Zadání domácího úkolu

Nakreslete mi, jak podle vás vypadá démon země.

Vypracování

Rozdělení démonů podle krve, tzv. Heapatické klasifikace, které ve svých svitcích popsal známý kouzelník Krvel Metloplach Hryvnec. V 15. století byly jeho názory pojaty jako politické, snažil se prý ovlivnit vývoj v zemi. Ovšem on skutečně přišel na toto dělení jednoduchým zkoumáním upířích teplot a konání.

A. Kategorie Modré krve

- šlo především o šlechtické démony modré krve, kteří se vyznávali tím, že se živili pouze na typizovaných krevních skupinách - 0 a B. Jiné krevní skupiny nedokázali z důvodu šlechtictví pozřít. Lidé si je často pletli s upíry, přestože vzhledem tomu neodpovídali. Většinou měli červeno černé zbarvení pleti a zářivě stříbrné oči.

Dělení:

1. Démony šlechtické
Byla to křížená větev démonů, kteří na rozdíl od upírů pravé démonské krve nemohli vstupovat na slunce a žili pouze ve stínu noci. Taktéž se živili určenou skupinou lidské krve, ale u nich šlo spíše o tzv. davové šílenství, kdy byly všichni z klanu zaměřeni pouze na jeden typ krve.

2. Démony šlechtitele
Těmto démonům se také přezdívalo pěstitelé. Jako jediní si dokázali ochočit živé tvory, udržovat je při životě a sát jim krev. Vyznačovali se tím, že jim bylo do vínku dáno, na jakou krev se budou v životě specializovat. Jejich jídelníček ovlivňovalo zejména prostředí, ve kterém žili. Jiné stravovací návyky měl Zakavkazský démon a jiné démon Skandinávský.

3. Démony šlechtice
Pravá démonská větev modré krve. Ti se živili pouze krví 0 negativní. Měli skutečně modrou krev a mohli vstupovat na slunce. Jako jediní ze všech upířích klanů a rozdělení se vyznačovali špičáky k sání krve. Lidé si je díky nim pletli s upíry, ale je protnutí srdce kůlem nikdy nezabilo. Nevadil jim ani česnek nebo kříže. Tyto upíry bylo možné zabít pouze useknutím hlavy.

B. Kategorie Fialové krve

Tito démoni jsou především kříženci démonů Modré krve a kouzelníků. S obyčejnými lidmi by se tito upíří nikdy nepářili, používají je pouze jako potravu. Nesají lidem krev, ale živí se vnitřnostmi. Zejména se soustřeďují na játra a brzlík.

Dělení:

1. Lidští démoni
Tito démoni se téměř podobali lidem, až na jejich rudočernou pokožku. Nemohli vycházet na slunce a živili se lidskými vnitřnostmi. Často byli považování za satanistické masové vrahy, především ve 20. století, kdy byl populační boom těchto kříženců.

2. Zkázotvoří démoni
Tito démoni jsou odkázaní na lidskou krev i vnitřnosti. Zejména žijí ve tmě a přes den spí. Odmítají živit se nižšími tvory. Hryvec nevěděl, zda je to jejich nadřazeností nebo proto, že lidské tělo pro ně obsahuje hormon dopamin, který potřebují pro rozvoj levitačních schopností. Tito zkázotvoří démoni byly jednou evidováni i církví. Objevili se v listě Korynském při sdělování tajů o Sodomě a Gomoře.

C. Kategorie Studené krve

Tito démoni byli chladnokrevní. Zabíjeli kterékoliv živé tvory. Jak pro zábavu, tak i pro potravu. Měli především černou pokožku a dokázali se infiltrovat do lidských obydlí tak nenápadně, že si jich lidé všimli až v době smrti. Byli považováni za nejkrutější démony, kteří byli podle dosavadních zkoumání naposledy viděni v 18. století. Od té doby se kouzelníci domnívají, že vymřeli díky kyselým děšťům.

Dál jsem se zaměřila na přírodovědné klasifikace podle čaroděje Fauna Floruse II. Zabýval se těmito případy po celý svůj život. Napsal několik svitků, pojednávajících o problematice těchto téměř vyhynulých démonů. Mezi jeho nejznámější svitky patří kupříkladu: Amazonský svitek domorodých démonů, díky kterému vzala kouzelnická společnost tyto úlisné démony konečně na vědomí.

A. Klasifikace tzv. Amazonských domorodých démonů

Tito Amazonští démoni se vyskytovali především v děštných pralesích. Přizpůsobovali se po celá staletí tamějšímu prostředí. Podle Floruse už by ve městských částech nepřežili. Jsou téměř vyhynulí, ale několik démonů tohoto druhu žije ještě v lesích Jižní Dakoty. Především v částech, kam lidská noha nevkročí. Živí se drobnou zvěří a na rozdíl od všech předešlých druhů žijí ve skupinách po pěti a více jedincích.

B. Klasifikace Tazmánských démonů

Tito démoni žijí pouze v Tazmánii. Je to druh, který se vyvinul přímo na tomto místě. Florus se domnívá, že díky přírodní napjatosti podnebí se tu tento druh vyvinul ze šlechtitelských démonů. Mají také načervenalou pokožku, ale dokáží se živit i nerostnými surovinami. Je to samotářský druh, který má třikrát v roce pářící rituály. I navzdory jejich samotářství jsou velmi rozšířeným druhem. Často se jim přezdívá Tazmánští čerti, ďáblové nebo démoni.

1. Tazmánský démonický čert
Podobou velmi výrazný. Pokožka je načervenala, někdy až přímo horce rudá. Jsou teplokrevní a často se vyskutují v teplejších oblastech. Na rozdíl od ostatních druhů mají ocas a malé růžky. Podobou připomínají klasické čerty, které rozpoznávají mudlové. Nejsou nebezpeční, jako jediní jsou téměř vegetariánští a živí se především kořeny a plody kouzelného kaštanu Jakuzy.

2. Tazmánský démonický ďábel
Tento druh je z přírodovědné klasifikace ten nejkrvelačnější a nejkrutější. Zabíjí pro pouhé potěšení. Nemá dostatečně vyvinutý mozek a nerozeznává popravy vlastního druhu. Zřejmě proto je populace tohoto druhu téměř na vymření.

3. Tazmánský démonický belzebub
Mírumilovnější odnož temného démonického ďábla. Je od něj k rozeznání pouze tím, že nemá temné oči, ale naopak stříbrné. Živí se jak zeleninou, tak i drobnými tvory. Nesaje krev, ale požírá svalovinu. Tito démoni si potrpí na společenské jednání mezi sebou.