Zadání soutěže

Sny se nám zdají pořád a kdo by neměl i ošklivé sny.

 

Představte si, že se vám zdálo, že vás straší kolegyně Anseiola. Jak tento sen vypadal? Jak přesně vás strašila?

 

Jak jste se s touhle výzvou vypořádali? Zkuste tento sen sepsat jako povídku.

U speciálu není zadána maximální délka soutěže.

Myslete však na to, že zabít mě též nemusíte :)

Vypracování

Předem bych rád upozornil, že má fantazie je poněkud bujnější než u spolužáků, tudíž Vás to tak úplně bavit nemusí a řehtat se u toho pravděpodobně taky nebudete. Sny si ale nevybírám. Nuže, čím začít? Den začal jako každý jiný, tedy až na to, že se ráno neprobouzím ve tři odpoledne, ale někdy brzy ráno. Výuka už dávno skončila a všichni si užívali volného odpoledne. Profesoři na sebe koukali, jakoby si chtěli vyrvat všechny vlasy a vyškrábat oči. Potkal jsem Protivu, který má podivnou schopnost do lidí dloubat. Snad zůstane v tom světě po usnutí a zapití dvou silných sedativ pro lepší spánek. Chtěl abych ho pronásledoval. Zamířil jsem s ním hluboko do sklepení a pořád mi nedošlo, že to je jenom sen. Kdo by šel za Protivou, kdyby ho někam zval, i kdyby šlo o opravdové pozvání na rande u kousku koláče s náplní toho nejjedovatějšího jedu na světě a s podivně vypadající tekutinou, která měla být žlutá, citrónová limonáda? Já myslím že nikdo, ale tu limonádu bych si možná dal. Ve sklepení to moc vábně nevonělo, a ani výzdobou to nepřipomínalo ředitelnu Našeho drahého pana ředitele. Protiva pak zmizel a kolem mě se octlo několik dveří. Prý jsem si měl vybrat, abych se dostal ven. Asi bych se vrátil schodama, ale to si snový Chrisíček už neuvědomil. Ze stěn se linul nepříjemný a pisklavý hlas, tedy, ne že bych tu chtěl slečnu urazit, určitě má vskutku líbezný hlas vhodný do nějaké opery, ale ve snu se to nedalo poslouchat. Nejenom, že jsem si musel vybrat nějaký dveře, ve kterých se mohlo ukrývat cokoliv, ale ten hlas se blížil blíž a blíž. Rozhodoval jsem se jako návštěvník Kolodějovi pouti, který neví, co dřív koupit a kterého magíka splnit, ale přitom to chce všechno. Tím netvrdím, že jsem si chtěl vybrat všechny dveře, já chtěl hlavně z toho snu co nejdřív zmizet. Se slečnou se ani trochu neznám, občas jí vidím za profesorským stolem ve velké síni jak okusuje nějakou kedlubnu a nenápadně krade pár dalších do kabelky. Sice nevím, k čemu jí jsou kedlubny dobré, ale to je vedlejší. Téma o kedlubnách Vám na požádání klidně rozvedu někde osobně, ale zadarmo to nebude. Ve dveřích se schovávala slečna Anseiola, zlověstně se mračila a čapla mne za límec. Vážně nevím, co jsem jí udělal, možná pozorování krádeže těch kedluben? Co myslíte? Chtěla mě snad zabít, abych o ní nikde nevytruboval, že krade kedlubny? Já to taky nevím, ale v tom snu se stalo něco mnohem horšího. Připoutala mne k židličce a za zvuku klapání leštěných lodiček o podlahu odstoupila. Sedla si na stůl, založila ruce na hrudi a začala říkat nehorázné blbosti o tom, jak ví, že jí špehuji při krádeži kedluben. Je to tu, záhada byla vyřešena a příčina jejího hrubého zacházení také. Řekla že mne čekají neskutečná muka, v následujících pár minutách. Tak nejdříve mne donutila sledovat smrt další postavy ve hře o trůny, což bylo asi to nejhorší. Pak to vypla, a řekla že v dalším díle umře další hlavní postava. Bez ní bych to asi nevěděl, ale i tak, krucinál, byl jsem vyděšený až za ušima. Poté řekla, že se v dalších dveřích, které si budu muset při odchodu vybrat, skrývá obrovská akromantule a je celkem hladová. Nevěděl jsem, čeho se bát dřív, jestli té akromantule, nebo toho, že si zas budu muset vybírat dveře. Její páska přes oko a podivně našpulené rty mne také dost děsili, ale to opět nemá být urážka, určitě je to pro někoho roztomilé. Víc mne vystrašit snad ani nešlo, jenže ona zas začala mluvit o těch kedlubnách, že jednu z nich začarovala a schovává se pod mým polštářem, takže až se probudím, odnese mne do kedlubnového světa, kde mne všechny kedlubny a kedlubňátka sežerou. Poradila mi, ať se raději neprobouzím. Po probuzení jsem si raději zkontroloval polštář, víte, nedošlo mi, že pod ním skladuji ohryzky od jablek, tudíž mne nějaký ten hrbolek dost vyděsil. Nechtěl jsem, aby mne to snědlo a tak jsem raději utekl a šel psát tento příběh. Prosím, že nedopustíte, aby mne ta kedlubna snědla? Udělám cokoliv na světě, vždyť já to s těma rtama tak nemyslel!

 

:-D Aneb snaha vyplodit něco víceméně normálního a možná vtipného