Zadání domácího úkolu

Napište mi jak by probíhal den takového hraběte Drákuly. Ve formě soukromého deníčku. Rozsah 4 palce.
Za menší rozsah automaticky snižuji známku.

Vypracování

Můj milý krvavý deníčku,
hned z rána jsem vyrazil do svých lesů v okolí svého panství v Monastiru, byl poměrně slunečný den, vhodný tak akorát k nějaké krvavé bitvě či k umučení nějakého bídného lidského červa. Po toulkách lesy kam rád jezdím relaxovat jsem si nevšiml ničeho vyjímečného, možná tak jestřábího hnízda, které bylo vysoko na skalisku a z kterého se ozýval pronikavý křik mláďat toužících po čerstvém masu nějaké oběti. Cítil jsem podobný pocit jako oni, chtěl jsem se pokochat pohledem na trpící oběť. Po návratu do panství jsem poobědval, ani nevím co mi vlastně kuchařky donesly, na mysl se mi draly zlé předsudky, cítil jsem, že se bude něco dít. Měl jsem pravdu. V podvečer, kdy jsem pozoroval z věže krvavý západ slunce a v těle jsem stále cítil velký neklid se mi mé předtuchy potvrdily. Na kraji lesa jsem zahlédl dvě siluety. Zaměřil jsem na ně svůj orlí zrak a snažil se rozpoznat co za krysy se opovažuje vkročit na mé pozemky. Neznáme cizince jsem nepoznal ale věděl jsem, že mají něco nekalého v úmyslu. Siluety se kradly stále podél okraje lesa a potom rychle přeběhly k hradní zdi. Záraží mě, že ani nebyly schopní zjistit si, jestli je někdo pozoruje - opravdu neschopné krysy! Dal jsem jim také pořádně za vyučenou, no ale nebudu předbíhat. Okamžitě jsem zavolal stráže a těm opravdu nedělalo problém ty krysy chytit, i když se vzpouzely, tak byly chyceni. Dal jsem je uvěznit do podzemní kopky ale jen na pár hodin, chtěl jsem si dovychutnat ten krásný západ slunce a v těle jsem cítil konečně klid. Před půlnocí jsem zavítal do kopky, dva neznámí muži leželi v rozích plesnivějící podzemní kopky a zuby jim drkotaly zimou a strachem, opravdu krásný pohled, je zvláštní jak málo stačí k vystrašení lidského plemene. Svým novým hračkám jsem řekl ať jdou ke mě. Jednomu z nich jsem bez varování usekl hlavu, chtěl jsem něco akčnějšího. Krev stříkala na všechny kolem, zdi byly také potřísněné jasnou rudou barvou. Hlava se oddělila od těla a spadla a odkutálela se do rohu místnosti. Zbytek těla se jediným pohybem sesunul k zemi. Výraz druhého člověka byl otřesný, v jeho očích bylo tolik strachu. Druhou oběť jsem si vychutnal. Vyšli jsme před hrad. Dal jsem si přinést ostrý kůl, na který jsem poté donutil oběť nalehnout. Kůl pomalu pronikal masem a krev pomalu stékala a odkapávala na zem. Šlo to poměrně ztuha. Nakonec kůl pronikl skrz celé tělo. Měl jsem pocit, že oběti vylezou oči z důlků. Ten prosebný a trpící řev vyplašil všechnu zvěř v okolí. Oběť po pár minutách zemřela. Nechal jsem jí tam ležet a odešel a doufal v krásné sny. Tak báječně se vyvedl můj dnešní den.