Zadání soutěže

Sny se nám zdají pořád a kdo by neměl i ošklivé sny. Po delší době se Vám bude zase něco zdát na můj popud!

 

Představte si, že se vám zdálo, že děláte práci, na kterou nemáte žádné předpoklady. Tedy jste zaměstnán ve funkci, kterou vůbec neovládáte. Jak tento sen vypadal? Co vás na tom snu vyděsilo?

 

Jak jste se s touhle výzvou vypořádali? Zkuste tento sen sepsat jako povídku.

 

Dávám vám prostor cca 9 palců.

 

 

Vypracování

V oběti hradního skřítkování

   Ráno se vzbudím a nepoznávám se. Mám malou komůrku. Na sobě nosím ušmudlaný povlak na polštář. Nemám ani pořádnou přikrývku, jen ležím na ne zrovna měkké posteli. Divné, vždyť přece mám mít měkkou nebelvírskou postel. A s červenými závěsy.

   Kolem sebe vidím ležet jen domácí skřítky. Vlastně se už připravují na nový den. Nechápu, proč ležím s domácími skřítky. Na zdi vidím malé a ušmudlané zrcátko. Pohlédnu do něj a zhrozím se. Já jsem domácí skřítek. Najednou uslyším:

   "Co tam tak postáváš? Dnes je slavnost! Musíme toho hodně uvařit Huldo!" Nevím, kdo to křičí, ale určitě výpomoc v kuchyni, v této divné situaci stejný člověk, jako já. Najednou to zjistím. Ke mně se žene rozzuřený skřítek, který mě tlačí do zad, abych začala pracovat.

   Vejdu do kuchyně, kde probíhá mumraj. Neustále jsem postrkávána a neustále na mě křičí ostatní, že jsem tam, kde být nemám. Snažím se přiložit ruku k dílu, ale pokaždé, když na něco šáhnu, začne se to zvětšovat a chce mě to zavalit. Ostatní si toho, že utíkám před obrovských rajčetem a zmrzlinovým pohárem s houbovou omáčkou, nevšímají. Vůbec jim to nepřijde divné, asi toho v kuchyni již zažili mnoho. I když se divím, jestli se jim toto stává každý den.

   Když už konečně zavřu obrovskou snídani venku z kuchyně, stane se další nenormální věc. Vejdu do kuchyně a šlápnu do obrovské kaluže z horké čokolády. Začne na mě křičet další skřítek:

"Tak seš skřípnutá? Proč jsi to tu vylila? A odkud jsi to vzala? Na! Utři to!" Podá mi hadr a zase zmizí v mumraji. Snažím se čokoládu vytřít, ovšem pokaždé, když se snažím hadr umýt, tak se čokoláda rozleje ještě jinam. To je snad noční můra! Je to noční můra? Co když je to noční můra?

   Zauvažuji během vytírání, ale opět se uvedu do normálního stavu. Jak by to mohl být sen? Ve snu si neuvědomuji, že sním a proto to sen být nemůže. A proto musím začít něco dělat.

   Čokoláda se stále rozlévá po celé kuchyni a já už nevím, co mám dělat. Začnou si toho všímat i ostatní a začínají mi hubovat. Zkouším luskat prsty, abych čokoládu zastavila, ale žádné jiskření nevydávám. A kouzla bohužel také ne. Najednou přiběhne někdo jako vedoucí skřítek.
"No to snad ne. Proč jsi to neodkouzlila?" On luskl prsty a kouzla dokázal. Zajímavé, že já ne. Nebo spíše smutné a divné. Čokoláda zmizela.

   Chtěla jsem jít opět něco vařit, ovšem to mě už zarazil jiný skřítek a vypoklonkoval mě z kuchyně. Řekl mi něco o vycídění Velké síně. Byly teprve čtyři hodiny ráno, jak jsem zjistila a tak v síni nikdo nebyl, kromě pár jiných skřítků.

   Čapla jsem koště do ruky a začala jsem cídit. Metla jsem ho za sebou a nedívala jsem se na něj. A jakoby to bylo zase začarované. Kamkoli, kde jsem pošoupla koštětem, se objevila hrouda odpadků. Táhla jsem za sebou čáru odpadků, nad kterými vál známý zelený kouř, jaký je nad odpadkami vidět.

   Za chvíli jsem začala zavalovat celou síni. Myslela jsem, že to spraví někdo ze skřítků, ovšem byla zavalena celá síň od hlavy až po podlahu. Najednou jakoby zazářil blesk. Nejspíše se objevily stoly se snídaní, které jsem já připravit nezvládla. Zanadávala jsem si. To bude průšvih nad průšvihy. Stoly byly zavaleny celé, skoro nebyly pod hromadami odpadků vidět.

   Běžela jsem ze síně a doufala jsem, že si mě nikdo nevšimne. I když ono se to stalo. Narazila jsem na pana ředitele, který šel do síně na ranou snídani. Uviděl nepořádek, který se valil za mým koštětem a upřel na mě svůj přísný pohled. Už jsem se viděla věšet za povlak polštáře z astronomické věže. Pan ředitel se přibližoval a já se cítila nejhůř v mém životě. Přibližoval se a..

 

   Probudila jsem se celá zadýchaná. Byl to jen zlý sen o skřítkování. Ale hrozný. Nikdy jsem skřítkům nezáviděla, ale nyní se k nim budu chovat s respektem, protože skřítkování je opravdu hrozná práce.

 

Úsměv na tvář,
Kathy Mikealson