Zadání domácího úkolu

Dnešním vaším úkolem bude se zamyslet nad tím, jak upíři k takovýmto zvláštním schopnostem přišli. Můžete vytvořit neuvěřitelnou teorii o buněčných rozdílech, nebo popsat pomalou a složitou přeměnu. Buďte pečliví. :) V pozdějších výkladech se vše dozvíte. Rozsah minimálně 3 palce!

Vypracování

Dobrý den, pane profesore. Nevím, co je na tom pravdy, ale slyšela jsem na toto téma velmi zajímavou legendu, o kterou bych se s vámi ráda podělila.

 

Stalo se to dávno, tak dávno, že lidé ještě nezaznamenávali data stejným způsobem, jako to děláme dnes. Skoro bych mohla začít okřídlenou větou: "Za sedmero horami a sedmero řekami leželo drobné království," jelikož království zde hraje naprosto zásadní roli, ale tenhle začátek se používá tradičně pro pohádky a tenhle příběh má do pohádky dost daleko, takže si jej odpustím. Takže ano, bylo tu království. A kde jsou království, tam bývá i handrkování i moc. Jak už jste si jistě stačil domyslet, ani tady to nebylo jinak.

Královskému páru se tehdy narodily dvě děti - dvojčata. Děvče a chlapec. Ačkoli dívka byla o pár minut starší, následnictví připadlo chlapci, poněvadž představa ženy na trůně byla tehdy něco naprosto nemyslitelného. Nejspíš by na tomto případu nebylo nic moc zvláštního, jelikož podobné věci se děly dnes a denně, kdyby s nimi osud nesehrál podivnou hru. Zatímco chlapec byl domalička neduživý, neuměl jednat s lidmi a krom toho ani neoplýval žádnou velkou přirozenou inteligencí, dívka byla jeho přesným opakem. Milá, ale přesto dostatečně lstivá na to, aby se obstojně orientovala v politice, zdravá jako řípa a krom toho naprosto okouzlující. Při pohledu na ni se skoro každému vkrádala do hlavy zakázaná myšlenka. Nebylo by lepší, kdybychom ji měli jako královnu místo toho ubohého šprčka? Tyto podivné nálady ve společnosti přirozeně zaznamenal i dědic trůnu. Asi nemusím příliš zdůrazňovat, že se mu pranic nelíbily. Nebyl sice žádným velkým učencem, ale i on chápal, že myšlenka je matkou činu. Od šeptaného slůvka už byl jen malý krok k ampulce jedu skryté v jeho číši. Bylo mu jasné, že musí jednat. Aby předešel vzpouře a dosazení sestry na trůn, rozhodl se ji preventivně odstranit. Najal tedy vrahy, aby mu donesli její hlavu. Princezna ovšem měla na hradě své oči a uši, které ji informovaly, že se nad ní stahují mračna, a tak v onu noc uprchla.

Princ zuřil. Sužován záchvaty paranoie vyslal do všech koutů země své rytíře, kteří měli pozabíjet veškeré mladé ženy, co jen zhruba vyhovovaly jejímu popisu. Veškeré zbytky zdravého rozumu, které ještě měl, ustoupily jedinému cíli: eliminovat jeho nenáviděnou sestru. Sestru, která by byla o tolik lepší vládkyní. A co sestra? Inu, předtím, než se princ tak vybarvil, byla ochotna mu vládu přenechat. Přece jen nějaké postavení u dvora měla, vlastnila několik hezkých zámků a dalo se očekávat, že povede vcelku spokojený život. Snad by mu i odpustila ten pokus o vraždu, jelikož moc dobře chápala, co jej k tomu vedlo. Ale krvavá lázeň, jakou rozpoutal, se stala pomyslnou poslední kapkou. V praxi jí totiž předvedl, co se stane s jejím lidem, pokud bude vládnout. Něco takového nemohla dopustit, ačkoli netušila, jak to zarazit. Neměla k dispozici armádu, neuměla čarovat, nemohla si kvůli své pozici dovolit najmout placené zabijáky. Přesto však nehodlala dovolit, aby ten šílenec sedící na trůně i nadále terorizoval její lid.

Říká se, že není mocnější síly než lidské touhy. V jejím případě to možná byla pravda. Její zoufalé přání bylo natolik silné, až dosáhlo pozornosti nejmocnějšího z démonů. Démon cítil hloubku její beznaděje, ale i sílu jejího ducha a nezlomné odhodlání. Tato kombinace se mu velice líbila. Proto se princezně zjevil s nabídkou, která se neodmítá. Přislíbil jí sílu, jaké nedokáže dosáhnout žádný ze smrtelníků; sílu, s pomocí které snadno přemůže svého zlovolného bratra. Dokonce to udělá zadarmo, nebude po ní chtít vůbec nic. Jedinou podmínkou, které si žádal, bylo, že svého bratra musí zabít a napít se jeho krve. Princezna věděla, že lepší šance už se jí nenaskytne, tak souhlasila. Démon ji v odpověď políbil. A vskutku, mladá žena pocítila, jak se jí v žilách probouzí síla, která nepochází z tohoto světa. Zabít prince potom už byla pouhá dětská hra. Co ovšem nemohla vědět byla skutečnost, že okamžikem, kdy se její rty smočí v lidské krvi, se na ní stane závislou.

Jakmile jí to došlo, bylo pozdě. První upírka už se zrodila.  

 

Tak, to je z mé strany vše, pane profesore, snad se vám legenda aspoň trochu líbila. Mějte se hezky.