Zadání semináře

Vypracování

Dobrý den, paní profesorko, moc děkuji za pěkný seminář. =)

Abych splnila úkol z hodiny, tak jsem zjistila, že první Murphyho zákon doslova zní: "Může-li se něco pokazit, pokazí se to". A musím říct, že je to velká pravda. =D

A pak jsem se rozhodla zabásnit, neb je teprve dopoledne, tak si říkám, že bych to mohla do půlnoci stihnout. Nedorazí-li vám tedy tento úkol kompletní, znamená to, že Murphyho zákony fungovaly a že ač bych báseň včera i předevčírem stihla za 13 hodin sepsat v pohodě, dnes tomu tak bohužel nebude. Pravděpodobně v důsledku zlomenin několika mých prstů, výpadku proudu či celkového odumření mého notebooku. Taky by mohlo dojít k výpadku na hogovém serveru nebo zablokování mého účtu - v takovém případě vězte, že mám báseň napsanou, pouze vám ji nemohu odeslat.

Přede dveřmi právě stojím,

nemám klíče? Fakt se bojím,

neb dnes uvnitř nikdo není,

neuslyší moje klení.

Tašky jako závaží

v obou rukou překáží,

v kabelce tak neuměle

šátrám po dně, hledám směle.

Svazek klíčů je dost velký,

vždy zabírá čtvrt kabelky,

nahmatat bych ho tak měla,

pokožka mi mírně bělá...

A dost!

S taškami se něžně loučím,

předávám je blátu, loužím,

do kabelky ruku celou

strkám, jsem fakt osiřelou?

Mám zlost!

Dobře tedy, jak chceš, Bože,

počkám si tu na velmože,

za hodinku, možná za tři,

přijde s klíči, jak se patří.

A tak čekám, čas se měří,

křeslu mávám zpoza dveří,

s láskou loučím se s večeří,

přivykám na pološeří.

Po hodinách víc než třech,

od chodníku slyším spěch,

ach, můj velmož! Tajím dech.

Stáhnu kabát, co to? Ech?

V kapse cosi těžce chřestí,

dala bych si vážně pěstí.

Ty moje klíče proradné

se válí, kde je napadne!!