Zadání semináře
Jak je mým zvykem, domácí úkol se bude opět skládat z několika částí. Ze tří si budete moci vybrat tu, která vám nejvíce vyhovuje, 4. část je zcela dobrovolná. Nemusím doufám připomínat, že vypracování by mělo být min. na 3 palce.
1. Na semináři jsme si povídali o návratu ke vzpomínkám prostřednictvím Myslánek. Ale jak tyto zázračné mísy vlastně vznikly? Kdo s tím přišel? Zkuste mi vymyslet krátký příběh o vzniku Myslánek, při němž naplno rozvinete svoji fantazii.
2. Pokud se vám nechce vymýšlet situaci, při níž došlo ke vzniku Myslánek, zamyslete se a napište mi vlastní názor na tento předmět. Co si o myslánkách myslíte? Jsou zbytečné nebo užitečné? Mohou opravdu uklidňovat, pomáhat, ale i škodit? Svůj názor sepište tak, jak vy sami Myslánky vnímáte a jak na vás působí.
3. Na semináři jsem se zmínil o okamžicích, kdy Myslánku použil i Harry Potter. Vybavujete si nějaký z těchto okamžiků? Pokud ano, můžete mi ho podrobně popsat. Rozepsat se třeba o tom, kdy Myslánku použil, jaké vzpomínky se týkala, jaké si z ní odnesl pocity atd.
4. A nyní ta dobrovolná část úkolu. Na hodině si všichni zájemci mohli vyzvednout miniaturní Myslánku na jedno použití. Zkuste ji použít. Napište mi, jak lovíte vzpomínku ze své paměti, její ukládání do Myslánky a následné ponoření se do vzpomínky. Popište mi také, jaké to bylo, stát se pozorovatelem některé z vašich vzpomínek.
Velice se těším na jakékoliv vypracování, které si vyberete. hodně zdaru.
Vypracování
Dobrý večer pane profesore,
z vašich úkolů si doluji sepsat tři témata, snad se na mě nebudete zlobit.
V dávných dobách, kdy kouzelníci přemýšleli nad různými tématy, jak obohatit magii, jak spojit alchymii s kouzlením, jejich hlavy byly plné různých myšlenek a často trpěli nespavostí a bolestmi hlavy (no možná to bude používáním rtuti a následné otravy organismu, ale o tom můžeme jen tak polemizovat, nikdo z nich pravdu nepřizná, i když ti některý může bloudit jako duch, který se právě rtutí otrávil), jednoho napadlo, jaké by to bylo, kdyby své myšlenky ze své hlavy vytáhl pryč, uložil a pak si je později prohlédl. Podělil se o svou myšlenku s dalšími kouzelníky a vznikl nápad, vytvořit něco, co uchová myšlenky, a ještě něco, v čem by se daly myšlenky prohlédnout.
Uchování myšlenek vytažených z hlavy vyřešili rychle, křišťálová lahvička s uzávěrem se osvědčila, stačila i z obyčejného skla, ale křišťál vypadal lépe a nebyl tak lehce rozbitelný.
S miskou, nebo nádobou ve které by se vzpomínky přehrávaly to už bylo složitější, chtělo to misku, kruhovou, různých rozměrů, od malé mističky, po velké mísy, ale šlo o materiál. Bylo potřeba měkký materiál, do kterého se daly zapsat runové znaky, které odpovídaly vlastnostem, které jsou potřeba k promítnutí myšlenek v reálném čase, tak aby k sobě pustili kouzelníka v jeho fyzické podobě. Nejdříve je napadlo dřevo, tam šlo krásně vyrývat runy, ale problém nastal, když časem dřevo chátralo. A tak je napadlo vypalovaná hlína. Tam se runy uchovaly, zatvrdily ohněm a tak vymysleli myslánku, která přetrvá při správném zacházení navěky.
Harry Potter a jeho použití myslánky (bohužel vycházím z filmové adaptace, knihy mám momentálně rozpůjčované a já velice nerada používám verze dostupné na internetu, ale doplním vše, na co si vzpomenu z knih).
Harry Potter a Ohnivý pohár - Harry uviděl Brumbálovu myslánku, byl velice zvědavý a "spadl" do ní. Viděl soudní procesy o Bellatrix Lestrangové o umučení rodičů Nevilla Longbottoma, následně viděl proces s Bartym Skrkem Juniorem, dozvěděl se i o tom, že Snape je špeh a Karkarov zbabělec. Když vylezl z myslánky měl krásný rozhovor s ředitelem. Harry byl zhrzený, zmatený, nechápal, co se stalo a Brumbál mu vysvětlit vše o myslánkách, hlavně to byl jeho první kontakt s pamětí...
Harry Potter a Fénixův řád - Tentokrát Harry do myslánky nespadl, ale seděl u stolu s profesorem/ředitelem Brumbálem a ten mu ukázal znění věštby po které Voldemort celý rok pátral. Harry byl z toho smutný, naštvaný... Asi v tu chvíli pořádně nechápal, nebo spíš nechtěl chápat, co se děje.
Harry Potter a princ dvojí krve - po celý školní rok Albus Brumbál ukazoval své vzpomínky na Lorda Voldemorta Harrymu, dokonce sám Harry získal pod vlivem lektvaru štěstí vzpomínku od profesora lektvarů pana Horacia Křiklana. Harry se smířil s tím, že navštěvuje myslánku, nelíbilo se mu to, ale spíš než to, že navštěvuje vzpomínky se mu nelíbilo to, co tam vidí.
Harry Potter a Relikvie Smrti (ve filmu část druhá) - Severus Snape když umíral, nepotřeboval k předání svých vzpomínek hůlku, provedl kouzlo a jeho vzpomínky byly obsaženy v jeho slzách. Harry Potter pak ve velké bitvě o Bradavickou školu čar a kouzel šel do ředitelovi pracovny, vstoupil do myslánky, kam umístil Snapeovi vzpomínky a pochopil vše, co bylo všem ostatním skryto. O minulosti mezi Severusem a Lilly Evansovou, o věrnosti dávného smrtijeda k Brumbálovi, a hlavně o tom, že i on Harry Potter je poslední viteál Lorda Voldemorta. Když shlédl všechny vzpomínky, usadil se na poslední schod v ředitelně, dlouho přemýšlel, o tom, že je viteál, to už nějakou dobu věděl. Musel si všechno srovnat, ujasnit si své myšlenky a pak vyrazit na svůj poslední boj.
Setkání Harryho s myslánkou bylo vždy zvláštní, vždy se dozvěděl něco, co by raději nevěděl. Ale byl to silný muž a dokázal se s tím poprat a následovat svůj osud.
Poslední část - dobrovolná.
Vezme si myslánku od pana profesora, jde do svého pokoje, usadí se na postel, zatáhne závěsy, přiloží hůlku ke svému spánku a pekelně se soustředí na jednu jedinou vzpomínku, kterou chce do myslánky předat.
V hlavě se jí honí hromada myšlenek, vzdorují kouzlu a přání, ale nakonec se uklidní a myšlenka přejde do hůlky a následně jí spustí do myslánky.
Hotovo, dokonáno...
Dívá se na stříbřité proudy, které se honí v myslánce, sem tam vystoupí nějaký obraz napovrch a ukáže některý z obličejů.
Z hluboka se nadechne, nabere odvahu a nakloní se nad myslánku, cítí jak padá a pak se s heknutím objeví na velkém hřbitově. Kolem dlouhá řada hrobů, cesty vysypané jemným pískem, dlouhá řada lidí a ve předu osm mužů v mudlovských uniformách nesou rakev.
Stojím kousek opodál, dívám se na průvod. "Zvláštní vždycky jsem si myslela, že jich je jen šest?" podivím se a postesknu si.
Můj pohled padne na děvčátko, které kráčí s postarší ženou hned v předu za rakví. Její dlouhé blond vlasy spletené do komplikovaného francouzského copu. Tak takhle jsem vypadala, pomyslím si, vedle mě kráčí babička, její tvář smáčí slzy a mou ruku musela svírat hodně pevně, když si všimnu jejích bílých konečků prstů.
Ale kvůli tomu tady nejsem. Pozoruji, jak probíhá obřad, jak muži spustili rakev do země, jak farář pronáší krásné věci o dědově životě, jak se modlí za jeho duši. Jak muzikanti začínají hrát píseň Až mě andělé...
Necítím nic, jen smutek, ale bolest, ta už je dávno pryč. Jsem jen obyčejný divák toho, co se už kdysi dávno stalo.
Teď to přijde, připomínám si. Průvod odešel, hudba přestala hrát, všichni se vydali do hospody zapít nebožtíka, my s babičkou jsme zůstaly stát u hrobu.
Pamatuji si ten pocit moc dobře, vidím, jak mému malému já naskočila husí kůže, ale babička nic nevidí, ani necítí, jen pláče tak usedavě, až z toho srdce bolí. Najednou se náhrobkem objevila postava, mé malé já se na něj upře pohled.
Měla jsem pocit, že je to rozmazaný obrys, tak jsem si to aspoň pamatovala, ale spletla jsem se. Byl to duch, tedy ne úplně, spíš zářivá postava mého mrtvého dědy. Přišel ke mě, pohladil mě po tváři, a něco zašeptal, nikdy jsem si nebyla jistá, co říkal, ale teď ho slyším, jako nikdy před tím.
Miluji tě, štěně moje, vždycky budu s tebou, jeho slova se odrážela mou vzpomínkou a já sledovala jak mizí pryč do ztracena jako tehdy...
Tím vzpomínka skončila, seděla znovu na posteli, z očí ji kanuly krokodýlí slzy, srdce bolelo, jak kdyby to byla čerstvá rána, ale i přesto teď se cítila šťastná...
Uschovala jednorázovou myslánku do stolku, až příště uvidí pana profesora, musí mu poděkovat... Něco takového prostě musela vidět...
S pozdravem a přáním
Quinn V. Akkarin
