Zadání soutěže

Byl pozdní večer, první máj.
Večerní máj, byl lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj...

 

Není snad nikdo, kdo by neznal báseň Máj. A vaším úkolem je si zahrát na bradavického Karla Hynka Máchu a upravit Máj tak, aby seděl do našeho kouzelnického světa.

 

Vaším úkolem bude vzít báseň a změnit ji tak, že její děj bude zasazen do světa naší školy. Jak to uděláte, nechávám pouze na vás. Pokud přebásníte kompletně celou báseň nebo vezmete jenom několik veršů - to je pouze na vás.

Vypracování

Byl pozdní večer - čárů ráj

večerní ráj, byl mágů čas.

A Nimův zval ku hůlce hlas,

kde reálno proťalo báj.

Okultně čpěl tam smradu dech

A kdo v sovinec dálný šel

Slyšel jak puštík lásku pěl

puštici; člověče, teď je nech!

Věžičky hladké ve výškách jiných

magií sršelo, škola škol,

byť chodil sem kdejaký trollů troll;

a plno stránek slunných, stinných

má láska puštíka a jeho krásky,

té huňaté buclaté péřové chásky.

I skrze zlou černotu, i přes tmu tmoucí

Puštíky slyšíme, láskou vše sežhli;

až jen - tělíčka dmoucí

nadouvajíc se, rychle pnoucí -

jak balonky praskli, bo pukli, chceš-li.

Peříček hromada, vidina lhář

- tak lživě cizí, cize lživá,

jak páska na oči zrak jen zatmívá -

sovinci drží tam až doteď stráž.

To kdyby bitka se strhla a vřela

By mohli zakročit jak péřová střela.

 

Dál tam tak leží, ou to je splín,

hromádko nebohá, ty náš teď sbliž,

postav nám železnou pořádnou mříž

Bo upadnem v temnotu, upadnem v stín.

Památko na duše, jenž umí splynout,

na vzpomínky - ty neumí zhynout.

Puštík je krásný králů tvor

jak anděl, bych řekla, modla skor,

co houká. Za níž davy se linou -

v čas lásky - bože, mor.

 

To havrani ze sedmera

svojí práce opět si hledí -

puštici nepřejí partnera, -

a tak prostě žárlí, a tak prostě sedí.

To se jím modro k nohoum vine,

Ta chytrost, liška podšitá,

cestička stinná, spletitá,

Jež choutky puštičí nerozvine.

Však po desáté hodině

havran k sovinci zrak upírá;

však po desáté hodině

již činnost moudrosti předstírá;

Puštice krásná, anjel padlý

s bujnými křidélky, s divými ňadry

a v očích jiskřičky jenom se skvějí.

Tu se však zjevil a jako skála

stál před ní, silný, puštík její

doprčic, ta láska pořád hřála!

Havran se otáčí, končí zas den

Sen navždy zůstane jen pouhým snem

Puštice puštíku patří, je jasné

Tak jiskra Vranovi v očičku zhasne.

A zbytek touhy se už jenom míhá

"Puštice pryč - zadaná, v dáli! -

To jsme si zase jen blbosti přáli!"

Hluboký vzdech Vrana teď stíhá,

ale tak co - jsem krásný, jsem fit

A při tom hloupém zalkání

Hle, vráska naskočí a věk mě dohání!

Za to nestojí marnivý cit.

S osudem už jsem teď naplno sžit.

Než puštík jsem modřejší

Tak jsme si kvit.

To mě dost konejší.

 

69 veršů, jestli umím počítat. :D

 

Krásný den :)) Díky za hezkou soutěž.

Larr