Zadání semináře

A máme zde další neméně zajímavý domácí úkol. Protože již máte nejspíše mírné ponětí o tom, jak Mark dokáže žít bez zrakové kontroly, posuňme se v této problematice o krůček dál a začněme zamyšlením a vaším vlastním názorem.

Povinný bod

1. Minimálně na 3 palce mi zkuste napsat vlastní zamyšlení nad tím, jestli byste si dokázali představit život bez zraku. Jak byste se zachovali v případě, kdybyste člověka s bílou holí potkali na ulici? Stranili byste se ho, nebo by vám nečinilo žádné potíže dát se s ním do řeči a případně mu pomoci? Pokud byste přišli o zrak. Byl by to pro vás obrovský problém? Zvládli byste se s tím vyrovnat?

Nepovinné

2. Pokud máte dostatek odvahy, vyzkoušejte si samostatnou práci s odečítačem obrazovky. Níže naleznete postup, jak tuto funkci aktivovat na různých zařízeních.

A) iPhone nebo iPad - Jděte do nastavení, obecné, zpřístupnění a zkratka zpřístupnění. Vyberte VoiceOver. Pak tuto funkci můžete aktivovat a deaktivovat trojím stiskem tlačítka plochy, to kulaté tlačítko dole na displeji, poblíž konektoru pro nabíječku a sluchátka.

B) MacBook nebo iMac - Na PC od Apple odečítač zapnete a zase vypnete kombinací kláves CMD + F5.

C) operační systém Windows - V tom případě si stáhněte bezplatnou verzi odečítače NVDA a proveďte instalaci. Pak už aplikaci stačí spustit a můžete pracovat bez zraku.

Až si osobní používání odečítače vyzkoušíte, napište mi své postřehy, pocity a samozřejmě, jak to na vás vše působilo.

Do nepovinné části se nepouštějte, pokud nemáte dostatečnou trpělivost. Je nutné si uvědomit, že jakmile odečítač aktivujete, ovládání zařízení, na které jste zvyklí, přestane v ten okamžik fungovat.

Vypracování

Dobrý den, pane Marku,

já sama nemám oči úplně v pořádku, i když teda díky brýlím vidím zcela normálně. Ani nemám tolik dioptrií, aby mě to muselo obtěžovat v každodenním životě. Navíc brýle nosím již od dětství, takže jsem na ně opravdu zvyklá a spíš se cítím nesvá, když brýle nemám. Ale sama se občas přistihnu, jak nad očními vadami přemýšlím. Jen tak pro zajímavost si třeba občas zkusím zavřít oči a jít chvíli bez pomoci zraku. Je to teda šíleně těžké a představa, že bych tak musela žít není nijak příjemná. O to víc obdivuji zrakově postižené lidi, jak dokážou bravurně zvládat i ty nejprimitivnější úkony... natož pak ty složitější. 

Se sestrou jsme si jednou vyzkoušely, jaké to je, být slepý. Navštívily jsme totiž výstavu v Praze. Tuším, že se jmenovala Neviditelná výstava. Bylo to opravdu zajímavé, protože jsme si mohly na vlastní kůži zkusit, jaké to je nevidět. Nevím, jestli jste o tom slyšel, ale bylo to opravdu přínosné. Prováděl nás nevidomý průvodce v různých interiérech od bytu přes rušnou ulici až po les. Měla jsem opravdu hodně velké problémy v tom vyznat se. A to jsem si myslela, že jsem schopna podle hmatu něco poznat - zasměje se -

Pan průvodce nám na konci prohlídky nabídl i občerstvení. Merlinužel jsme u sebe neměly peníze, co si tak vzpomínám, ale nechaly jsme si to napsat na účet a zaplatily jsme to později. Škoda jen, že jsme si nemohly vyzkoušet rozpoznat mince poslepu. 

K tématu ztracení zraku mě napadá ještě to, že asi hodně záleží na tom, jestli se člověk nevidomý narodí, nebo oslepne v průběhu života. Paradoxně přirozenější (v uvozovkách, nemohu najít to správné slovo) je to asi pro ty, kteří se slepí narodí. Poněvadž s tím svým způsobem žijí už od začátku a zvykají si na to od dětství. Ztráta zraku v průběhu života by pro mě osobně byla asi těžší, protože bych si vlastně dovedla představit, o co přicházím. Tím tedy nechci říct, že je (opět v uvozovkách) lepší být nevidomý od narození, jen mi přijde, že se s tím člověk snáze vyrovná. 

A slepému člověku bych samozřejmě neváhala pomoci, kdybych viděla, že má potíže. Jen bych se někomu nerada vnucovala, protože jsem třeba mluvila s tělesně postiženými lidmi, kteří kolikrát ani o pomoc nestojí. Ale vždycky lepší pomoc nabídnout a ulehčit tak někomu těžkou chvíli, než nečinně stát opodál, abych třeba v uvozovkách neurazila dotyčného. 

 

Druhá část

Tak to je něco! Právě píšu pomocí hlasového výstupu. Stáhla jsem si onen program, o kterém jste se zmiňoval v zadání pro Windows. Nejprve jsem si vybrala hlas - Borise, ten měl nejvtipnějši hlas. A rwď jsem se pustila do psaní se zavřenemíma očima. Asi píši trochu blbosti, ale nebudu to upravovat, abych tomu nechala autentičnost. Merlinužel se neustále přistihuji, jak otevírám oči, abych zkontrovala, jak jsem na tom. Asi nejtěžší jr orientobat se tou myší - tedy kurzorem po obrazovce. A také to vyslování jednotlivách písmen je pěkně otravné. Trvá to docela dlouho, protože jsem si musela zpomalit výslovnost, jinak bych to nerozpoznala. Ale třeba takové dlouhé á trvá stračně dloujo, než se vysloví. Dostat se do hog editoru je umění. To chce mít opravdu nervy. Teď jsi jdu vyukoušet jít se podívat do Velké síně.

 

Tak! Ozkoušela jsem si to a konečně se mohu orientovat s otevřenýma očima. Páni, to teda byl zážitek. Musím vám říct, že se mi až vehnaly slzy do očí. Nevím proč, asi jsem citlivka, ale musím pana Marka upřímně obdivovat. To je neskutečné. Nebyla jsem prakticky schopna zjistit, kde se právě pohybuji myší. Hrozně rychle jsem se na obrazovce ztrácela a pak neudržela oči zavřené a pomohla jsem si zrakem. Totálně mě vykolejila paní Norrisová, když se mnou vyrazila dveře, to jsem se opravdu musela podívat, protože jsem vůbec netušila, co se děje. Ale určitě si to ještě někdy vyzkouším a nebudu švindlovat.

Koukám, že jsem do svého poslepu psaného výplodu nasekala pár chyb, ale neměla jsem tucha, jak bych je opravila, takže to tam na památku nechám. Dobrý je ten zvuk, který se ozve, když na něco třeba kliknete nebo něco odešlete. To je aspoň trochu signál o tom, co se děje. Hlas pana Borise mi po chvíli začal lézt krkem, hlavně jsem si to asi příliš zpomalila. Ale musím tedy říct, že je opravu skvělé, že se něco takového vynalezlo! Jen se asi snáze orientuje pomocí dotyku na telefonu. Protože tam si můžete na to místo sáhnout, tady jen podle paměti odhaduji, kde asi tak jsem. Ve Velké síni jsem si kapičko zakonverzovala s panem profesorem Dunstanem, ten si ze mě spíš dělal prťouchlata, ale účel to splnilo.

Juj, tak koukám, že jsem se zase rozkecala. Ale klidně bych mohla kecat ještě na dalších deset palců, protože to byl opravdu moc silný a dojemný zážitek. 

Tak snad brzy na dalším semináři, a když ne tam, tak na Cestování pomocí magie! - usměje se -

Lucy C.R.