Zadání domácího úkolu

 

Za úkol si procvičíte své pozorovací schopnosti (což je vždycky velmi užitečné). Vezměte si zápisník a tužku a dostavte se ke mně do kabinetu (ne všichni najednou, ale po jednom!). Na jedněch dveřích bude napsáno „ZÁPISNÍK A TUŽKA“. Tam vejděte a do práce...

Celý úkol tentokrát nebude kratší než 5 palců.

 

Vypracování

Krásný den, madam Belatris,

doufám, že nebude vadit mé zpracování. - mrkne -

 

Hned na začátku, když Severus otevírá dveře, je obezřetný, ačkoli v této chvíli ještě není svět ve válce jako takové a obě strany s ním počítají.

 

Povyšuje se nad Belatrix, což jí dává najevo uštěpačným úsměvem už ve chvíli pozdravu.

 

Usazuje se do křesla proti oběma sestrám, čímž jim dává najevo, že jsou stejně postavení, ačkoliv si myslím, že Severus se ve své mysli skutečně viděl nad nimi. (Každopádně Severusovi do hlavy nevidím, tohle všechno jsou mé dojmy, ne fakta.)

 

Když mluví s Červíčkem, říká přímo: "Promluvím si s Pánem zla-". Nemyslím, že by něco takového chtěl skutečně udělat, on ví, že Červíček to odmítne, přesto používá fráze, které zastrašují a kterými si získává vyšší důvěru a postavení.

 

Nalívá víno všem třem přítomným a oběma dámám skleničky podá, je galantní a gentleman - a myslím, že tím, že se nechová buransky, si získává další důvěru, minimálně v případě Narcisy, Belatrix je velmi podezřívavá (a nejraději by byla jedinou spolupracovnicí Voldemorta, to víme všichni).

 

Tvářil se pobaveně, když se Belatrix chovala neurvale a nezdvořile - svým způsobem mu to opět dává větší moc, přehled nad situací. Později se usmívá do její zamračené tváře a tak dále... pořád to samé.

 

"Na Pána zla," pronesl přípitek, a je to maskování, díky kterému se misky vah mohou opět naklonit k tomu, že je skutečným smrtijedem, minimálně pro přítomné.

 

Odpověď pro Belatrix ohledně všech jejích palčivých otázek: je přesvědčivý, všechny odpovědi se nějakým způsobem dostávají k Pánovi zla, jeho nadšení, jeho vděčnosti, jeho spokojenosti - a právě proto, že u toho Voldemort není, může v tomhle směru přehánět. Pokud si dobře pamatuji, tak se neví, jak přesně Severuse potrestal a jak s ním konverzoval - tedy to mohou být polopravdy, upravené pravdy... a Severus moc dobře ví, že nikdo z přítomných nebude mít odvahu se na to Voldemorta ptát, protože otázky nebyly přípustné.

 

V rámci těchto odpovědí také povážlivě útočí na Belatrixinu inteligenci ("Myslíš, že se ve mně mýlí? Nebo že se mi ho nějak podařilo oklamat? Přelstít Pána zla, největšího čaroděje, jakého kdy tento svět poznal?"), a věřím, že ta prostě nechce být zahanbena, ne někým, koho považuje za vyvrhele a lháře, tudíž nakonec konverzaci skončí, ačkoli si myslím, že má ještě hodně co říct... ona se nechává příliš ovládat emocemi, hlavně těmi negativními, takže pokud by nesouhlasila a dále naléhala, vyšel by z toho opět Severus jako vítěz, protože klidné konverzace jsou jeho, on v nich dominuje, ne ona.

 

Nakonec dává Severus najevo i jistou netrpělivost. Já osobně si myslím, že to je opět jen výborné herectví, neboť se musí situací i Belatrix velmi bavit. Klidní obě ženy, když se Belatrix pustí do Luciuse a Narcisa se ho zastává - není to náhoda, že je Severus viděn jako střed všeho dění, a myslím, že Rowlingová se snažila to dát najevo i v maličkostech.

 

Přesto Severus neustále vyjadřuje Belatrix jistý respekt a obdiv, třeba a právě tím, že Belatrix přiznává plnou zásluhu na definitivní likvidaci Siriuse Blacka. Je to hra o třech hercích, z nichž Severus má neustále navrch, a právě tímhle dává Belatrix najevo pokoru, o kterou ona tak moc stojí. Severus jí i připíjí, a myslím, že ačkoli dáma nedává najevo nic, ve skutečnosti jí to lichotí a dává jí to pocit moci, který ale nemá, ne teď.

 

Jak už jsem psala, Severus je mistr v konverzacích, v klidnění rozvířených vod - jeho výmluvy jsou neprůstřelné a dokonalé, a to i díky tomu, že on ví, že lidé, ke kterým mluví, si naprostou většinu jeho slov nemohou u nikoho ověřit. Navíc je v tom cítit racionálnost, on dokáže každého přesvědčit o své pravdě.

 

Během jednoho dialogu dokáže pochválit Brumbála (realistické ocenění soupeřových schopností) a zároveň srazit všechny jeho pro smrtijedy špatné vlastnosti. Působí věrohodně. Přesně, jak je to potřeba, aby obstál. Konstatuje zjevné věci, které působí interně - "Ten souboj ... jím otřásl.", čímž si získává další a další důvěru.

 

Ukazuje naprostý respekt k Pánovi zla, když Narcisu zastaví v řeči, že pokud má zakázáno mluvit před ním, měla by mlčet - to ocení hlavně Belatrix.

 

Pak riskuje (nejsem si jistá, zda o plánu s Malfoyem skutečně ví, nebo ne), ale on ví, že je schopný zjistit vše, co potřebuje - schopnosti na to má. Volí slova přesně na míru, neurčitě a zároveň s tím, že budou přesně taková, jaká Narcisa chce tolik slyšet.

 

Odvracuje se od Narcisiných slz, ačkoli pochybuji, že by jemu skutečně přišly nepatřičné.

 

Mluví o Luciusovi na úrovni, je však upřímný, což Narcisu drtí. Jeho mlčení, které může znamenat mimo jiné "protože o tom nic nevím, nemůžu nic říct" si Narcisa vyloží jako souhlas a začne ještě více naléhat.

 

Když Severus podotýká, že pokud Draco neuspěje, dost možná ten úkol padne na něj, může to znamenat dvě věci, v kontextu toho, co o Severusovi víme: Voldemort si bude chtít potvrdit jeho loajálnost NEBO mu tolik věří, že mu tak prestižní a důležitý úkol zadá. Myslím, že obě dámy vidí spíš druhou možnost.

 

Když dojde řeč na neporušitelný slib, je vidět, že Severus ve své hlavě váhá, ačkoli se snaží to nedat najevo. Všechna jeho "Tak přísahám" jsou pomalá a uvážená, jsou naprosto nutná, aby maska nespadla, a aby Belatrix nedostala další důvody pochybovat (neb už jich tak měla dost). I přesto si však stále uchovává jakousi svou nadřazenost, když jako rodič dítěti Bele pomalu vysvětluje, co má dělat, když se šokovaně nemůže pohnout.

 

Díky za úkol!

Narcisse Cinerea