Zadání semináře

V hodině jsem vyprávěla příběh o zmatení jazyků při stavbě věže. Po vás budu chtít, abyste si v rozmezí 3 - 5 palců představili, jak asi taková domluva mohla probíhat.

Chci, aby se v příběhu objevila jak čeština (pochopitelně), tak i alespoň jeden z jazyků, kterým nakonec mluvili bratři (trollština, elfština, hadí jazyk), můžete si vybrat.

Budu ráda, když mě pobavíte!

Vypracování

Krásný den, slečno,

 

A bylo tu další ráno. Krásné ráno. Lidé pomalu vycházeli ze svých domků a mířili k věži, aby opět maličko pohnuli s její výstavbou.

Stavbyšéf Tomáš však nebyl úplně spokojen.

"Denisi, prosím tě, zajisti, ať jsou ty kameny od Nilu rychlejší, takhle to bude trvat ještě celou věčnost."

"SssS sSssss SsSSsss." 

"Cože?" nechápal Tomáš.

"SsssSs SsSsSSS." odpověděl mu Denis.

"Přestaň si hrát na hada zařiď to, prosím." Mávl rukou Tomáš, který se zrovna špatně vyspal a neměl náladu na žerty. Ani mu nebyl divný výraz Denise, který nejspíš absolutně nepochopil, co se po něm chce. 

 

O kus dál se David dohadoval s Janem.

"Dyk vod tamtuď bilo azy dvaced žutrů!" vykřikoval Jan.

"SsssS SssS!!" opáčil ale pokaždé David.

"Ty rykám, nebuť jabuť, jasný?! Potčebuu tvaced žutrů! Ak to asi doztavým?!"

Na to se k nim připletl Tomáš.

"Merline, chlapi, co to tady děláte?!" otázal se s mírně nervózním výrazem ve tváři.

"SsssS SSssSss S sss!" 

"Už i ty, Honzo?! Co je to zase za vtipy?!"

"Dyk to řykám, ze zblásnili vžicy du."

Tomáš se na Davida podíval.

"Aspoň tobě se dá něco rozumět."

"Jo? Zy oupilně nemyzlým ako. Hm..." zamyslel se David, a pak se raději odporoučel, protože ho začínala mírně bolet hlava.

Tomáš se pro jistotu ještě snažil vysvětlit Janovi, že to syčení je na nic a Jan mu to oplácel stále stejně naštvanějším syčením.

 

"Tomas, ala bu díova ratata bum!" přiběhl Ignác a měl oči skoro navrch hlavy.

"Cože?" 

"Ala tu buida re tyca hala bala!" vykřikoval dál Ignác a pořád ukazoval kamsi k řece.

Do toho zase přiběhl Jan a David.

"Sss S sssSsSSS!" 

"Dyk more, tu zy pšipadam ako f blásincy, vakt..."

Tomáš omdlel, Jan se pustil do Ignáce a David to celé s připitomělým výrazem raději jen pozoroval.

 

A nahoře, na klenbě nebeské se tiše posmíval Merlin a radoval se, jak se mu dílo krásně podařilo zmařit.

 

 

S pozdravem,

Theresa Brendi