Zadání soutěže
Sny se nám zdají pořád a kdo by neměl i ošklivé sny.
Představte si, že se vám zdálo, že vás straší kolegyně Anseiola. Jak tento sen vypadal? Jak přesně vás strašila?
Jak jste se s touhle výzvou vypořádali? Zkuste tento sen sepsat jako povídku.
U speciálu není zadána maximální délka soutěže.
Myslete však na to, že zabít mě též nemusíte :)
Vypracování
Krásný den, slečno, :)
Ležela jsem v posteli, poslouchala vítr snažící se dostat do ložnice a opakující se hromy přicházející bouřky. Pořád jsem se převalovala a ne a ne usnout.
A pak, konečně! Do pokoje se začaly prodírat první sluneční paprsky a já s radostí vyskočila z postele a hnala se do Velké síně na snídani.
Takhle brzy ráno tam skoro nikdo nebyl, až na jednu hradní fos... totiž madam Ansí. Seděla mrtvě u fialového stolu a dloubala se v talíři s houskou.
"Brý ráno." houkla jsem na madam a šla jsem si také něco ulovit.
"Vy, chem!"
"Co?" nechápala jsem. Madam na mě však zběsile mávala, tak jsem se nedůvěřivě přiblížila.
"Žuby." řekla madam. Pak se uculila a já jsem málem dostala infarkt. Madam neměla zuby! Na to mi podala kus pergamenu s vysvětlením, kde zuby najdu.
Vydala jsem se proto na nebezpečnou cestu do kobky madam Ansí. Najít zuby nebyl ani tak velký problém jako vybrat ty správné.
Takových druhů jsem snad ještě nikdy neviděla. Bylo tam takových protéz... dřevěné, kovové i gumové! Musela jsem se pousmát, když jsem si jich všimla. Vybrala jsem proto tu nejhorší, co jsem viděla a upalovala zpět do Velké síně.
Tam už na mě madam Ansí netrpělivě čekala a div mě neumačkala radostí, když viděla, že se vracím. Ovšem to, co následovalo, když zjistila jaké zuby jsem jí přinesla, bych nikomu nepřála.
"Brendiová! Tak tohle si odskáčete! Dneska se ode mě nehnete na krok, já vám dám!" bouřila madam. Vůbec jsem nechápala, co se stalo. Na pergamenu bylo jen, že madam chce zuby, ale jaké? To už tam nikde nebylo.
Pokusila jsem se něco namítnout, ale madam nechtěla nic slyšet.
Hned po snídani jsem byla donucena jít s ní do kobky. Už jen to byl skutečně velký trest, snad bych raději seděla ve sklepení. Pak jsem do ruky dostala kartáček na zuby a zbledla jsem jako stěna.
"No co tak čučíte? Čistim, ne?" houkla madam s ohavným úšklebkem. Koukala jsem zoufale na všechny ty protézy a s nechutí se dala do čištění.
Jednu protézu jsem drhla bezmála hodinu, protože madam nebyla stále spokojená. Vždycky si nějakou prohlédla a pak řekla: "No tomu říkáte vyleštěná? Koukejte makat nebo to budete dělat celé znovu!" děsila mě.
No, nezbylo mi proto nic jiného, než se prostě snažit. A stejně to nestačilo. Když jsem všechny protézy po několika hodinách dočistila a zmoženě skoro odpadla, přišla madam s další strašnou věcí.
"Podržte mi to." řekla aniž by něco naznačila a do mé natažené ruky mi vrazila svou použitou protézu.
"Fůůůj!" zaječela jsem a odhodila protézu dostatečně daleko, aby mi snad něco neudělala. Madam z toho však takovou radost neměla. Zamračila se na mě a povídá.
"Tak když mi ji nechcete podržet, tak teď mi to budete muset předkousat!"
"Cože?" vyvalila jsem na madam oči. "V žádném případě, nikdy!" rázně jsem odmítla a hlavou mi letěla jedna myšlenka na útěk za druhou.
Madam se však začala znovu ďábelsky smát a vzala si jinou protézu, přičemž mi nakázala tu špinavou pořádně vyčistit.
Než mě konečně večer propustila a přestala mě děsit dalšími příšernými úkony, ještě jsem jí musela vyčistit rakve, prý, aby se jí večer lépe spalo. A ani to bych nikomu nepřála. Celou dobu jsem poslouchala, že jestli to nebude pořádně, tak mě do ní zavře abych viděla, jak špatně se v ní spí. To jsem pochopitelně poznat nechtěla, tak jsem se ráčila snažit. Ne, že by madam byla nějak zvlášť spokojená, ale asi došla k názoru, že pro ten den mě již potrestala dost, takže už to stačí.
Když jsem potom padla večer do postele, měla jsem dost. Kdyby se mě někdo na něco zeptal, nejspíš bych nevěděla ani to, jak se jmenuju.
Potom jsem se probrala. Musela jsem se štípnout, abych uvěřila, že to skutečně byl jen sen, ale bylo to tak!
Ze srdce mi spadl obrovský balvan! Nikdy bych si nemyslela, jak moc mě dokáže madam Ansí vyděsit ve snu, ale bylo to tak. A já moc doufám, že se to nikdy nestane doopravdy!
S pozdravem,
Theresa Brendi
