Zadání semináře
Vypracování
Dobrý den,
předem bych se ráda omluvila za svých 16 palců, ale mě to moc bavilo, tak jsem se na délku nedívala :)
Trollové žijící podél západního pobřeží Skandinávie jsou na seznamu ohrožených kouzelnických druhů již od poloviny devatenáctého století, přesto se jejich počet rok od roku snižuje. Touto problematikou, jak jste již zmiňovala v hodině, se do hloubky zajímal jistý norský trollog Leopold Abrahamsen, jenž stojí za mnohými objevy v oblasti života nejen norských trollů.
Norští trollové jsou známí pro život ve velkých kolonií s danou hierarchií, která je dodržována po generace. V čele kmene je vždy nejstarší trollice, která rozhoduje o chodu tábora. Trollové ze Skandinávie (především tedy ti z Norska) běžně praktikují mnohomužství a nejvíce mužů (trollů) má právě jejich vůdkyně. K zakládání nových kmenů dochází opravdu zřídkakdy, nejčastěji v případech, kdy jsou nejstarší trollice z dvojčat a historické prameny nejsou dostatečně věrohodné na to, aby se dalo určit, která z trollic se narodila první.
Střední délka života pro tento druh byla panem Abrahamsenem vypočtena na přibližných 168 let. V odborných knihách v knihovně jsem se dočetla, že například u trollů mongolských je to pouze 98 let, u severoafrických dokonce 74.
Norští trollové se od jiných ras liší především svým malým vzrůstem, což je pro tento živočišný druh poměrně neobvyklé. V porovnání s trollem středoevropským, kterého si pravděpodobně představí většina z nás, když se o této rase hovoří, bychom trolla norského mohli dokonce nazvat prťouskem. Dorůstá totiž maximálně výšky necelých dvou metrů a to s tím, že je přirozeně shrbený, tudíž prakticky nikdy není vyšší než metr osmdesát.
Jejich výška (respektive nížka) však zdaleka není jedinou výraznější odlišností. Ba jako ještě základnější, prokazatelnější a relevantnější rozeznávací znak se uvádí barva pleti, která je u norských trollů popisována jako fialově šedá se zeleno-béžovým nádechem (pro srovnání - u trollů sibiřských je to bílo šedá pokožka se zeleno-žlutým nádechem a béžovým povlakem). Ovšem je nutno dodat, že barvu pokožky dokáže rozeznat pouze opravdový expert a to jen za příznivých klimatických podmínek.
V neposlední řadě je třeba zmínit ještě jejich stravu a stolování obecně. Jak už bylo naznačeno výše, trollové žijí ve velkých komunitách a podobně probíhají i jídelní obřady. Norským trollům totiž stačí pouze jedno jídlo denně (což si například u trollů amerických opravdu nedovedeme představit), na něž se všichni sejdou okolo vybraného kamene (popřípadě kmene stromu apod.) v táboře. Živí se mršinami horských zvířat nebo mláďaty ptáčků, nepohrdnou ale ani bylinnou stravou.
A teď ještě pár řádek o jejich bydlení - na rozdíl od většiny ostatních trollů tito norští nežijí výhradně kočovným životem, ale usazují se v horských údolích nejlépe u pramenů řek. Přesidlují pravidelně jen jednou do roka (po zimě), ale neputují daleko. Přes rok si kutají nory, kde přečkávají zimu (ve Skandinávii to není nikterak jednoduché). Svým ustáleným sídlem však lákají mnohé predátory nejen kouzelnického původu. Zanedbatelné také není ani číslo trollů, kteří zahynou rukou mudlů, s nimiž má poté samozřejmě ještě práci ministerstvo.
Nakonec bych si dovolila citovat pár úryvků z deníku Leopolda Abrahamsena z jeho horských poutí ve stopách trollů.
27.3.
Ráno jsem se probudil zimou. Na můj stan přes noc napadlo dobrých 30 centimetrů sněhu, ale jinak jsem neměl větší problémy. Těšil jsem se ze sněhové pokrývky, protože tak bude stopování ještě snazší. Vydal jsem se prozkoumat okolí krátce po snídani, v 9:38 jsem stanul na vrcholu kopce Hikchait, kde jsem našel první zřetelnější stopy od předvčerejška, kdy se mi trollové ztratili. Nebyly to však stopy radostné, rozeznal jsem pouze jedny trollí o velikosti bot 51, muselo to tedy být mládě. Okolo udusaného sněhu byly viditelné otisky vlčích pacek 1. S nejhoršími obavami jsem se tedy vydal po nejasných porušeninách sněhu, až jsem nalezl to, čeho jsem se obával (10:06). Sníh v údolí zamrzlého horského potoka měl černozelenou barvu - přesně odpovídající černozelené krvi norských trollů. Odebral jsem několik vzorků do baňky, abych v laboratoři eliminoval pochybnosti, zda to nebyl troll baltský. Tělo mláděte se mi však přes veškeré vynaložené úsilí nepodařilo najít, poněvadž začalo velmi hustě sněžit, takže jsem byl nucen se vrátit do svého tábořiště.
1 jak jsem si později ověřil v laboratoři
29.3.
Ze sněhové vánice se vyklubala sněhová bouře, napadlo sedmdesát centimetrů sněhu. S tím, co napadlo předevčírem přes noc, to dělá metr. Takže se s odhalováním těla pravděpodobně mrtvého trolla můžu zřejmě nadobro rozloučit, protože s tímhle už si neporadí ani silné rozmrazovací kouzlo. Zůstávám ve stanu, ale přemýšlím, že bych se přemístil na výhodnější místo pro sledování.
2.4.
Stalo se něco naprosto neočekávaného - po bádání ve východních končinách hor jsem se znovu přesunul na místo nálezu krve mladého norského trolla a tělo jsem našel. Těžko říct, zda zemřel na následky umrznutí, či útoku vlků. To zjistí teprve pitva. Tělo jsem uložil do přenosného vaku a přemisťuji se do laboratoře.
Pitva zjistila to nejhorší. Troll opravdu zemřel na následky četných zranění té horské havěti. Co víc, zjistil jsem, že v noze měl tři centimetry hluboko kulku, která pravděpodobně pochází z mudlovských zbraní. Tato skutečnost nahrává tomu, že se mladý troll ve svém oslabení nemohl ubránit útoku divoké zvěře, teď už všemu rozumím. Potvrzuje to mé domněnky! Otázka však stále zůstává, proč se oddělil od svého kmene? Bylo snad rozděleno útokem divokých garabronů?2 A to mne pouze utvrzuje v mém přesvědčení, že by se pro trolly norské měl vytvořit park, rezervace, ohrada, kde by měli zajištěnou dostatečnou ochranu před bláznivými mudly. Takhle to dál nejde! Obě strany z této situace vychází s neřešitelným problémem - trollům je ubližováno a mudlové odhalují kouzelnickou totožnost. Co nejdříve napíši na ministerstvo se svou žádostí. Už jsem to projednával s Vaccem Teholokem, který mi vyjádřil podporu.
2 poznámka Lucy C.R.: garabroni jsou kouzelní tvorové žijící v sibiřských pláních, vlivem kouzelníků se však rozšířili i do Skandinávie, kde ve velkém napadají a ohrožují skupiny trollů a dalších bytostí.
15.7.
Po dlouhém jednání je vyhráno! Zastupitelka odboru pro dohled nad kouzelnými tvory Hestixie Jelítková souhlasila s mým návrhem a vypadá to, že bude opravdu zřízená monitorovaná ohrada pro trolly norské. Přinese to ovšem ohromné náklady především ve spojitosti s odchytem trollů a následným provozem, kdy bude potřeba jim zajišťovat dostatek potravy a zázemí. Musím přijít na způsob, jak vydělat nějaké peníze.
A teď už přichází na scénu Leopoldův syn. Musím panu Abrahamsenovi vzdát všechnu čest pro to, jak hluboce s nebohými živočichy soucítil a potácel se ve skandinávském mrazu pro neexistující odměnu. Kéž by na světě existovalo více lidí, jako byl on.
Lucy C.R.
