Zadání domácího úkolu

Tentokrát je to snad jasné... jistě jste všichni zkušení bardi a tak bez problémů složíte baladu či příběh... Téma nechávám na vás, jen se musí týkat toho, co jsme zatím stihli probrat. ;)

Délka minimálně 3 palce

Vypracování

Původně jsem takové verše neplánovala, ale nějak mě oslovila právě tímhle způsobem inspirační píseň, kterou jsem si pro potřebu naladění na keltskou vlnu pustila na Youtube. :) Snad potěší jak píseň, tak verše:

[link]

Poslechněte staré verše
o dávné životem pouti,
o spřízněnosti dvou duší,
jež nad světem se rmoutí.

Kdysi žil mladý čaroděj,
rád na hranici světů
nacházel sobě oddechu
na loži z trav a květů.

Jim vyprávěl své myšlenky,
hladil je citlivou dlaní,
a nevšiml si ve vodě
zářivě krásné paní,

jež uchváceně vnímala,
vše, co mág květům říká,
pak ve vodách se ztratila
tiše jak plynoucí řeka.

Čas ubíhal kvapně dál,
čaroděj Merlin už dospěl
a během let nejednomu
královi radou prospěl.

O Artuše celým srdcem
nechával moudře pečovat,
radil mu také, ať začne
v kopcích stavět pevný hrad,

by útočiště jisté měl,
když dojde k bojům hrůzným,
až bude nutné ochránit,
zem proti vojům různým.

Merlin byl rádce ceněný,
však někdy se cítil sám,
byť Camelotem procházel
s pohledy sličných dam.

Vracel se znovu na louku,
kde cítil se vždycky doma,
kde znal trávu i květy,
ta místa povědomá,

kde jezero se zemí v tanci
překonalo hranice,
kde nemusel tvořit plány,
jak vlast ochránit nejvíce.

Se smutným srdcem přistoupil
až nad hladinu vodní,
z tváře mu slza skanula
a dopadla přímo do ní.

Tu z vody se vynořila
převzácná jezerní víla,
dlaň na tvář mágovi klade,
by slzu osušila.

Pak hebkým hlasem pravila:
„Nech starosti volně téci,
voda si vždycky najde
cestu skrz všechny věci .

Znám tvoje srdce už dávno,
a stejný čas jsem s tebou,
i rádce a mág má právo
spát, když oči ho zebou.“

Merlin nevěda jak rychle
mu hlava na trávu sklouzla
se slovům těm nebránil
a poddal se moci kouzla.

Když probudil se, cítil že
je mu mnohem lépe,
že mysl má čistou, jasnou,
že srdce mu klidně tepe.

Jezerní víla seděla
vedle něj blízko vody,
on ve svém nitru cítil,
že lásky pouto se rodí.

Společně od těchto časů
scházeli se poměrně často,
když probírali, co přinese
Artuš i jeho město,

zda do země se vrátí mír,
zda Excalibur ho zajistí,
zda rytíři kulatého
stolu nesejdou závistí,

až nepřítel spatří slávu,
jež v Camelotu vzkvétá.
Ti dva však sedí klidně,
věříc ve smysl světa...