Zadání domácího úkolu

Dnešní úkol zasvětíme inspiraci. Napíšete, jak si ji představujete a zda-li ji lze nějak podplatit. Kdo chce, může pojmout i jako povídku. 3 – 5 palců, kdo chce, může delší.

Vypracování

Zachmuřeně jsem seděla na posteli a četla si ve svitku se zadáním úkolu do Literárního semináře. Inspirace... Nikdy jsem si ji nijak nepředstavovala. Nápady ke mně vždy chodily samovolně a intuitivně. Ale teď? Teď se zrovna zdejchly! Všiváci. 

Rozhodla jsem se meditovat a pokusit se svou Inspiraci vyštrachat z hloubky podvědomí. Za pokus přeci nic nedám! Sedla jsem si do polohy lotusového květu a co nejvíce ignorovala houkání sovy na parapetu okna v ložnici.

Inspirace, haloo, volám tě! Kde jsi! Puťa, puťa, mám pro tebe něco moc dobrýho, mozkový buňky zabitý máslovým ležákem! 

Všimla jsem si totiž, že Inspirace dost často přichází, když nějakým tím omamným prostředkem pár buněk zabijete. Asi jí chutnaj.

Otevřela jsem si další ležák, usrkla a v tom jsem ji spatřila třetím okem.

,,Čau, co chceš?" otázalo se mě stvoření, které bych nejlépe připodobnila k jakési bloudící bytosti vprostřed nekonečného chaosu. Bylo to celé rozcuchané, rozčepýřené, zahalené nejrůznějšími batikovanými, pletenými a jinými svršky, v uších i na krku tuna ozdob z takových těch maličkých krámků z postraních uliček a vlasy tomu hrály všema barvama. 

,,Ty jsi Inspirace?" překvapeně jsem se otázala a usrkla ležáku.

,,Od pondělí do čtvrtka, pak dělám múzu," přikývla a práskla bublinu ze žvýkačky."

,,Není to to samý?"

,,Není, jako múza se musím oháknout do úplně jinejch hader a tvářit se víc nóbl," vytáhla si žvýkačku z pusy a pečlivě si mě prohlídla ,,A taky chodím za jinejma lidma. Chápej, jako múza dávám fajnovější nápady," uchechtla se, když si mě změřila kritickým pohledem.

,,Cos tím jako chtěla říct?!" zalomila jsem ruce na prsou.

,,Nic, nic... Tak vo co jde?" 

,,Vlastně už o nic, jen jsem chtěla vidět, jak vypadáš... No, žádná sláva. Češeš se vůbec?" 

,,Jo, od pátku do neděle. Je to všechno?"

,,Všechno, padej..." 

,,A kde jsou moje buňky?" mlsně se olízla.

,,A kde je můj nápad na povídku?" opáčila jsem.

,,No jo furt," hodila po mě žvýkačkou a já zřetelně cítila lupnutí v hlavě.

Ušklíbla jsem se, otevřela oči a sáhla po čistém pergamenu.