Zadání domácího úkolu

Jak by pokračoval vztah Hagrida s Norbertem?

Vypracování

Konec příběhu, který se (naštěstí) nestal

 

Jistě znáte tu scénu s Klofanem. Velký, ušlechtilý hipogryf stojí uvázaný za Hagridovou hájenkou. Majestátně přešlapuje, cvaká zobákem a snad si vůbec neuvědomuje pravidelné, tiché zvuky, které vydává brousek putující tam a zpět po ostří popravčí sekery krvežíznivého Macnaira. Neslyší štkavé vzlykání laskavého Hagrida, nesoucí se k němu otevřeným oknem z chýše, ani úřední hlas ministra kouzel nebo žoviální klábosení nezvykle výřečného Brumbála. Upřeně hledí pod koruny blízkých stromů, kde se ukrývají Harry s Hermionou, s obracečem času v ruce.

 

Po pár okamžicích se Ten-s-menší-hřívou rozhodne přijít až k němu. Uctivě se pokloní a Klofan velkomyslně jeho přítomnost aceptuje. Nakonec, už ho přece zná. Nedávno si spolu pěkně zalétali – a dnes se zdá, že by si to Ten-s-menší-hřívou asi rád zopakoval, protože ho začal kvapně odvazovat od plotu. Potíž je v tom, že Klofanovi se dnes létat vůbec nechce. Ne když ví, kdo je poblíž. A že dnes je opravdu blízko. Až se mu ježí pírka nad zobákem, když zavětří směrem k lesu.

Když je konec provazu definitivně volný, je evidentní, že po něm ten podivný člověk chce, aby ho Klofan následoval. Ale ne vzhůru do oblak, prostě jen pryč z otevřeného prostranství zahrady, pryč od mocného ochránce, u jehož domu bydlel, a to, ano, přesně tím směrem, k vysokým stromům, kam jít nechtěl... Ach. Jak jen je možné, že si ti podivní tvorové ve své lidské tuposti neuvědomují, že jít k lesu znamená i jít k němu? Mnohokrát již nad tím přemýšlel – jak je vůbec možné, že mohou lidé přežít v divočině světa, když zjevně nemají vyvinuté ani ty nejzákladnější instinkty? Ani čerstvě vylíhnuté hipogryfí mládě by jeho nepřehlédlo.

 

Harry se snaží vší silou odtáhnout Klofana do bezpečí. Otevřeným oknem slyší, že předčítání oficiálního znění rozhodnutí o Klofanově popravě se již blíží ke konci.

„Tak pojď, Klofane,“ mumlá horečnatě, „dělej, přišli jsme ti pomoct. Tiše... tiše...“

 

Slovu „tiše“ Klofan moc dobře rozumí, ale jde to dost těžko, když ten mamlas evidentně opravdu nic nechápe. Ještě jeden krůček a bude muset hlasitě zařvat, protože on prostě pod ty stromy vážně nepůjde! To monstrum by ho zakouslo jako králíka, tuhle ho přece viděl, když létal nad lesem... Jeho tlama je neuvěřitelně obrovská! A ten dlouhý krk, který dokáže vystřelit vysoko nad stromy, hbitě jako had!

 

Harry vší silou zatáhne za provaz, ale Klofan jen zaryje přední nohy do země.

Ze srubu se ozvou kroky.

„Hni sebou, Klofane!“

Grrríííí!!!! Grrrrííííí!!!!

 

„Pane ministře! Nějaký spratek se snaží ukrást odsouzence!“

Dveře se rozletí a na prahu hájenky se objeví děsivý Macnair, s ministrem Popletalem za zády.

Dřív než může Harry jakkoliv zareagovat, ozve se z lesa hlasité praskání. Jako by se mezi stromy prodírala početná rodinka obrů, takže se i mohutné větve lámou jako třísky. Všichni přítomní jasně cítí, jak se země začíná chvět. Cítí to zejména Klofan, jehož oči se rozšíří děsem. S posledním mocným Grrrrííííí se vyškubne otřesenému Harrymu z rukou, mocně se odrazí od země, máchne křídly a již se vznáší dva metry nad zemí. Stoupá stále výš.

 

Vtom se ozve mocný řev, který překřičí jakékoliv ptačí skřehotání. Z vnitřku lesa vystřelí mocný proud ohně, stromy v nedalekém okolí vzplanou jako smolné pochodně. Evidentně ale nebyly cílem, protože ohnivý sloup letí dál, jen těsně mine hájenku a vtom... zčernalé hipogryfí tělo se řítí k zemi. Dřív než si stihne šokovaný Harry zakrýt hlavu a připravit se na náraz, vystřelí z lesa dlouhý štíhlý krk a hlava mocného draka zachytí padajícího Klofana v letu. Chramst.

 

 

 

Epilog:

Když ministr kouzel zjistil, že se na pozemcích školy bez povolení chová drak, okamžitě deportoval provinilého Hagrida do Azkabanu (důkazy o tom, komu drak patří, se nashromáždily během několika málo vteřin po Klofanově smrti, kdy Hagrid vyběhl z hájenky, postavil se drakovi do cesty a jal se ho plísnit za ošklivé chování vůči "kamarádu hipogryfovi, kterej byl FUJ, to sem ti řikal už stokrát, Norberte, ty ošklivej draku!“), samotný drak byl deportován o dvě hodiny později, když do školy dorazila odborná zásahová jednotka krotitelů draků z ministerstva kouzel. Nyní se Norbert těší dobrému zdraví v Severské dračí kolonii v Norsku. Ředitel Brumbál za svou neinformovanost vyfasoval tučnou pokutu a podmínečné odvolání z funkce. Které ale samozřejmě bylo pouhou formalitou, ministr ve skutečnosti neznal nikoho, kdo by byl lepším ředitelem místní školy. Harry nafasoval rok školních trestů za nepovolené vycházky v blízkosti lesa. A Hermiona? Ta získala pochvalu ředitele školy za včasný zásah při lesním požáru, který dokázala zcela sama zlikvidovat pomocí jediného, důmyslně provedeného vodního kouzla. Její nepovolená přítomnost na školních pozemcích byla vzhledem k zásluhám velkodušně přehlédnuta.