Zadání soutěže
Víme, že po slavné bitvě o Bradavice a smrti Voldemorta příběh jen tak neskončil. Život postav z knihy pokračoval dál. A to je šance pro vás, rozehrát hru na to „A co bylo dál?“.
Formou příběhu popište událost:
- Malý Albus Severus Potter se objeví na koberečku v ředitelně (konec konců má v sobě Potterovskou i Weasleyovskou krev). Jak asi zareagují portréty Brumbála a Snapea až zjistí, že Harry pojmenoval svého syna po nich?
Rozsah 5-20 palců.
Vypracování
„Pojďte dál, pane Pottere. Posaďte se prosím. Musím říci, že jste mě nemile překvapil, nečekal jsem, že si na vás bude ztěžovat dokonce profesor Longbottom, vzhledem ke vztahům, které má k vaší rodině.“
„Je to prostě nevychovaný spratek, jako byl jeho otec,“ ozvalo se se zdi. Albus Severus Potter se podíval na portrét štíhlého kouzelníka a přečetl si pod ním jméno: Severus Snape. Vytřeštil oči a pusu otevřel dokořán.
„Ale Severusi, víte přece, že není schopný, kdo občas neporuší nějaké pravidlo. Upřímně řečeno, v dobách, kdy jste zde učil, nebylo vaše strhávání bodů Nebelvíru právě, abych tak řekl, no, víte, co myslím,“ ozvalo se z jiného portrétu.
„Pane řediteli, jen jsem se snažil, aby z Nebelvíru nevycházeli jen samí arogantní egocentrici, jako byl James.“
„Páni ředitelé, prosím,“ ozval se nově ustanovený ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích Filius Kratiknot, „musím tu vyřešit jeden kázeňský prohřešek.“
„Ach, promiňte, pane kolego, přehlédl jsem vás,“ ušklíbl se Snape.
„Ale jistě, pane kolego,“ usmál se Brumbál.
„Takže, pane Pottere, vysvětlíte mi, o co šlo?“
Albus Severus měl stále vytřeštěné oči a otevřenou pusu. Díval se z jednoho portrétu na druhy.
„Pane Pottere, co se stalo v tom skleníku.“
„To byla taková nešťastná náhoda. Scorpiusovi Dracovi spadly tlumiče z uší, právě když jsme pracovali s mandragorou…“
„Spadly? Já jsem slyšel, že jste mu je sundal.“
„No jasně, spadly,“ ozvalo se z portrétu, „stejně prolhaný jako jeho otec. Na takové studenty by se mělo používat veritasérum. Nebo aspoň nitrozpyt. Proč jsem vlastně nepoužíval na Pottera nitrozpyt, když jsem si myslel, že lže?“
„Severusi, nemohlo to být proto, že je zakázané používat takové prostředky proti studentům?“
„Nikdy nepochopím, proč je to zakázané. Kolik kázeňských přestupků by tak bylo možné rychle vyřešit. Podle mě se to s humanitou na škole přehání.“
„Víte, Severusi, pořádný člověk si svou pravou cestu nakonec najde. Však to znáte z vlastní zkušenosti. Láska zmůže víc než trest, i když uznávám, že to bez trestu někdy nejde. A pokud jde o odhalení špatných činů, není lepší, když se viník přizná sám?“
„Jistě, ale málokdy to udělá bez usvědčujících důkazů.“
„Pánové, prosím vás. Pane Pottere, víte, jak je to nebezpečné? Víte, že křik mandragory může být i smrtelný?“
„Pane řediteli, my tam pracujeme jen s malými mandragorami, ty nejsou nebezpečné. Já… chtěl jsem Scorpiusovi něco říct, neuvědomil jsem si, že někdo už vytáhl mandragoru…“
„Albusi…“
„Ano, Filiusi?“
„…Severusi…“
„Ano, Filiusi?“
„…Pottere. Promiňte, ředitelé, ale mluvím s panem Potterem.“
„Ale Filiusi, oslovoval jsi nás.“
„Ne, oslovoval jsem studenta, který se jmenuje Albus Severus Potter.“
„Ach tak, ano, Harry měl vždycky vkus,“ poznamenal Brumbálův portrét. „Pamatuji si, jak jsem s ním jednou mluvil o slečně Grangerové…“
„Ta si vzala pana Weasleyho,“ poznamenal Filius Kratiknot, spustil se v ředitelském křesle do uvolněné pozice a zdálo se, že pro neustálé vyrušování portrétů ztratil chuť či schopnost pokračovat v hovoru.“
„Severus? Proč Severus?“ udiveně prohodil Snape.
„Tatínek říkal, že jste ten nejodvážnější muž, jakého kdy poznal,“ odpověděl chlapec.
„Dobře, dobře, tak už běž,“ zadrmolil Snape.
„Pane řediteli?“ obrátil se Albus Severus na Kratiknota, ale ten nevnímal, vypadal, že je mu jedno, co se děje. Hoch toho využil a zmizel z ředitelny. Nemohl uvěřit, že vyvázl bez trestu.
Jen co vyšel, Snapeův portrét se usmál, což vypadalo jako škleb, a řekl: „Celá babička.“
