Zadání domácího úkolu

Čtvrtý ročník otevřeme v duchu dnešní hodiny. Potěšilo by mě, kdybyste stvořili báseň, ve které byste si do hloubky pohráli s některou emocí. Rozbijte ji na kousíčky a složte dohromady. Délce ani formě se meze nekladou.

Vypracování

Dobrý den mdm Ansí!

 

Vzít strach, rozbít ho a po kouskách zase slepit

 

Rozlepuji oči do tmy,

zírám, funím, děsím se!

Černá silueta, pozor!

Hýbe se!

 

Ten pocit!

Jako když se vám dech staví,

oči pálí třeštěním,

v hlavě zvuk jak

po tabuli nehty jezdí.

Tupá vidlička na porcelánu.

Vrže. Mrazí. 

 

Stejně jak rychle dostal 

se hluboko dovnitř,

stejně rychle teď bije srdce,

bum, 

bum, 

bum, 

bum!

Kdo je to? 

Co mi chce?

Mám ječet?

Strachem hlasivky se stáhly.

 

A pak klap!

Pause a replay. 

Je to jenom kabát ve větru!

 

To já hloupá!

Střípky strachu sesbírám.

Vteřiňákem celou noc pak

lepím puzzle dohromady.

 

Už je dolepeno

a tma černá

hustá a hutná

strachem chytá

jiné.

 

S pozdravem Tess Boneová