Zadání semináře
Na výběr máte z několika zadání, vyberte si pouze jedno:- V hodině jsem zatoužila po fénixově brku na psaní. Sežeňte mi ho! Nakreslete mi obrázek takového pera v přepychovém kalamáři (ať to není nic ze třetí ruky!), a protože jde o vskutku lehké zadání, ještě mi alespoň na 2 palce napište, jak jste pero sehnali a co vše jste pro to museli udělat.
Za odfláknuté obrázky snižuji známku, pár čar na papíře rozhodně neberu! - Fénixovy slzy jsou známé jako jediná protilátka na baziliščí jed. Slyšela jsem však, že Ministerstvo se pídí po dalších tvorech, kteří by mohli pomoci účinky jedu zmírnit, ne-li vyléčit. Zjistěte mi o tom něco více - o jaké tvory jde? Jak je Ministerstvo s bádáním daleko? Alespoň 3 palce. (vše si vymyslete)
- Když fénix naříká, zapůsobí to na každou duši. Co asi tak fénixové zpívají? Napište silnou báseň o prožitcích fénixe alespoň na 20 veršů.
Vypracování
Vyrazila jsem si takhle do Příčné ulice, s předpokladem, že ten brk někde objevím. Co jsem však netušila, jak složité ho bude nakonec sehnat. Když mi majitel papírnictví oznámil, že Brky z Fénixových per jsou neskutečně vzácné, protože je musí fénixové darovat dobrovolně, zděsila jsem se, jakou cenu mě bude jeden brk stát a nebo kde najdu nějakého fénixe, kterého bych přemluvila k darování jednoho brku.
No, když už jsem byla v té Příčné, rozhodla jsem se navštívit knihkupectví, jestli v nějaké té knize neobjevím nějaký článek, který by mi pomohl dostat se k mému cíli, nebo se k němu aspoň přiblížit. Procházela jsem knihy, ale nic zajímavého a důležitého jsem neobjevila. Jen jednu maličkou poznámku, která se týkala ocasních per fénixů. Když to shrnu, stálo v ní, že darované pero se používá výhradně do hůlky.
Lehce se mi ulevilo, ale pořád jsem nevěděla, kde hledat.
Zklamaná jsem se vydala směrem k Děravému kotli, abych mohla použít letax a vydat se domů. Po cestě jsem bloudila a nakukovala do výkladních skříní obchodů, jestli mě něco nezaujme. Najednou můj zrak padl na maličký stánek, kterého jsem si před tím nikdy nevšimla, ale působil, jako by tam byl odjakživa.
Jsem od přírody zvědavá, tak jsem neodolala a šla se podívat blíž, za pultem na vysoké židli seděla postarší žena, na pultě měla vystavených mnoho věcí, různé šperky, brože, staré zaprášené knihy, několik potrhaných pergamenů, různé kalamáře, barevné inkousty, různobarevné pečetící vosky, pečetidla a to nejlepší, různé brky zvláštních barev a tvarů.
"Ehm, dobrý den," pozdravila jsem. "Nemáte nějaké brky z Fénixů?"
Chvíli se na mě zvláštně dívala, pak mávla rukou nad pultem. "Zdravím děvčátko, několik jich tu mám, jsou tu tak jen poházené, ale když si ho najdeš, dám ti ho za dva galeony."
Chvíli jsem se rozmýšlela nad její nabídkou a řekla jsem: "Když si ho najdu, přidáte mi k němu i kalamář a já vám dám ty dva galeony," troufla jsem si.
"Ty se mi líbíš děvče, máš v sobě špetku, obchodnické krve, dobře tedy, když si vybereš správný brk, za dva galeony je to tvoje."
Rozhlížela jsem se po vystavených brcích, zkoumala je, bylo tu několik zvláštně červeno-rudo-zlatých brků, ale žádný se mi nezdál být ten správný. Po několika minutách jsem si všimla jednoho, byl zastrčený v rohu a hned se mi zalíbil. Natáhla jsem po něm ruku.
"Vybrala sis dobře, nečekala jsem, že ho najdeš," smutně se pousmála, vzala ho a dala mi ho ruky, sáhla po jednom z kalamářů, které měla vystavené a přisunula ho blíž ke mě.
Vytáhla jsem z měšce dva galeony a zaplatila.
"Moc Vám děkuji," řekla jsem, sbalila si brk a kalamář do tašky a pomalu odcházela.
"Na shledanou," houkla jsem přes rameno.
"Však se jistě uvidíme," zavolala na mě.
S úsměvem jsem vešla do Děravého kotle, abych se úspěšná mohla vrátit domů.
Quinn V. Akkarin
