Soutěže 1916
Výuka 2202
Semináře 753
Nebelvír

Autor: Marina Liquett Charrette
Práce odevzdána: 28. 5. 2017 22:39
Předmět: Lemření, cesta k úspěchu, 1. A
Termín: 8. termín

Zadání domácího úkolu

Dnes budu hodná a opět vám dám na výběr.

1) Nakreslete svou lemří pohovku, kterou jste ode mě obdrželi na poslední hodině. Dejte si záležet, protože lemru nikdy neuspokojí obyčejně vypadající kanape.

2)Napište mi básničku (20 veršů je minimum) o tom, co všechno vypadá při pohledu z pohovky lépe než při pohledu běžném.

3) Napište úvahu na téma: Proč lemry nikdy nepanikaří během termínové neděle?

4) Zkuste „vyvolat“ paniku ve Velké síni, a to buď samostatně, nebo s pomocí někoho ze spolužáků. Snažte se tvářit nadmíru zpanikařeně a strhnout co nejvíce dalších lidí. Ideální je termínová neděle, ale můžete to vyzkoušet i jindy. Napište mi, jak jste si vedli, a dodejte alespoň jeden print se jménem a časem pořízení. 

Vypracování

Dobrý den, madam,

posílám krátkou básničku, která vysvětluje, proč každá lemra své kanape miluje ze všeho nejvíc na světě. Tedy až po jídle a spánku, samozřejmě.
Děkuji za skvělý školní rok, předmět jsem si moc užila. :-)

Mějte se krásně,
Mari L. Ch.

--

Svět z pohovky

Když se dívám kolem sebe,
všechno je to děsně šedé.
Nálada na bodu nula,
každý na mě jenom volá,
ať udělám to a tamto.

Jakmile však dojdu domů,
vše odložím, tašku k tomu,
drahou věc já ihned hledám,
na pohovku líně sedám.
A říkám si: "I ty Franto!"

Nohy házím nahoru,
svět kolem pozoruju.
Celý se mi totiž vmžiku
proměnil - a z vykřičníků
teď tři tečky, to je to.

Z měkkoučkého kanape
svět se totiž líp chápe.
Starosti se skvrknout hned,
hádky, drby jakbysmet.
Proč, ptáte se ? Prostě proto!

Úsměvy jsou zubatější,
slzy sladší, děti tišší,
všechno jako by se náhle
proměnilo. Asi takhle -

Z lízatka, co na zem padá,
rázem je hned marmeláda.
Z ulomené židle stolu
kniha, leží hřbetem dolů.
Z roztržené aktovky
dvě mudlovské žárovky,
křik maminky ztrácí se
v sladké hudbě, jež se line
z prkénka na záchodové míse.

Jaký svět to tedy máme,
když se na lemření dáme!