Zadání semináře
Na výběr máte z několika zadání, vyberte si pouze jedno:- V hodině jsem zatoužila po fénixově brku na psaní. Sežeňte mi ho! Nakreslete mi obrázek takového pera v přepychovém kalamáři (ať to není nic ze třetí ruky!), a protože jde o vskutku lehké zadání, ještě mi alespoň na 2 palce napište, jak jste pero sehnali a co vše jste pro to museli udělat.
Za odfláknuté obrázky snižuji známku, pár čar na papíře rozhodně neberu! - Fénixovy slzy jsou známé jako jediná protilátka na baziliščí jed. Slyšela jsem však, že Ministerstvo se pídí po dalších tvorech, kteří by mohli pomoci účinky jedu zmírnit, ne-li vyléčit. Zjistěte mi o tom něco více - o jaké tvory jde? Jak je Ministerstvo s bádáním daleko? Alespoň 3 palce. (vše si vymyslete)
- Když fénix naříká, zapůsobí to na každou duši. Co asi tak fénixové zpívají? Napište silnou báseň o prožitcích fénixe alespoň na 20 veršů.
Vypracování
Dobrý den.
Seděla jsem v pokoji a ťukala svým opelichaným perem o pergamen. Přemýšlela jsem, kde jen by se dalo fénixovo pero vzít. Kde jen jsem ho vždycky vídávala. Kam ten zatracený pták zalez. Promítala jsem si v hlavě různá zákoutí hradu. Pak mi to došlo. No jasně, ředitel. U ředitele byl vždycky Fénix. Ale jestli teď ředitelnu obývá pan Matthew, tak tam jsou snad krávy, ne? Povzdechla jsem si a vymýšlela možnosti, kam bych mohla všude jít. Měla bych snad jít prohledat sovince všech obyvatelů hradu, jestli se jim tam nějaký ten fénix neskrývá? Že by ho někdo nelegálně vlastnil? Ale tady na hradě jsou určitě všichni svatí, takže to je přeci nemožné. Hluboce jsem si povzdechla a přemýšlela dál. Možná bych mohla oškubat naše havrany a přebarvit je na tu ohnivou barvu nebo je rovnou hodit do ohně. Nahodila jsem ďábelský úsměv, ale poté mě proliskala hravraspárská hrdost, která tento ďábelský plán smetla ze stolu. A tak jsem se rozhodla jít do rezervace.
Chodila jsem tak každý den po dobu těch dvou týdnů, které na splnění úkolu mám. Celé dny jsem tam dřepěla a čekala, jestli z nějakého fénixe nějaké to pero neodpadne. A čekala jsem. A proklínala je.
Poslední den, termínové neděle, jsem byla už vyloženě naštvaná. Ti zatracení ptáci prostě to pero nepustí. Odpočítávala jsem hodiny a minuty do konce odevzdání, modlila se ke všem svatým, pomalu se smiřovala s trollem. Když tu, po dvou týdnech a vysezeném důlku, jeden z nich pero upustil. Vrhla jsem se na něj a prostě jsem ho sprostě z té rezervace ukradla.
A to je ten důvod, proč odesílám úkoly v neděli. Prostě všem sháním fénixovo pero.
Na shledanou
Brianag Mac Coileáin
