku Zimy 2011)
Můj vztah k bodohrocení je velice kladný, možná až příliš. Hrocení mě už v počátcích studia omámilo svým neuvěřitelným kouzlem, ohromilo spoustou možností a zajalo si mě do své moci. Bohužel, nechce pustit a asi ani nikdy nepustí. Ne, že by mi to snad vadilo.
Hrocení je pro mě oblibou, báječným koníčkem, přítelem v horkých chvilkách a děsivým zrádcem, když zrovna nestíhám. Přesto je strašně krásné a obdivuhodné. S ním se člověk nikdy nenudí.

Vlastní komentář: Hehe, usmála jsem se. :D :)) Typická bodohrotička a jedna z těch, které dovedou nadchnout nejen sebe, ale i lidi kolem. Právě svým přístupem k hrocení. Něco jako Janel a Vy. Myslím, že Nebel může plesat, že někoho, jako je Jane, má ve svých řadách. :)

Kristie Smithová (aspiruje na titul školního Snaživce roku)
Jako docela dobrý, ale především to dělám proto, že mě to baví a tak nějak mi dodává energii to, že se snažím ostatní v bodování předběhnout.

Vlastní komentář: Tohle je podle mě typický úkaz jednoho ze základních rysů bodohrotičů. Jo, jistě, dá se vznosně říkat, jak moc to dělají z lásky pro kolej, ale jde pro to, že to naplňuje především je. Pro ně je smysl bodohrotičství ve své nejsyrovější podstatě. Jako u Kristie, které to prostě dodá energii.

Nicolette Marique Leroy (havraspárská Snaživkyně roku Zimy 2011 a držitelka Havraspárského diadému)
S body jsem to nikdy nijak nepřeháněla. Minulý rok jsem se sice držela v top 10-15, ale i tak jsem měla stále čas i na ostatní věci než jen na hog. Měla jsem jen 4 předměty, u kterých jsem nestrávila tolik času a body jsem naháněla hlavně na soutěžích, u kterých jsem se vždycky mohla rozhodnout, jestli ji udělám, nebo ne. U předmětů to nejde, proto jsem si jich vzala míň a spoléhala hlavně na soutěže, za které jsem nasbírala docela slušný počet bodů. Jinak jsem body nijak nehrotila, když se mi prostě nechtělo, tak jsem nic nedělala. Takže jsem asi takový bodohrotič na poloviční úvazek. :))

Vlastní komentář: Tohle je hrozně zajímavý systém a já za něj Nicol obdivuji. Přijde mi, že k bodohrotičství má zdravý vztah a hlavně - umí se k soutěžím dokopat. Spousta lidí si nabere předměty právě z toho důvodu, že si vybrat nemohou, a tudíž musí - dokope je to. Nica ne, to mi přijde obdivuhodné. A držet si TOP 10 jen se čtyřmi předměty a spoléhat na soutěže a semíky, není sice jedinečné, ale ojedinělé určitě. :)

Safira Jane Bardotová (mrzimorská Snaživkyně roku Zimy 2011)
Vztah mám kladný, protože jsem jednou z těch, co body opravdu hrotí. Nepřijde mi nic divného na tom, že chce někdo mít nejvíc bodů a vyhrát díky tomu nějaké ceny, ať už je to Snaživec nebo dopomoci svojí koleji k poháru. Jen zdůrazňuji, že nic se nemá přehánět.

Vlastní komentář: Asi nemám co dodat. Safir je ještě mladá, tak uvidíme, jestli jí ten zdravý přístup "všeho s mírou" vydrží, nebo jestli za čas sklouzne do těch divokých vod "ježiš ještě". Prozatím ale jo, pěkný názor bodohrotičky.

Jak nahlížíš na bodohrotiče a jaký je Tvůj názor na ně?

Brianag Mac Coileáin
Bodohrotičství je dobrý. Myslím, že osobně všichni ho musí zažít a kdo ne, je uplný malamut, protože bez botohrotičství si člověk nemůže představit život. Myslím si, že je to výborně se to i učit :)

Vlastní komentář: Opět se setkáváme s tím unikátním přístupem, že bodohrotičství je vlastně situace, v níž předměty nestíháme, hrotíme na poslední chvíli, neumíme si to zorganizovat. Brian v podstatě říká, že si tím projde každý a že je to důležitá škola. V podstatě souhlasím s Brianiným názorem. On dává smysl. Bodohrotiči v tradičním slova smyslu - tedy ti s milionem předmětů a všemi vyplněnými soutěžemi - prostě zákonnitě nemohou stíhat. U nich je to vždy o tom, že ty termínové víkendy jsou zabité, dennodenně sedí nad ten den končícími soutěžemi... Atd. atd. Takže v tomhle by Brianin pohled na věc odpovídal, ne že ne. :)

Jane Mooren
Existuje několik druhů bodohrotičů. Těch cvoků, kteří si na sebe naloží nesnesitelnou nálož věcí, o které ani netuší, kolik času jim vezme, a až pak se dozvídají následky... těch je mi líto. Obdivuji spíše ty, kteří dokáží hrotit bez toho, aby byli neustále zmožení tou spoustou práce. Ty, kteří hrotí s rozumem a ohledem na své možnosti. Než se do toho každý pustí, měl by si ujasnit, jak na tom vlastně je a kde leží jeho horní hranice snesitelnosti.
Hrotiči jsou svým způsobem hrdinové. Dřívější hrdiné bojovali za vlast a za lidi, kteří stáli za nimi. Ti dnešní bojují většinou za kolej, snaží se dojít až na okraj svých možností a hlavně věří. Věří tomu, že to dokážou.

Vlastní komentář: Hezké. Jestli má Jane takový přístup k hrocení, pak fakt smekám, protože to se zas jen tak nevidí. :)) Souhlasím s tím, že bezhlavě se řítit do hrocení nemá smysl. Někdo ten adrenalin vyhledává a k tomu pak - ano, proč ne. Líbí se mi ale, jak se Jane staví k hrocení jako k boji za kolej. Znám hrotiče, u nichž je přispění koleji na jednom z posledních míst vůbec. Hlavní je osobní potřeba a uspokojení. Tudíž je radost vidět konečně zase hrotiče, který to dělá i z velké lásky ke koleji a ne jen kvůli sobě. Nevím proč, nějak mě vždycky potěší, když vidím, jak si lidé zakládají na svých kolejích a berou je jako svoje rodiny. A je fuk, jak jsou barevní. :)

Kristie Smithová
Když je to baví stejně jako mě, nebo jen chtějí získat kolejní ocenění, nebo titul snaživce, tak proč ne. Názor..no já je ignoruji do té doby, než jsou přede mnou v bodování :D

Vlastní komentář: Ano. ;D Toto je takový klasický pohled bodohrotiče a omlouvám se za rýpnutí. :D "Jsou mi všichni fuk, hlavně ať proboha nejsou přede mnou, to by byla moje smrt". :D

Nicolette Marique Leroy
Tak, jak na které že. Určitě je obdivuju, to ano, ale občas vyskočí na povrch i myšlenka, jestli také ti, kteří mají 30 a více předmětů, jestli dělají také něco jiného, než-li jen sedí celý den u počítače a píší soutěže a úkoly. Jestli mohou při takovém počtu bodů vést i normální mudlovský život naplno. Samozřejmě je každého věc, kolik má bodů, takže se o jiné bodohrotiče nijak nestarám. Nejrozumnější mi přijde mít tak 10-15 předmětů maximálně, protože to se stále dá zvládat a nevypadá to tak ...jinak... než 30 předmětů. Každopádně obdiv si rozhodně zaslouží, ale myšlenka, že to jsou "blázni" ne a ne zmizet. :))

Vlastní komentář: Do určité míry podobný jako názor můj. Obdiv, respekt, ale taky trochu ta hlodavá myšlenka "ježiš, ti jsou fakt divní". Nicol neměla zatím mnoho příležitostí poznat a prožívat bodohrotičství s bodohrotičem - procházet si tím celoročním procesem a přihlížet zblízka. Já vím, že i někteří z bodohrotičů mohou vést plnohodnotný život venku, ale divní jsou (jste ;D) teda všichni. :D Opět bez urážky, já bodohrotiče žeru, jsou fascinující. :D :)

Safira Jane Bardotová
Vzhedem k tomu, že jsem bodohrotič tak mám somozřejmě názor na ostatní pozitivní. Ale musím podotknout, že vše musí být v mezích únosnosti. Nabrat si 40 předmětů a pak nestíhat, omlouvat se, nebo zapojovat svoje okolí jen ve snaze získat titul je podle mě hloupost. Já měla svých 17 předmětů a byla jsem spokojená. Dneska vím, že jich dokážu zvládnout tak 25, takže proč bych si je nevzala. Ale upřímně nechápu, jak se může někomu povést získat více jak 10 000 bodů, to se mi zdá prostě nemožné. Navíc je mi jasné, že pokud se to někomu povede, musí tady trávit strašnou spoustu času a tím pádem mu ten čas chybí v mudlživotě. Mě se na hradě taky moc líbí, ale nesmíme zapomínat na to, že je to jen hra, která by nám neměla kazit náš osobní skutečný život.
Takže bodohrocení ano, ale pouze za předpokladu, že v mudlživotě zvládám vše, co bych měla a netrávím tady čas na úkor jiných aktivit, které jsou pro mě nebo moji budoucnost důležité.

Vlastní komentář: A tak tady mám furt rozporuplné pocity. Potenciál bodohrotičky, ale pořád ještě ten zvláštně zdravý pohled na věc. Nicméně druhá odpověď mě utvrdila v tom, že Safira jednoho dne přešlápne hranici a vklouzne do sféry bodohrotičů naplno tak, že bude schopná obětovat i něco "tam venku". Tím nechci implikovat, že bodohrotiči nemají život, ale pochybuji, že jediný z nich nikdy nějakou povinnost neodložil, aby mohl udělat tu soutěž nebo dopsat ten úkol. :)

***

Hm, doufám, že další úkoly nebudou mít takové povídavé zadání, protože to by nedopadalo dobře. :D

Díky za parádní úkol ;)

Mějte se fajn!

Larrie