Zadání domácího úkolu

Představte si, že jste se dostali do „KVÁlovství žab“, kde trestají každého bez řádného žabího přízvuku. 
* Obstáli jste ve všech zkouškách - jakých? 
* Byly vaše KVAlity vskutku žabí? 
* A pokud ne, co mají v KVÁlovství za tak hrozný trest, který stihne každého, kdo nemluví po žabím?
Těším se na vaši povídku či vyprávění!

Vypracování

Zdravím, slečno Barb,

Jednoho KVÁsného rána se na lesní mýtině v KVÁloství žab objevil jeden nebelvírský student. Chlap jako hora, sval se těsnal na svalu, jasný zrak, KVÁsná tvář, bystrý úsudek, nu zKVÁtka a dobře vzor KVAždého muže.
Rozhlédl se pozorně, došel k rozcestí a po krátkém rozmyslu se vydal cestou vpravo, aby zažil největší dobrodružství svého života.
Shodou okolností jsem se na té samé mýtině o pár hodin později objevil i já. Rozhlédl jsem se, došel jsem k rozcestí a po dlouhém rozmyslu jsem si sedl a vytáhl svačinu - s plným žaludkem se totiž lépe rozhoduje.
Když v tom ke mně přisKVÁKala nějaKVÁ ropucha a že prý musím jít s ní, neboť jsem se provinil proti KVÁkonům (tak totiž říKVAjí zákonům) zdejší země.
Nevěděl jsem sice, co se děje. Ale protože já mám k zákonům, tedy vlastně ke KVÁkonům, respekt, dožvýKVAl jsem poslední dvě čokožabky a vyrazil s ropuchou.

Ta mě zavedla až před obrovský hrad KVÁkov. "KVÁl s KVÁlovnou tě budou soudit v zahradách, ale nepokoušej se je KVAmat, to by s tebou nebyli KVAmarádi." ZaKVÁkala ropucha a důstojně KVÁčela přede mnou.
Zahrada byla veliká zatravněná s obrovským jezírkem uprostřed. Už zdálky jsem slyšel žáby a vrány, žáby hlasitě KVÁkaly, zatimco vrány stejně hlasitě KVÁkaly. Přes to všechno KVÁkání a KVÁkání člověk neslyšel vlastního slova. Do toho tam všude sKVÁkali KVÁlíci a dokonce jsem zahlédl jednoho KVAmzíka.
KVÁl s KVÁlovnou už seděli na trůnech. "Cizinče," zaKVÁkal KVÁl."Ty ses prý provinil velkým zločinem proti žabím KVÁkonům".
"Nejsem si ničeho vědom, vaše KVÁkočenstvo", bránil jsem se.
"Nezkoušej mě tu KVAmat, ty KVÁzle!", obořil se na mě KVÁl."Jedl jsi přeci naše KVÁsné čokoládové KVAmarády!"
"Ale vaše KVÁkočenstvo, já o žádném záKVAzu jedení čokožab nevěděl. PřiKVAčil jsem do vaší KVÁsné KVAjiny teprve dnes. A nemůžu tak znát vaše KVÁkony. Nedělejte z toho prosím nějakou KVAtastrofu" snažil jsem situaci urovnat.
"Hmm", zamyslel se KVÁl. "KVÁkáš docela KVAlitně..."
"Děkuji, vaše KVÁkočenstvo!", horlivě jsem se začal KVAnět.
"HA! Cožpak si myslíš, že jsem úplný hlupák! Nikdo, kdo KVÁká tak KVÁsně jako ty, nemůže být cizinec! Chopte se ho, bude o hlavu KVAtší!" zaKVÁkal KVÁl.

No, řeknu vám, nebýt toho, že se umím přemisťovat, tak jsem teď vážně o hlavu kratší. Totiž KVAtší...

Michael Jones