Zadání soutěže
Nedávno jsem se při návštěvě umývárny dozvěděla, že jsem prý Lochnesska.
Jelikož mi dost vynechává pa... ehm... Jelikož to nemohu potvrdit ani vyvrátit, ráda bych, abyste se ujali pátrání vy.
Co je na tom pravdy? Mohla bych opravdu být Lochnesska? Proč mne nikdo nikdy neviděl vlézat a vylézat z jezera? A jak asi může vypadat můj příbytek pod vodou? A proč mne záznamy zobrazují jako obrovskou obludu? Kolik už jsem sežrala lidí? A neměla bych si někde stěžovat? A jak jsem asi z jezera zakládala hrad?
Pátrání, prosím, sepište jako prózu jakékoliv podoby.
Plus můžete nakreslit mne jako Lochnessku. Kreslete, prosím, pouze v ruce.
Vypracování
Že by naše paní profesorka byla ve skutečnosti Lochnesskou příšerou? říkala jsem si v duchu nevěřícně, když jsem o té možnosti slyšela poprvé. Taková hloupost! Naprosto přitažené za vlasy! Uvěřit by tomu mohl snad jen někdo, komu chyběla polovina mozku a tu druhou si pronajímala jako byt skupinka švábů. No moment, uvědomila jsem si ve chvíli, kdy mi tahle myšlenka probleskla hlavou, to je přesně ono! A k jakému poznání že jsem to došla?
Inu, lidé většinou šíří drby za tím účelem, aby tomu jiní jedinci uvěřili. Co tedy znamená, když se někde vyskytne drb natolik šílený, že mu nemůže uvěřit naprosto nikdo? Zákonitě musí obsahovat alespoň stopové množství pravdy, jinak by vůbec nevznikl. Rozhodla jsem se tedy celou záležitost vyšetřit. Popadla jsem svou stylovou hučku Sherlocka Holmese, kterou si šetřím zásadně na tyto situace, a začala spřádat plány.
Jak začít? To byla otázka. Sice jsem paní profesorku mohla sledovat a pozorovat náznaky jakékoli neobvyklé aktivity, ale když vezmeme v potaz, že na hradě žila tak dlouho a nikdo si ničeho nevšiml - včetně jí samotné - musela být její kamufláž dokonalá. Jako nezařazená budoucí prvačka jsem absolutně neměla šanci tímto způsobem něco odhalit. Ne, musela jsem si sehnat informace z nějakého spolehlivého zdroje. Ale koho se tak poptat, když si ani samotná paní profesorka nebyla ničím jistá? Kdo by tak mohl vědět víc o její identitě? Rodina, kdo jiný. S touto myšlenkou jsem se vydala do knihovny, abych si vyhledala její rodokmen. Jaké však bylo mé překvapení, když vyšlo najevo, že záznamy madam Anseioly prostě chybí! Údaje všech profesorů a zaměstnanců školy se daly dohledat, ale ty její z nějakého záhadného důvodu ne. Jak podezřelé. Protože ovšem nemám ve zvyku se vzdávat, rozhodla jsem si informace opatřit jinde, a to přímo na ministerstvu.
Tam po mně chtěli jakási nesmyslná povolení (prý kvůli "ochraně osobních údajů, pche"), která jsem samozřejmě neměla šanci sehnat. Znáte to, "doneste vyplněný formulář 4c, který je podmíněn získáním povolením 8.5, ale první musíte získat podpis úředníka, který se momentálně zabývá výzkumem variability sněhových vloček na Severním pólu." Typické kancelářské krysy, co jen plýtvají penězi daňových poplatníků. Touhle překážkou jsem se přirozeně nemohla nechat odradit. Ne když jsem cítila, že odpovědi jsou tak blízko. Musela jsem vymyslet, jak se ke kýženým informacím dostat. Bylo mi jasné, že plán to bude muset být lstivý. Rovněž jsem nemohla použít žádná kouzla, protože jsem je prostě ještě neovládala. Také jsem chápala, že k dispozici budu mít pouze jediný pokus, jelikož pokud mne při pokusu o infiltraci chytí, pravděpodobně mě pošlou do nějaké polepšovny pro nezletilé kouzelníky. Po zralé úvaze jsem se rozhodla úchýlit se k taktice, kterou využívali už generálové starověkých bitev; k odvedení pozornosti.
Přistoupila jsem k recepčnímu, ukázala někde za něj a zvolala: "Hele, Merlinova reinkarnace prodávající zmrzlinu!" Dotyčný se přirozeně otočil (těžko říct, jestli chtěl vidět toho Merlina nebo koupit zmrzlinu, bylo horko, takže obě možnosti vypadaly stejně pravděpodobně), načež já padla na kolena a proplížila se do veřejnosti nepřístupné sekce. Je celkem zábavné, že na ministerstvu mají tolik zabezpečení proti nejrůznějším kouzlům, ale nenapadlo je, že by se jim tam někdo mohl vloupat takříkajíc po mudlovsku. Můj vzrůst taky celkem dost pomáhal, kdykoli se někdo nečekaně vynořil na chodbě, schovala jsem se za květináč, sochu nebo v podstatě cokoli, co bylo dostupné. Ještě že si ministerstvo potrpí na zbytečnou výzdobu. Tímhle způsobem jsem se dostala až na matriku. K mému překvapení se tam ukázalo, že žádná Anseiola Jasmis Rawenclav nikdy neexistovala! Nebo minimálně ne jako člověk. Ačkoli paní profesorka neměla svou vlastní složku mezi registrovanými kouzelníky, povedlo se mi tam nalézt dokument nadepsán: Projekt Anseiola Jasmis Rawenclav. Jeho obsah byl šokující. Pokusím se jej tady co možná nejstručněji shrnout.
Takže zaprvé, neexistuje jedna Lochnesska, je to živočišný druh superinteligentních ještěrů. Obvykle se (jak už jejich jméno napovídá) vyskytují v jezeře Loch Ness, kde je to z neznámých důvodů táhne. Údajně to má co dělat s magickými poli. Pani profesorka byla ještě jako malá... příšerka? odchycena čaroději zabývající se kouzelnými tvory a přesunuta do Bradavického jezera, kde měla být studována. To ovšem způsobilo rozruch mezi zastánci přírody, kteří si stěžovali, že její přítomnost naruší křehkou biodiverzitu jezera. A opravdu! Paní profesorka, která do jezera nepatřila a neměla tudíž žádné přirozené nepřátele, působila jako invazivní druh. Množit se sice nedokázala, ale i tak málem vyhubila většinu druhů jezera. Bylo jasné, že takhle to dále pokračovat nemůže, proto chytří páni od ministerstva vymysleli nový plán: dát tvorovi (do určité míry) lidskou podobu a vlastnosti, vymazat mu paměť a nenápadně na něm provádět experimenty. To, že se paní profesorka shodou okolností začala angažovat v Bradavicích, bylo jenom plus. Díky stabilnímu rozvrhu se pak mnohem lépe monitorovala. Čas od času sice sežrala nějakého toho studenta - úplněk na ni měl poněkud zvláštní účinky - ale toto riziko bylo ministerstvo v zájmu vědy ochotno podstoupit. Někdo dokonce připsal na okraj stránky: "Aspoň pomáhá řešit problém přelidnění, možná bychom jí mohli začít neposlušné studenty programově předhazovat."
Inu, tomu říkám slovo do pranice. Jenom doufám, že ho implementují, až budu ze školy venku.
P.S.: Nakonec mě chytili, takže bych byla vděčná, kdyby mi někdo poslal koláč a v něm zapečenou pilu, ať můžu z té polepšovny hezky po anglicku zmizet.
S láskou, Síofra Cathasaigh
