Zadání soutěže
Za svůj dlouhý život jsem shromáždila několik rakví. Jedna je ale v něčem zvláštní. Je starší než ostatní, z drahého dřeva a s železným kováním. V lidech vyvolává stísněný pocit. Zajímalo by mne, proč. Co asi ta rakev ukrývá?
Sepište formou povídky.
Vypracování
„Musím zjistit, co tam má!“zamumlala si Theresa, která se ukrývala ve křoví naproti kobky. „Je teď zakletá do Růženky, takže se doma několik dní neukáže.“ Mumlala si dál a zkoumala okolí. Když ani po pěti minutách nikdo kolem neprošel, tak se odvážila vylézt z křoví a vydala se ke kobce.
Zkusila kliku a zjistila, že je zamčeno. „Alohomora!“ ukázala Theresa na zámek a ten cvaknul. „Ha, co by to složitě zamykala. Kdo by taky chtěl lézt upírovi do kobky.“ Vítězoslavně si zamumlala a otevřela dveře. Opatrně nakoukla a vyvalila oči. Na první pohled to vypadalo, jako kamenná místnost se šesti rakvemi opřenými o zdi. Na druhý pohled to vypadalo úplně stejně!
Vešla tedy do kobky a zamířila k první rakvy a opatrně jí otevřela, načež jí málem spadla pusa na zem. Za první rakví se skrývala obrovská kuchyně. Zařízená byla sice ve starém stylu, ale bylo vidět, že je vše nové a velmi drahé. Tu najednou Theresu napadlo, že by mohla něco madam sníst, určitě bude mít plnou ledničku a pár chybějích potravin si nevšimne.
Vydala se tedy ke kouzelnické lednici a otevřela ji. Úlekem však hned odskočila, když zahlédla co je uvnitř. Nebyla to lednice, ale mrazák a to obrovský. Opatrně nakoukla do útrob, zda opravdu vidí to, co vidí.
V mražáku se táhla plná řada stoliček, na kterých seděli zmražení lidé. Vyjeveně koukala na bývalou kolejní ředitelku Betelgeuse Orionis, za ní byla Esperanza Milagrosa a plno dalších lidí. V tu chvíli jí došlo, kde přebývají zmražení lidé, než se rozhodnout rozmrazit. Madam Ansi je má u sebe doma a vedou od nich nějaké hadičky s červenou tekutinou! To je určitě jejich krev.
Theresa rychle zavřela mrazák a vyběhla z kuchyně. Chvilku ten šok vydýchávala. Když už se jí srdce uklidnilo, tak zase zvítězila její zvědavost. Vydala se tedy k druhé rakvy a opatrně jí otevřela. Úlevou vydechla,když jedním okem zahlédla velkou knihovnu. Nadšeně poskočila a vběhla do místnosti.
Jako první se podívala na pár knih. Viděla tituly jako: Jak někoho vycucnout, aniž by si toho všiml nebo Která krevní skupina chutná nejlépe? a též Krvavé koktejly. Raději tedy od knihovny ustoupila a vydala se prozkoumat psací stůl u krbu. Koukla na dvě fotky na stole a musela se uchechtnout. Na jedné z nichbyl Nimrandir Elénére se svou kachničkou a na druhé Andrew Uroboros.
Rychle prohledala zásuvky a když nic zajímavého nenašla, tak se vydala z knihovny a k další rakvy. Otevřela ji a vstoupila do obří šatny. Připohledu na módní kousky si Theresa až slintla na triko. Rychle proběhla k nejkrásnějším šatům a několik si jich zkusila. Strávila tím dost času, pořád se převlékala do nových a nových rób, když tu ta nejhezčí najednou vydala podovný zvuk trhající se látky. Theresa se lekla a rychle šaty svlékla a narvala je tam, kde je našla. Raději už na další šaty nesahala a vyběhla ven, pečlivě za sebou rakvy zavřela.
Ale přeci jen jí tonedalo. Neodejde, dokud neprozkoumá vše. Vydala se tedy ke čtvrté rakvy a objevila hotové lázně! Koupelna madam byla větší než celá umývárna péček! A ty všelijaké flakonky s vůněmi. Hned se jala obsahy očmuchávat a dala si pozor, aby žádný z nich nerozbila. Po předchozí zkušeností se šaty se neodvažovala vykoupat, i když jí to velmi lákalo. Vypadalo to totiž, že madam má obrovnskou vanu nějak vyšperkovanou a že je masážní.
Se sklopeným ocáskem však opustila koupelku a jala se k předposlední rakvy. Otevřela jí a jako u vytřžení koukala na obrovskou ložnici. Vyvalila pusu a vskočila dovnitř. Postel zabýrala skoro celou místnost! Nebesa kolem ní slabě povlávala a když je Therka odkryla, tak uviděla to nejdražší povlečení. Opatrně na něj sáhla a zkusila matraci, až si blahem vzdychla.Rychle na ní skočila a vyzkoušela, jak se na ní leží. A že to bylo ležení. To bylo táák příjemné. Málem už usnula, ale to si nemohla dovolit. Vyskočila z postele a uvedla jí do původní podoby, aby nebylo vidět, že na ní ležela. Vyběhla z ložnice a zavřela za sebou.
Nedočkavě se vydala k poslední rakvy, která vypadala, že je z nich nejstarší. Drahé dřevo bylo pečlivě udržováno a železné kování vycíděno do lesku. Koukala na ní a cítila se stísněně, ale přece ji nenechá neotevřenou! Je přeci lev, odvahu! Pomalu ji otevřela a se zavřenýma očima vstoupila dovnitř.
Nejdřív opatrně otevřela jedno oko a pak rychle druhé a strnula úžasem. Místnost byla obrovská a táhlo se v ní plno regálů, které byly plné. Ale čím! „Já to věděla!“ Vítězoslavně vykřikla Theresa a rychle běžela k nejbližšímu regálu a s hlavou skoro na jeho skle koukala na různé zubní protézy. Ano, PROTÉZY! A pak, že je madam nemá a že zuby jsou její!
Nejbližší protézy byly gumové, když se na ně vynadívala, tak odběhla k vedlejšímu regálu, kde našla protézy dřevěné sežazené dle stáří. V daůší vytrýně zas protézy zlaté a železné. Čestné místo uprostřed zaujímaly protézy ze zubů. Některé z těch protéz měly i upíří špičáky. Theresa raději nechtěla vědět čí jsou. Nadšeně pobíhala sem a tam a prohlížela si všechny protézy a pořizovala si jejich magické fotografie. S těmi nejlepšími si dokonce udělala i selfie.
Když už si vyfotila a prohlédla všechny, tak vesele si pohvizdujíc vyběhla z místnosti, zavřela dvěře a vyběhla z kobky. V té radosti si ani neuvědomila, že zapomněla zamknout a rychle běžela vyvolat si inkriminující materiály do svého pokoje.
