Zadání domácího úkolu
Připravte si brky, inkoust a především čisté pergameny. Závěrečný výstup se přiblížil. Mám zde pro vás závěrečnou ročníkovou esej skládající se ze dvou témat. Záleží jen na vás, jaké si vyberete. Důležité však je, aby bylo dostatečně zpracováno pro ucházející ohodnocení.
1. Cestování pomocí magie z mudlovského pohledu:
Představte si, že jste mudla. Jen tak si sedíte u svého domku na zahrádce a kocháte se okolím, když tu se před vámi s hlasitým prásknutím zjeví nějaký člověk. Vyskočíte, vylekáte se a zmizíte v domku. Zabedníte okna nebo dveře a nevycházíte ven. Když se přeci jen odvážíte vykouknout, zpozorujete, jak poblíž vašeho okna prolétl někdo na koštěti.
Co po vás chci?
Zpracujte mi mudlovský pohled na naše kouzelnické cestování. Jak by se asi mudlové tvářili, kdyby viděli zjevovat se nebo poletovat někoho na košťatech? Myslíte si, že by naše cestování dokázali pochopit, nebo by skončili na oddělení pro duševně choré? Dal by se jim náš způsob cestování vůbec vysvětlit? Uvěřili by, že něco takového existuje?
2. Práce na ministerstvu:
Dostáváte skvělou příležitost. Na ministerstvu kouzel hledají stážistu na obor pro kouzelnickou přepravu. Je ráno a vy s ostatními pracovníky vyrážíte do práce.
Co po vás chci?
Zkuste zmapovat jeden pracovní den na oboru pro kouzelnickou přepravu. Co zažijete? Co dostanete za úkoly? Co budete muset řešit? Jak se vám práce zamlouvá?
Už se nesmírně těším na řešení zadaných situací. Dejte si záležet. Ročníková esej je důležitý krok k postupu do dalšího ročníku. Minimální délka je 9 palců.
Vypracování
Ročníková esej
Dobrý den!
Prosím berte v mé práci v úvahu, že bych byla trochu starší. Vyzní potom mnohem lépe.
Práce na ministerstvu
Objevila jsem se na Ministerstvu. Všude kolem panoval rozruch, stejně jako každé ráno v naší Velké síni. Všude létaly dopisy z jednoho oddělení na druhé, na chodbách se stále vynořovali noví kouzelníci, kteří šli do práce. Já jsem ještě plná nadšení vyrazila vstříc své nové práci. Nedávno jsem se přihlásila na konkurz do oboru pro kouzelnickou přepravu. Cestování pomocí magie mě zajímalo už od malička. Vždy mě to fascinovalo. Narodila jsem se v kouzelnické rodině a tak již od dětství můžu využívat ty úžasné vynálezy kouzelníků, jako je letax či přenášedlo. Nyní to byl splněný sen. Měla jsem nastoupit jako stážista do oboru pro kouzelnickou přepravu.
Hned z rána jsem načerpala kouzelnickou atmosféru. Do práce jsem se dostala pomocí přemístění, u kterého asistoval můj otec. On mně nabídku o místo ukázal. Moji spolupracovníci nevypadali už tak nadšeně, jako já, ale to mě ani v nejmenším neodradilo. Dostala jsem malý stůl s lemováním a pohodlné kožené křeslo k tomu. Už se na dřevěnné desce hromadilo mnoho pergamenů. Vedle nich se nacházelo bílé husí pero a černý inkoust. Rozhodla jsem se, že se nebudu ptát a prostě se do nich pustím.
První jsem uviděla pergamen s nadpisem Stížnosti na letaxové přepravování. To je něco pro mě! Vždy jsem zbožňovala pomáhat lidem s jejich problémy. Čapla jsem pergamen a vydala se s ním za mým nadřízeným. Optala jsem se ho: "Můžu tohle vyřešit? Ráda někomu pomáhám!" Jeho reakce nebyla zdaleka nadšená, jak jsem čekala. Očividně už znal, jak vypadá nadšený stážista. Jen mě odmávl pohybem ruky a řekl: "Tohle si bere na starost někdo povolanější. Ale vidím, že vy jste dost aktivní! Dobře, to se mi hodí," usmál se sám pro sebe, "budete tady pomáhat Filipovi s velkou nástěnkou. On vám vše vysvětlí." Vzal si ode mě pergameny a dodal: "Tak šup šup do práce, samo se to neudělá!"
Vyšla jsem k muži, který vypadal jako Filip. On mě do všeho zasvětil. Upřímně, myslela jsem si, že mi svěří na začátek lepší práci, aby poznali, jak jsem pracovitá. Ne jen zařazování přenášedel ke správným místům a časům. Nechtěla jsem však remcat a tak jsem se pustila do práce. Bylo to vcelku jednoduché. Vždy jsem vzala pohyblivý obrázek přenášedla, našla jeho čas, připíchla ho na mapu a za pomoci zaklínadla Volantenne ho poslala na místo, kde měli pasažéři odlétat. Ze začátku to bylo zajímavé. Divila jsem se, co všechno se dá využívat jako přenášedlo. Ponožky, pravítka, kaktusy. Nic nebylo nemožné. Někdy jsem byla dost ráda, že já sama nemusím cestovat, viz kaktusy. Potom jsem dostala na práci odhalování přenášedel, které se tvořili takzvaně na černo. Minuty však ubíhaly. Přenášedla už se nezdála tak atraktivní, jako předtím. Použila jsem proto nejlepší výmluvu, jakou jsem mohla: "Mohu si zajít na záchod?" a vytratila se ke svému stolu.
Opět jsem cestou oddělením viděla tu nádheru, co bych mohla sama dělat. V jednom rohu se schvalovaly příchutě jedlého letaxu na oslavy. Na druhé straně se vyřizovaly stížnosti ohledně nepohodlí v Záchranném autobuse a jeho rozšiřování. U vedoucího jsem viděla ženu, která se rozčilovala nad růstem létajících aut. Moji pozornost však zaujalo úplně něco jiného. Na konci uličky se testovalo nové závodní koště Rychlá střela 3000. Žasla jsem. To koště mělo úplně všechno. Jeho proutky byly hladké jako pavoučí hedvábí, avšak stejně silné jako kámen. Jeho násada se skládala z toho nejhladčího a nejlesklejšího dřeva. Na konci mělo dokonce držadlo na neposlušná zavazadla. Byla to nádhera! Rozhodla jsem se, na co se ten den zaměřím. Na Rychlou střelu 3000!
Znal mě jen můj nadřízený, se kterým jsem předtím mluvila. Nikdo jiný nevěděl, že jsem jen stážistka. Proto jsem obhlédla, jaké uniformy nosí pečovači o koště a šla za nimi. Představila jsem se jako pověřená osoba, co má zapisovat průběh úpravy koštěte. Teď neuvěříte, jaké to bylo štěstí! Maina Hoppinová, která jindy podobné věci zapisovala, byla nemocná! To jsem se dozvěděla až potom, ale nebudu předbíhat. Dostala jsem tedy do ruky tlustý pergamenový blok s předepsaným zadáním a zapisovala. Název, účel, datum výroby, zrychlení. Netušila jsem, co se všechno dozvím. Od toho, že koště mělo být nejdříve přenášedlo, které bude trvalé, až po to, že může cestovat i pod vodou. Bylo to úžasné!
Pak ale přišel šok! Nikdo mi neřekl, že zapisovač koště také testuje. Prý je to proto, aby ti nejlepší letci nepřišli k úrazu hned při prvním letu. Ano, já samozřejmě trénuji famfrpál a létám na koštěti. Ale nové koště je nové koště. S tím zkušenosti nemám, já jsem ráda za svého Forcera. Jen mě posadili venku na koště, daleko od mudlů a já se měla odrazit a zkusit piruretu.
Můj strach se proměnil v adrenalin. Věděla jsem, že ze situace již nevycouvám. Proto jsem se odrazila a prostě letěla. Bylo to úžasné! Ten pocit, že jsem vzletěla. Ta rychlost. Jen ve spiruretě jsem toho zažila tolik, jako na celém famfrpálovém zápase. Snesla jsem se k zemi za pár sekund, ale cítila jsem se, jako bych létala hodinu. Testovači si něco zapsali na pergamen a poručili mi, ať zkusím doletět až ke vzdálenému stomu. Já už jsem se nebála a tak se koště rozjelo na plno. Obletěla jsem strom a vtom přišel kámen úrazu!
Ne, nebojte se. Nenarazila jsem, ani jsem nespadla. Koště sloužilo tak skvěle, jak jen mohlo. Ale přišel vedoucí, který mě znal. Začal skoro křičet: "Co ta tady dělá? Neposílal jsem vám snad list, že je Maina dnes nemocná a vy máte zapisovat za ní? Vždyť to je stážistka!" V tu chvíli mi vyletělo srdce až do krku. Nebo spadlo do kalhot. Nevím, byla jsem tak vystresovaná, že jsem to nezaznamenala. Byla jsem ráda, že se mě jeden z vrchních zastal: "Ale vždyť létá skvěle! Lepší náhradu nemáme!" Vedoucí se jen v klidu nadechl a s vražedným klidem pověděl: "Já za ni zodpovědnost nemám. A ty pojď, mám pro tebe lepší práci!" Zavrtěl hlavou a já šla za ním.
Už bylo odpoledne a pracovní den se skoro chýlil ke konci. Na mě nezbylo už nic jiného, než rovnat košťata a zapisovat, jaké mají vlastnosti. Abych pravdu řekla, i to mě bavilo. Nakonec jsem šla s pocuchanými vlasy, které se neusměrnily od doby, kdy jsem na koštěti letěla, domů. Vyčerpaná, ale šťastná.
Věděla jsem, co jednoho dne nejspíše budu chtít dělat, když mi profesorování nevyjde. Nebo alespoň na brigádu. Práce na Ministerstvu u kouzelnické přepravy se zdála být skvělá! Bylo v ní všechno! Přehled o aktuálním dění, milí lidé, osoby, které byly ochotny vyjednávat, adrenalin. S vedoucím jsem se později usmířila. Už jen proto, že viděl mé úhledné záznamy a smířil se s tím, že testovači měli pravdu a svou práci jsem odvedla dobře. Slíbil mi, že pokud se u nich ještě objevím, pověří mě nějakými záznamy. Za to jsem ráda, jelikož i mě zapisování nejvíce baví. Tedy pokud se nepočítá testování Rychlé střely 3000. Ta byla prostě bezvadná!
Děkuji za ročník!
S pozdravem
K. Mikealson
