Zadání soutěže

Stále více času teď musím trávit mezi mudly a s tím i souvisí to, že nemohu kouzlit. Stává se tedy, že mi hodně času zabere práce, jež bych jako kouzelník měla za chviličku.

Mít hůlku je nepřípustné, jsem mudly obležena. Stává se tedy, že pak dělám chyby a těchto chyb využívají jiní.

Vaším úkolem bude, abyste se vžili do role mudlů a zkusili si, jak těžké to je, když hůlku nemůžete použít.

Pro někoho to bude jednoduché, někdo se s tím bude více prát. Můžete váš výzkum doprovodit i obrázkovým materiálem.

 

V tomto kole si vyzkoušejte jaká je práce dělníka ve výrobě.

 

Je mi jedno, zda si najdete u mudlů brigádu jako dělník někde u pásu, na obráběčském stroji, či budete něco sestavovat ručně. To nechám na vás.

 

Délka zpracování cca 9 palců, formou povídky nebo vyprávění a max 1 obrázek.

 

(Vše si komplet vymyslete, zkuste sepsat formou pohledu kouzelníka na mudlovskou práci)

Vypracování

Víte, sousede, něco vám povím. Být mudlou je hodně nepříjemné. Nejde vlastně o to, zda jsme víc my, nebo oni, a tak všelijak podobně. Nikdy bych na ně nemohl být zlý, protože je na to příliš lituji. Jak bych jim mohl ubližovat, když celý jejich život je jedno velké trápení! Koupíte mi ještě jednu ohnivou whisky? Děkuji, je vidět, že jste uznalý.

Samozřejmě že mudlovský život znám! Víte, přestože my a mudlové žijeme částečně odloučeně, našim vzájemným kontaktům nelze zabránit, nelze se jim ani vyhnout. A já jsem vám jednou nutně potřeboval mudlovské peníze. Zdá se vám to divné? Prostě jsem se chtěl podívat do Ameriky, vlastně jsem tam chtěl provádět historický výzkum, jsem totiž vědec. Co jsem zkoumal? Na tom nezáleží, řekněme, že to mělo něco společného se Scamanderem, no.

Grant mi z ministerstva nedali, tak jsem si chtěl vyměnit peníze za mudlovské u Gringottů, ale neodnes sem si od nich nic. Nevěřte všemu, co se povídá. Já vím, že mě mí konkurenti očerňují, že prý jsem švorc. Ale já sem si tam peníze nevyměnil, protože měli děsný kurz, fakt. Ti skřeti sou hrozní vydřiduši.

Tak sem si řek, že si ty peníze vydělám. Šel sem na mudlovský Úřad práce, aby mi jako našli nějakou práci, a oni prý, co jako umím. Tak sem jim řek, že sem historik, a oni, že jako maj místo jenom v jedné fabrice na auta a tam historika nepotřebujou. No, vzal sem to.

Ráno sem musel vstávat v pět, abych se stih najíst a přemístit do fabriky. Musel sem být opatrný, aby si mudlové nevšimli, že sem se tam naráz objevil, že jo. A pak sem šel do té výrobní haly, ale jenom sem tam vešel, už byl u mě mistr – to je jako vedoucí – a jestli sem se prý zbláznil, co tam lezu v takovém oblečení. Měl sem na sobě normální ohoz, ale on prý, že musím mít montérky, přilbu a rukavice, kvůli bezpečnosti, ať si je nafasuju a pak hned přijdu. Tak sem to udělal, no ne?

Přidu zpátky a mistr mě postavil k takovému pásu. Ony po něm přijížděly takové tyčky a já jsem měl ke každé vždycky přišroubovat takové kolo, vlastně vůbec nevím, co sem to dělal. Ono by to docela šlo, ale ten pás vám jel strašně rychle, skoro sem to nemoh stihnout. A jelo to furt, jako ona ta práce sama o sobě nebyla těžká, ale když ji člověk musel dělat osum hodin a měl jenom pul hoďky přestávku, tak z toho děsně bolely nohy, záda a ruce. V těch montérkách a rukavicích bylo navíc děsné vedro. A nemoh sem se zastavit, protože to by nějaká ta tyčka projela kolem mě a neměla by na sobě přimontované to kolo a to by byl průšvih. Takže sem furt makal, i když se mi chtělo třeba čůrat, nemoh sem si odběhnout. A řeknu vám, dyž se vám chce tři hodiny a furt nemůžete, tak ono je to nepříjemné. Normálně sem myslel, že se tam jako to, no však víte.

Týden sem to nějak vydržel, potom mi řekli, ať další týden přijdu až ve dvě, jako odpoledne. Aspoň sem měl v sobě oběd, ale teda zase sem byl víc unavený, takže taky nic moc. Končil sem až o půl jedenácté v noci, normálně sem byl tak vyřízený, že sem se málem nedokázal ani přemístit do postele. A tak to šlo dál a dál, celý měsíc, jenom v sobotu a v neděli sem měl volno, protože to se nevyrábělo, tak sem ležel doma a odpočíval.

Po měsíci sem si šel pro výplatu, jako že teda pojedu do té Ameriky. Já vám řeknu, za to, co mi dali, bych tak moh měsíc jíst, ale do Ameriky se za to dostat nedalo. Normálně sem měl sto chutí jim to tam vrátit, že jako s tím ať se dou vycpat, ale potom sem si řek, lepší než nic.

No, mé výzkumy stojí. Kdyby jste mi chtěl přispět, tak klidně můžete, já se neurazím. A koupíte mi ještě jednu ohnivou whisky?