Zadání domácího úkolu

Napište mi jak by probíhal den hraběte Drákuly. Ve formě soukromého deníčku. Rozsah 3 palce. 

Vypracování

Dobrý den, pane profesore Sergi! :)

31. 10. 2016, Předvečer Všech svatých. Londýn

Ty věrný souputníku staletími,

ach běda, jakému prokletí jsem den za dnem skrze věčnost vystaven, jímá mě ostych to na tvé kvalitní stránky jen letmo načrtnouti, přesto však si nemohu pomoci. Probudiv se z dlouhého a pokojného spánku, vstal jsem a vyšel na vycházku. Kráčeje právě ulicí, jež povědomá už se mi zdála, a radosten, že jsem si z hradu svého výlet dopřát uráčil, zastavil jsem se a oči jsem upřel do okna, jež smrtelníci nazývají výlohou. Veselé kratochvíle tam na mne mrkaly a já si uvědomil, že znovu nastal čas Halloweenu, čas, který mám vlastně docela rád, neboť se mohu procházeti všude, aniž bych byl nápadný a nikdo přede mnou v hrůze neprchá. Je to čas, který si nadmíru užívati hodlám, jak jen jsem mohl zapomenouti? Inu, kdo by po všech těch staletích hlídal dny, jež míjí jako mrknutí oka za temné noci,

A tu jsem uslyšel halasný jásot, tak podobný tomu, jenž se ozýval kdysi za větrného dne od těch, kdo s koši občerstvení přistoupili na popravčí vrch, aby zde shlédli krvavé představení. Mladíci rozesmátí na mě úkosem pohlédli řkouce. „Kámo, tohle už je dávno retro, Drákula už dávno chcíp!“ A pak zmizeli stejně halasně za rohem. Věřil bys tomu, můj věrný zpovědníče, jak drzá ta dnešní omladina umí být? Cítím se docela živ a zdráv na těle i na duchu, ačkoliv, jak jsem o tom přemýšlel, pocítil jsem mírný hlad.

Ohlédnuv se, zahleděl jsem se na podivného člověka, který, jsa navlečen do hypnoticky barevných sešitých hadrů, běžel ke mně s úsměvem a hromadou pačesatých chomáčů na hlavě. Uvědomil jsem si, že je to moderní verze těch třaslavých šášulů, kteří za mých mladých dob zpestřovali nudné večery při hodokvasech svými žerty a vylomeninami. Jenže tento se smál poněkud úchylně, oči vyvalené, v rukou třímal kus dřeva opracovaného do tvaru palice. Pocítil jsem zvědavost a mírně jsem se uklonil, jak jsem po staletí navyklý. A tu se ke mě přihnal, chytil se mého pláště a hrozil mi palicí se slovy: „Bojíš se, ty Drákulo jeden? Tak řekni, bojíš se?“

Uchopiv šášulu za krk, vyzvedl jsem jej decentně do výše a zatřepal s ním, až mu zuby zajektaly. A pak jsem ochutnal z toho, co mi tak rozverně sám přišel nabídnouti. Krev jeho chutnala však prazvláštně, zůstal jsem tedy jen u ochutnávky, než jsem jej složil na zem vedle výlohy s pimprlátky. Šášula, oči stále vyvalené, na mě nevěřícně hleděl neschopen slova, palice se odvalila o dobré látro v dál. Ukloniv se opět, rozloučil jsem se slovy: „Nebojím se, ale ty bys měl, šášulo. Pěkný Halloween!“

S pokaženou chutí rozhodl jsem se navrátit do svého útočiště. Ach, ta moderní doba, některé záležitosti mi v ní nejspíš unikají. Dal bych vše za zdravou a bujarou chutnou krmi starých časů, kdy se lidstvo neživilo nepoživatelnými věcmi a drogami v takové míře.