Zadání domácího úkolu
Naše společná pouť je u konce a nadešel čas poslední, závěrečné eseje. Rozhodla jsem se vás pro tentokrát příliš nesvazovat požadavky, a to ani ohledně formy, ani ohledně obsahu vaší eseje.Vypracování
Ročníková esej – Kolo roku
Lily Angelina Johnsonová
Úvodem
Někdo říká, že nám každou vteřinou neviditelná ručička odtikává čas. Odtikává život, odtikává smrt, odtikává čas do další minuty, hodiny, dne, měsíce, roku, staletí, milénia. Hodinové ciferníky bývají většinou kulaté, a když už ne, tak ručičky opisují kruh zcela jistě. Symbolika z tohoto tvaru vyloženě odkapává, značí dokonalost, nekonečno, věčnost, koloběh života a smrti. Je to vlastně takové velké kolo. Kolo roku. Každou chviličku se o maličko pootočí, jen o kousek, ale postupně se to nasčítá, přiblíží nás o něco blíž k dalšímu sabatu, další světlé či temné polovině roku, jeho dalšímu konci. A pak se zase začne od začátku.
* * *
Zde začínáme pouť rokem,
projdeme jím krok za krokem.
* * *
1. Samhain
Ještě sice nebyla noc, soumrak však začal padat relativně brzy. Přelil se přes krajinu jako našedlá záclona a pomalu pohlcoval všechno, nač narazil. Pak se v něm rozzářilo malé světýlko, nejdřív jedno, potom následovala další. Někde se rozhořel oheň a kolem něj se rozproudil živý hovor. Chvílemi zněl normálně, chvílemi trochu děsivě, tento efekt umocňovaly stíny, vrhané poskakujícími plameny. Tmou občas něco prolétlo, možná pták, možná to byl netopýr, či dokonce něco nadpřirozeného. Kdoví, co se sem mohlo dostat z druhé strany, když byla hranice tak tenoučká. Ohně postupně zhasínaly, lidé odcházeli spát. Jen dýňové lucerničky dál měkce prozařovaly tmu.
* * *
2. Yule
Sice šlo o nejkratší den v roce, aspoň co se týče délky pobytu slunce nad obzorem, ale bylo potřeba během něj stihnout tolik věcí. Od vycídění celého obydlí, aby se během následujících měsíců náhodou nestalo, že by naděje opustila dům spolu se smetím, přes přichystání jídla pro živé i mrtvé až po obstarání výzdoby a polena, které by vydrželo hořet celý večer. A že nic z toho nebylo tak snadné, jak se může zdát. Na druhou stranu se to všechno nejspíš vyplatilo. Nebo možná ne, ale to je na věštění to nejzajímavější: člověk nikdy neví, co je na tom pravdy.
* * *
3. Imbolc
Zapálila svíčku a vyhlédla do ranní tmy. Svítalo každý den o něco dřív, ale do léta to mělo stále daleko. Vstala, něco málo pojedla, zadělala těsto na koláče, a zatímco kynulo, začala vymetat všechen nepořádek z krbu. Popel vynesla ven, připravila tam hraničku nového dřeva a dál se věnovala pečení. Když přišla děvčata, aby v krbu slavnostně zažehla nový oheň, byla připravená se k nim také přidat; zapojit se do roznášení a následně ještě zařídit, aby jejich pole letos nestihla neúroda. Navečer se vrátila, popadla hotové koláče a zamířila tam, kde žhnulo nejvíc světel a kde se vyskytovalo nejvíc lidí.
* * *
4. Ostara
„Slunce se nám vrátilo,“ volali nadšeně, když znovu nastala rovnodennost. Několik dívek už od rána splétalo slámu do podoby postavy, kterou následně oblékly a spolu se zbytkem vesnice ji hodily do řeky. Všichni pak spokojeně sledovali, jak zima odplouvá spolu s proudem. Snažili se ji vymést i ze svých obydlí, spálit ji v plamenech a zahnat oslavováním. Mezitím se na nebesích políbila Vesna s Perunem, jemuž najednou vypadla z ruky hůl. Zahřmělo a zablesklo se a spustil se jemný déšť. Zlí duchové se dali na úprk, vesničané padali na kolena a Vesna za potlesku padajících kapek znovu nastoupila na trůn.
* * *
5. Beltaine
A zase vzplály ohně. Rok se přehoupl do své světlé poloviny, což muselo Slunce pořádně oslavit. Během své celodenní pouti se občas zaradovalo tak, že nemohlo odolat krátkému tanečku. Dávalo si ale pozor, aby si toho nikdo nevšiml, protože to opravdu potřebovalo, dostat vynadáno, že se pořádně nevěnuje svým povinnostem. Stejně se během dne tolikrát sledovalo dění na Zemi, že bylo téměř neuvěřitelné, že se ještě nikde nezapomnělo. A že toho vidělo hodně, od napínavých průchodů mezi hořícími hranicemi, přes skrývající se skřítky a víly až po dvojice, které vzaly svátek plodnosti až příliš doslova. Ale tak... vždyť jsou mladí.
* * *
6. Litha
– Ať tvé vody ode mě odplují!
– Protiklady se však přitahují.
– Nevěřím ti; jseš si jistá?
– Natolik, jak moc jsem čistá.
– Takže když hodím mincí ze svých plamenů...
– Tak tě pak čeká pěkná sprška kamenů.
– Neblázni, vždyť sejmeš člověka!
– Ále, nadpřirozené čeká.
Sedí si uprostřed kroužku,
kouká za tajemna roušku.
– Hej, člověče, házet nic nezkoušej!
A ty, potvoro, se moc dál nesměj.
– Čeká, že mu vyjevíš jeho budoucnost,
nebo chce nějaký talisman pro radost.
– Vždyť já nejsem svatý!
– Pro ně ano, zlatý.
– A my se jako máme mít rádi...?
– Nehudrej, nejsme snad kamarádi?
Neboj se, ohýnku,
a smoč se v pramínku.
* * *
7. Lughnasad
Východní obzor se rozjasňoval. Většina vesnice ještě spala, ale on nemohl, i kdyby po tom toužil sebevíc. Rychle na sebe navlékl roucho, vzal do ruky srp a zamířil na pole. Kolem vesnice jich bylo hned několik, už předem se však rozhodl, že letos padne los na to, které bylo v minulých letech opomíjeno. Usekl několik obilných klasů přesně ve chvíli, kdy se slunce přehouplo přes horizont, a se stébly v rukou zamířil zpět. Už během dopoledne mohl ochutnat úrodu toho dne v podobě placky. Tuhá jako vždycky, pomyslel si. Nedal však na sobě nic znát a zvolna upil jablečného vína.
* * *
8. Mabon
Slunovrat. Poslední část světlé poloviny roku. Léto už se nachýlilo ke konci a přichází čas díků, příběhů, chladu a tmy. Efektní odstíny sice barví stromy, ale plískanici nepřehluší ani ten nejjasnější. Teď už se venku moc neohřejeme, nic nám však nebrání zůstat uvnitř. A když na to tak člověk kouká skrz okno, není najednou vše hezčí? Nevím. I když proč se omezovat jen na vnitřek domova. Slunovrat přeci značí začátek toho času, kdy už není divné být pohroužený sám do sebe. Nikomu to nevadí, protože to dělá taky. U hrnku s teplým čajem si mnozí z nás hrají na pavouky.
* * *
Naše dlouhá cesta tady teď končí,
a znovu začíná – kolo se točí...
* * *
Závěrem
Samhain, Yule, Imbolc, Ostara, Beltaine, Litha, Lughnasad a Mabon. Osmero svátků, které mě teď provázelo prakticky celý kalendářní rok. Za tu dobu jsem se leccos naučila, něco je zajímavé, něco je hezké, něco je skvělé jako pohádka na dobrou noc. Děkuju za oba ročníky Kola roku, když jsem tomu přišla na chuť, začalo mě to bavit. Doufám, že se Vám všechna drabble, z nichž jsem poskládala téměř celou esej, líbila (a že jsem se nikde nesekla, to by bylo fakt trapný), stejně tak i to, co jsem předváděla během všech šestnácti termínů. Na shledanou u nějakého dalšího předmětu či zkoušky. :)
