Zadání soutěže
Sny se nám zdají pořád a kdo by neměl i ošklivé sny.
Představte si, že se vám zdal sen, že jste se nechtěně stal fialovým příslušníkem školního sboru. Co se vám v tom snu zdálo a co jste dělali?
Fialovým se zase zdálo, že jsou opět studentmi. Jak jste se s touhle výzvou vypořádali?
Můžete jak psát, tak kreslit. Pro text máte k dispozici cca 9 palců. Obrázky můžete poslat 2.
Vypracování
Dobrý den, přikládám text a obrázky k soutěži. Snad se bude líbit :)
-----------------------------------------
Vše to začalo tím, že jsem si šla lehnout do své kočkou vyhřáté postele. Zachumlala jsem se pod peřinu a zavřela oči. Během několika minut si ke mně lehla moje čtyřbarevná čičina a já usnula se spokojeným úsměvem na rtech. To jsem ale nevěděla, co se mi bude zdát!
Když jsem otevřela oči, již jsem nebyla v posteli. Seděla jsem v nějaké pracovně. Vše okolo mě bylo černobílé jako v nějakém starém mudlovském filmu. Podívala jsem se zmateně na hodiny, na kterých bylo osm ráno. Okamžitě jsem vyskočila z pohodlného křesla a hrnula se ke dveřím. Sáhla jsem na kliku a vyděšeně vykřikla. Měla jsem na sobě fialový hábit!
Ucukla jsem ode dveří a vyjeveně se podívala na svojí garderóbu, co mám na sobě. Kromě fialového hábitu jsem měla navlečené naleštěné botky, na zápěstí levé ruky se mi houpaly hodinky a někde opodál v pracovně se válel klobouk. Samozřejmě byl taky fialový.
*Copak jsem se úplně zbláznila? *
Pomyslela jsem si a nakonec se vrátila zpět ke stolu, u kterého jsem seděla. Letmo jsem se přehrábla v papírech, které se tam válely a zkoumala, co na nich je. Po mé pravici jsem nahmatala pergamen s rozvrhem. S tichým povzdechem jsem se na něj zadívala.
*Záskok na hodině Lektvarů? *
Podívala jsem se na hodinky na zápěstí a letmo si olízla rty. Hodina začínala za půl hodiny. Proto jsem nečekala o moc déle, vzala si k ruce nějaké poznámky, které se tam válely – pravděpodobně k hodině Lektvarů – a vyšla z pracovny ven na chodbu.
Byl nádherný den. Slunce svítilo, ptáčci zpívali. Látka hábitu jemně za mnou šustila při mém každém kroku. Najednou ke mně přiběhla nějaká holčička a natáhla ke mně ručku, ve které držela kytku pampelišky.
„Tady máte, paní profesorko, ať máte lepší den.“
Převzala jsem si od dívky květinu a dřív než jsem stihla něco vyslovit, abych poděkovala, tak byla pryč. Přičichla jsem si k pampelišce a potom s úsměvem na rtech jsem se vydala dál do učebny lektvarů. Pravděpodobně mě tady měli rádi a to mě hřálo na srdci.
Zbývalo asi deset minut do začátku hodiny, když jsem došla k učebně, kde jich stálo několik pilných studentů.
„Dobré ráno, paní profesorko.“ Studenti sborově pozdravili a usmáli se na mě.
Pozdrav jsem jim vrátila a prošla kolem nich, abych otevřela učebnu.
„Tak, pojďte dovnitř.“ Sama jsem po svých slovech vešla dovnitř, dveře nechala dokořán a bez delšího otálení jsem šla ke stolu, kde bylo více poznámek od původního profesora, který to tu učil. Hodiny odbyly devátou a celá třída již byla nasáčkována v učebně a vytahovali si učebnice a další pomůcky. Otočila jsem se k nim čelem a nadechla se, abych uvedla hodinu.
Studenti vyjekli úlekem. I já sama jsem při tom vyjeknutí s sebou trhla. Všichni na mě koukali, jako kdybych byla nějaké mostrum. Nechápavě jsem popošla dopředu k lavicím a studenti, kteří tam seděli, se zvedli a začali couvat pryč ode mě.
Sklouzla jsem pohledem ke své ruce, ve které jsem ještě držela poznámky a trhla jsem s sebou. Moje kůže byla celá vrásčitá. Moje nehty příšerně zežloutly. A když jsem zvedla hlavu a podívala se na sklo vitrín, kde se skladňovaly přísady, sama jsem vyjekla zděšením. Moje celá tvář byla přeměněná na nějakou obludu. Moje oči byly žluté jako nějaká močůvka a celá pleť byla nějaká zelená.
Přistoupila jsem blíž k vitríně, abych se podívala pozorněji na tu hrůzu ...
A v tu chvíli jsem se probudila. Byla jsem celá zpocená a snažila se popadnout dech. Když jsem se zorientovala ve svém pokoji, úlevně jsem vydechla a prohrábla si vlasy, které vypadaly, jako kdybych si je právě umyla – byly celé mokré. Byl to příšerný sen.
