Zadání domácího úkolu
Propátrejte vládní archivy a napište co můžete o domácím zvířectvu lorda Vetinariho. Připočítat můžete i tu zvěřinu, která žije ve sklepení patricijova paláce.Vypracování
Dobrý den, pane profesore.
Upřímně doufám, že vás tento pergamen zastihne v lepším rozpoložení, než v jakém jsem ho psala. Vlastně bych se spokojila s tím, kdyby vás vůbec zastihl. Pošta je tady totiž děsně nespolehlivá. Pokud tedy mohu slovo "pošta" eufemisticky použít pro přiopilého strážného, kterému jsem tento úkol vrazila do ruky s příslibem, že v případě úspěšného doručení mu po svém propuštění koupím pivo.
Vzhledem k tomu, že mě tady pravděpodobně budou držet po zbytek mého mizerného života, jsem jej nejspíš podvedla.
Víte, nechci vám nic vyčítat, ale také jste se mohl v zadání zmínit, že lord Vetinari nechová žádnou zvláštní lásku k lidem, co se až příliš zajímají o vládní archiv. Nebo, jak se nechal slyšet, když mě jeho pochopové vsazovali do želez, "až příliš pro jejich vlastní dobro."
Pokoušela jsem se odvolat na studijní účely, nicméně to srdce lorda Vetinariho neobměkčilo. Prý že je to "výmluva špiónů čtvrté kategorie a že od agenta Klače čekal víc." Sice tedy nevím, k čemu by agentům cizích mocností byly informace o Patricijově zvířeně, ale on tomu asi rozumí líp než já. Co já vím, třeba si myslel, že by se údaje o jeho milovaných pokusili zneužít v rámci únosu a následného vydírání. Buď jak buď, skončila jsem v šatlavě.
Ani tento tragický osud mi ovšem nemohl zabránit v napsání domácího úkolu. Jak nám vštěpovala naše laskavá a zbožňovaná prefektka: "Jediné, co vás omlouvá z včasného odevzdání úkolu, je vlastní smrt. A pokud se někdy, vy neřádi, dozvím, že jste se na své povinnosti vykvákli z jiného důvodu, tak vám to úmrtí mileráda zařídím!" Její slova mi doteď bolestně rezonovala v uších, takže jsem raději vytáhla brk a pergamen. Vlastně to nakonec ani nebyla špatná zkušenost. Na psaní jsem ve výsledku měla daleko víc klidu než v kolejce a pobyt ve vězení mi navíc poskytnul zcela unikátní perspektivu na zadané téma.
To, že Patricij vlastní Hafala, ví kdejaký pobuda. Ostatně se tím ani nijak zvlášť netají. Byla bych se ovšem ochotna vsadit, že o Vráťovi, pavoukovi velikosti kotěte, veřejnost nemá ani tucha. Chodil za mnou každou noc, aby se podělil střídavě o jed a tělesné teplo. Zpočátku tedy hlavně o ten jed, ale když jsem mu čtvrté noci jako oběť nabídla krysu, co jsem ji chytila, když mi okusovala nohu, viditelně pookřál. Od té doby se projevuje jako mimořádně mazlivé stvoření a dokonce mě chrání před ostatními obyvateli temného sklepení.
A o koho vlastně jde? Například o výše zmíněné krysy. Ty se totiž na rozdíl od Vráti uplatit nedaly, nebo minimálně ne nešťastným způsobem, co jsem zvolila.
Pokusila jsem se jim jako akt usmíření podstrčit svou večeři, ale když pak následně pochcípala polovina krysí rodinky na otravu jídlem, vzaly to naopak jako vyhlášení války. Od té doby se jim snažím pokud možno vyhýbat. Znáte takový ten pocit, jak na ulici potkáte člověka, od kterého jste si před rokem půjčil knížku a potom ji ztratil, takže raději nenápadně změníte směr, abyste mu nemusel čelit? No, tak podobně to vypadá mezi mnou a krysami. Tedy až na to, že místo ztráty knížky jsem jim podstatně zredukovala genofond. Je mi z celé té záležitosti poměrně trapně, ale netuším, jak situaci řešit. Něco mi říká, že pouhé "promiň" by tady asi pošroumané vztahy nenapravilo.
Pak jsou tady ještě jedovatí škorpióni, ale o těch vím jenom z doslechu. Jestli to chápu dobře, Patricij jejich pozorností obšťastňuje výhradně mimy. No, každopádně je ale brzy zaskočím osobně pozdravit, abychom náhodou nevykročili tou špatnou nohou. Nechci si tady dělat více nepřátel, než je nezbytně nutné.
O dalších obyvatelích sklepení zatím nic moc nevím, ale určitě se ještě ozvu, pokud objevím něco nového.
Zatím se mějte a hezký den.
P.S.: Můžete mi, prosím, obratem poslat úkoly z jiných předmětů? A poptat se pana ředitele na možnost dálkového studia? Docela se tu nudím.
Síofra Cathasaigh
