Zadání soutěže

Tak si tak opravuji v síni soutěže a co nepotkám? Oznámení. Aspen je v tak zuboženém stavu, že raději svou paničku Hortenzii Pomněnkovou opustil.

Zajímalo by mě:

1) Jak se cítí krysa, o kterou se přestane majitel starat? (Asi jen těžko pochopí, že odjel na dovolenou...)

2) Jak se cítí majitel, když se vrátí a krysinka nikde?

3) Kam ty krysinky vlastně jdou? To mě zajímá asi nejvíce.

Můžete zpracovat všechna témata nebo jen jedno. Buď napíšete text nebo namalujete obrázek, který nezapomenete podepsat. Pokud dokážete oboje v pěkné kvalitě, nebudu se zlobit.

Nezáživné bláboly budu hodnotit polovinou odměny. Tedy délka není vždy to, co rozhoduje o kvalitě.

(pro nováčky: vymyslete)

Vypracování

Dobrý den madam, posílám vypracování a jeden obrázek k tomu.
Lucia

 

1) Ahoj, jmenuji se Aspen a rád bych vám povyprávěl můj příběh.
Jako malé krysátko si mě pořídila studentka nebelvírské koleje slečna Hortenzie Pomněnková. Byl jsem velice šťastný, konečně mám milující domov, konečně si se mnou někdo hraje a hlavně se semnou mazlí. Nepohrdnu ani nějakou dobrůtkou. Ementál já mám moc rád. Jediné čím mě má majitelka trápila a co jsem opravdu neměl rád bylo koupání se. To jsem na ni vždycky prskal a vztekal se. Ale panička mne něčím uplatila, nebo mě mile pohladila a já všechnu zlobu zapomněl a zase jsme byli kamarádi.
Když jsem trošku vyrostl, začala mne trénovat, šplhání se mi moc nelíbilo, protože se bojím výšek, ale skok ten byl můj oblíbený. Skok sem, skok tam.
Když se jí zdálo, že jsem dost zkušený, přihlásila mne do turnaje. Byl jsem pekelně nervozní, to vám řeknu. A bohužel jsem první soutěž prohrál. Moje paní byla hodně smutná, i když jsem se snažil ji rozveselit či rozptýlit.
Po nocích jsem sám trénoval, abych byl do dalšího turnaje ve formě. Panička to ovšem vůbec neviděla.
Postupem času si se mou přestala hrát, občas na mne jen něco zavrčela, občas si mne za celý den všimla jen když mi dávala jídlo.  A co si budeme povídat i toho ubývalo. Kolikrát jsem čekal ve své kleci, miska prázdná a mě v bříšku kručelo. Pohledem jsem hlídal dveře a čekal kdy se otevřou a v nich má panička.
Obvykle jsem se dočkal, ale až večer a ani si mne nevšimla.

Bohužel, ale nastal den, kdy nepřišla vůbec. Měl jsem o ni strach. Nepřišla ani další den a ten následující také ne. Co když se jí něco stalo?

3) Podařilo se mi z klece dostat pryč. Původně jsem chtěl Horty hledat, ale proč?
Jako první jsem si zamířil do hradní kuchyně, určitě tam mají něco na zub pro opuštěné krysy. A třeba se mě tam někdo ujme. A když ne? Kam půjdu? Budu se skrývat po hradě, třeba najdu nějakého jiného páníčka. A nebo by mne mohl mít rád ten, s jehož krysinkou jsem byl na rande. Ten se zdál fajn. Půjdu se ho zeptat.
Ovšem, cestou za mou milou jsem našel něco mnohem hezčího.Skulinku v hradní zdi. Když jsem se podíval ven, viděl jsem tu pravou nádheru, všude tolik trávy, v dáli les a hlavně co víc si přát – plno volně pobíhajících krysáků a krysinek. Protlačil jsem se skulinkou ven a jsem volný.

2) Z pohledu Hortenzie
Vrátila jsem se po dovolené. Celou dobu jsem trápila, že jsem zapomněla Aspena dát do útulku a při svém návratu domů jsem se bála, že bude mrtvý.
Bylo to horší. Když jsem se vrátila do svého pokoje a rychle běžela k Aspenově kleci, byla prázdná. Hledala jsem jej všude po pokoji, ale po Aspenovi ani památky.
Ach já hloupá. Aspene kde jsi? Vím, že jsem se k tobě v poslední době nechovala moc pěkně. To ty prázdniny. Vím, měla jsem tě brát se mnou ven na sluníčko, mohli jsme si hrát na louce, určitě by se ti i líbilo tam trénovat.
Ach jo, Aspene. Tolik mi chybíš.