Zadání soutěže

Sny se nám zdají pořád a kdo by neměl i ošklivé sny.

 

Představte si, že se vám zdálo, že vás straší kolegyně Anseiola. Jak tento sen vypadal? Jak přesně vás strašila?

 

Jak jste se s touhle výzvou vypořádali? Zkuste tento sen sepsat jako povídku.

U speciálu není zadána maximální délka soutěže.

Myslete však na to, že zabít mě též nemusíte :)

Vypracování

Upřímně se cítím už jako úplný magor, protože se mi pořád něco zdá. A je to každým dnem horší a horší! Víte co se mi dneska zrovinka zdálo? Že mne straší madam Ansí! A to nás už pěkně vyděsila tím, že se stala šípkovou růženkou a kletba ne a ne odvolat. No ale tedka si poslechněte, co se mi stalo v tom snu.

Zase jsem poslouchala nějakou hudbu. Tuším, že to byl song For Better Day. Pamatuji si totiž, že jsem se snažila tancovat a pobroukávat medlodii. A nějakým zvláštním způsobem jsem se objevila v říši spánku, ale bylo to jiné. Více reálné a ne jako normální spánek. Bylo to rychlejší než usnout…ale to je nepodstatné. Probudila jsem se u sebe v pokoji. Byla jsem spocená a bylo kolem druhé hodiny v noci. Vstala jsem a pocházela po pokoji. Vykoukla jsem z okna a uviděla postavu s nožem. Najednou jsem ucukla a chytla baterku z mého nočního stolku. Otevřela jsem okno a na postavu zasvítila. Postava se otočila směrem k oknu. Zazubila se, zamávala mi a zatřásla nožem. Po chvilce na mě ukázala prstem a znovu nožem zatřásla. Osoba mi byla známá, ale přesto jiná. Byla o madam Ansí v bílé noční košilce, celé potrhané, od bahna ušpiněné, bosá, zuby špinavé a líčení na obličeji rozmazané. Také velmi kulhala a na ruce měla veliký krvavý šrám. Celá vyděšená jsem se otočila a chodila po pokoji. Lekla jsem se a utíkala do kolejky. Byla u ohínku a snažila se uklidnit. Hlasitě jsem oddychovala a jelikož jsem potřebovala na záchod, vyšla jsem z kolejky ven. Najednou jsem couvla a práskla e do hlavy. Ale důvod nebyl jen tak jaký. Před kolejkou stála madam Ansí. Měla tílko a sukni, fešný pásek, namalovaná, zuby bílé a na ruce jizvu. „Dobrý večír slečno Wright. Chtěla jsem vám do kolejky předat vzkaz. Dáte to na nástěnku?“ vesele se usmála a odkráčela. Zašla jsem do koupelny a chvilku přemýšlela, že bych mohla mít silné halucinace a jestli by se to nemělo léčit. Přišla jsem do kolejky a pověsila na nástěnku vzkaz studentům kteří plánují zkoušky. Nakonec jsem usnula až kolem šesté ranní hodiny.

Nevyspaná jsem se vydala do hodiny. Madam Ansí si mě nikdy dřív nevšímala. Na každé chodbě mě pozdravila a usmála se na mne. Ale ne hezky, spíš výhružně. Naštěstí jsem k ní na žádnou hodinu nechodila. Ovšem po obědě jsem se vydala do knihovny a vypůjčila si pár knih. Pan knihovník mi ještě zaběhnul pro tašku d zadní části místnosti a mohla jsem vyrazit do pokoje. Koukala jsem na knížky. Byly plné ponaučení a zároveň zábavné. Poslední kniha byla malá. Ale já si ji určitě nevypůjčila. Její název byl divný. „Bílá paní trochu jinak…“ přečetla jsem nahlas. Začetla jsem se do knihy. Padesát stránek jsem sfoukla za chvilku a najednou jsem se zvedla. Bílá paní trochu jinak tedy v knize nazvaná jako Maggie, je prý profesorka, kterou tu někdo umučil k smrti. Tady na hradě! A tvrdí se, že se tady každou noc producíruje, ale nikdo ji nikdy nespatřil. Začala mi naskakovat husí kůže. To není Maggie, ale určitě madam Ansí. Však ji poznám ne? Cítila jsem se nejistá a zranitelná. Madam Ansí mě děsila. Povídce jsem nevěřila, byla to madam Ansí určitě! A ne Maggie Blackwhiteová. V noci jsem měla pro jistotu hůlku po ruce a jak se později zdálo udělala jsem správně. Neusnula jsem v noci ani na minutu a když někdo hodil kamínek do okna, málem jsem se počůrala. Snažila jsem se uklidnit, bohužel to prostě nešlo. Pootevřela jsem okýnko a vykoukla. Nikdo nikde…ufff. Najednou celou silou vpálila do okna sova. Myslela jsem, že by třeba spolubydlící vzbudila, ale ty pochrupkávaly jako sněhurky. Sova byla neznámá, a tak jsem na ni opatrně šáhla a vzala jí dopis, který přinesla. Sova mne klovla a odletěla. V dopise stáo: „Hezké sny….S láskou Maggie Blackwhiteová“ Tak a ted už jsem měla vážne na krajíčku. Celou noc jsem hystericky probrečela.

Další den byla konečně sobota a já celý den prospala a na nikoho než na sebe nemyslela. Po obědě jsem se šla projít a dveře do kabinetu madam Ansí byly otevřeny. Nakoukla jsem a uviděla onu sovu…. A také madam Ansí, která si mne už volala k sobě. Řekla, že na ni mám počkat ve vedlejší místnosti, že si potřebuje něco vyjasnit. Vešla jsem do tmavé místnosti a najednou se za mnou zabouchly dveře a rožly se svíce. Uviděla jsem toho ducha. Začala jsem hystericky řvát. Zachvilku přišla madam Ansí s pouty. Ze zadu mne chytila bílá paní a madam Ansí mi připoutala ruce. Poslední co jsem slyšela bylo: „Je tvá ty moje sestro. Maggie zab ji! Slečno omlouvám se, ale nikdo se nikdy neměl o mém dvojčeti dozvědět, ani ty ne…“ odešla a poslední záblesk se snu byla sekyra u hlavy. Před očima jsem viděla části svého života a najednou jsem se probudila.

Všechno bylo bílé a bylo to strašidelnější než v tom snu. Viděla jsem asi jenom na jedno oko a nějaký vousatý chlapík na mne houkal. „Co se stalo?“ vyskočilo ze mne. Pán si něco zapsal a rychlou chůzí odkráčel. Zvedla jsem se a najednou jsem všechno viděla jasněji než kdy jindy. Tancovala jsem a upadla. Pak jsem uviděla záblesk krve, bílé místnosti a zděšených výrazů. Prohlídla jsem si pokoj. „A do háje…“ proklela jsem. Noha v sádře, oko nateklé a modré, zavázaná hlava. Později jsem se dozvěděla, že jsem byla dlouhou chvilku v bezvědomí a pamatujte si. Sny v bezvědomí jsou mnohem divnější, ale jasnější, ale je velmi nepravděpodobné, aby se to někdy stalo i v realitě a doufám, že tenhle divný, smysl nedávající sen, se v realitě nikdy nestane.