Zadání domácího úkolu
Jako správný absolvent Žabologie byste se
měli umět postarat o žábu. A to ne jen tak ledajakou, ale čokoládovou.
Proto si každý ode mě vezme čokoládovou
žabku, o kterou se bude muset vzorně starat. Nezapomínejte, že hrad je plný
žabožroutů bažících po čokoládě, takže to bude skutečně oříšek a na konci roku
z vás budou možná lehce paranoici.
Také nezapomínejte, že čokoládové žáby mají
svou hlavu a jakmile vycítí nebezpečí, snaží se zdrhnout.
Je nanejvýš pravděpodobné, že se během svého
hlídání setkáte s:
1) Úprkem žáby
2) Hladovými žabožrouty
3) Vysokými teplotami
Jak si s tím poradíte? A co na to váš
svěřenec? PřeKVApte mě na minimálně 9 palců. A nezapomeňte mi žáby vrátit!
Pokud se vám délka nelíbí, nebo jí neumíte
naplnit, můžete si ji zkrátit. Přiložte k eseji důkazy o žabožroutství na
našem hradě (print snězení žabky ve VS, ideálně s vaším viditelným jménem
a časem pořízení). Připište ke každému zaznamenanému žabožroutství, jak byste
toho konkrétního žabožrouta potrestali. Za každého uloveného žabožrouta půl
palec dolu, ale pamatujte, že minimální délka se takto může dostat pouze na 6
palců a ani o kvak míň!
Pokud ulovený žabožrout chodí na Žabologii,
tím hůř pro něj!
Vypracování
Já teda byla vždycky opravdu mizerná, co se týče péče o cokoliv. Kaktus mi umřel na nedostatek vody, masožravku jsem zadusila, když jsem jí do tlamy narvala mouchy, co mi ležely na parapetu, a veškerému rostlinstvu svěřenému do mé péče uschly listy a posléze i celá rostlina. Tudíž nevím, jestli mám čokožabku přijmout s úsměvem plným očekávání, obav nebo nadějí. A vůbec u mě nepřevažuje chuť na čokoládu, kdepak!
Své dny jsem si pak poctivě zaznamenala do pořízeného deníčku a vy si tak v klidu můžete pročíst moje KVAKY ze života.
Den první
Je mi fajn. Teda, v rámci možností. Dneska jsem dostala svojí čokoládovou žabičku. Je pěkná. Fakt hezká. Normálně bych si ji i narvala do pusy a nechala si polechtat chuťové buňky, ale mám pocit, že bych kvůli tomu neprošla ročníkem. Tak jsem si radši koupila pořádnou tabulku čokolády jako kompenzaci.
Do pokoje se mi vloudila primuska. Prý se doslechla, že mám čokožabku. Ptala se mě, jestli ještě zbyla. Jasněže jo, Sally, a dám krk za to, že taky ještě zbyde do konce týdne! Jenže ona si tak nenápadně sedla na okraj postele a začala mě emocionálně vydírat. Že prý je to její poslední rok na Hogu, že jinak dostane lupénku a že by dokonce svolila, kdybych čokožabku jen rozdělila na půlky a dala jí tu zadní část, že prej ta ji stejně chutná nejvíc.
Nejdřív jsem kulila oči, pak se podívala na svůj stříbrný odznak a na její zlatý, odolala pokušení směnit čokožabku za primusování a vyhnala ji z pokoje. Tak se na ně musí!
Pro jistotu jsem se zabarikádovala v ložnici. Nepustila jsem dovnitř ani spolubydlící, zařvala jsem na ni přes dveře, ať si najde jiný pokoj.
Zbytek dne jsem nechala žabku skákat po pokoji a začala si vyplňovat své eseje.
Když jsem dopsala první, kvákání přestalo.
Hledáním čokožáby jsem strávila zbytek noci.
Den druhý
Čokožába stále nenalezena. Madam Lecterová mě nejspíš rozčtvrtí. Začínám uvažovat nad tím, že rozčtvrcená na čtyři části budu třeba v psaní esejí produktivnější. Anebo nejspíš umřu.
Krátce po poledni spolubydlíci Ein vyrazila dveře. Beze slova padla na svou postel a usla. Naštvala mě. Teď sem šel průvan.
Poté, co mi hlasitě zakručelo v žaludku, cosi zakvákalo. Zajásala jsem, vyskočila z postele a zjistila, že jsem celou tu dobu ležela na čokožábě.
Dostala jsem hlad, přestože byla čokožabka lehce zdeformovaná a polorozpuštěná.
Pak mi doplo, že by se taky mohla rozpustit úplně. Čapla jsem ji do krabice a utíkala s ní směr Velká síň.
CHYBA
ZA
CHYBOU
Čokožába zakvákala hned při vstupu. Vyhrnul se na mě dav žabožroutů.
I přes moji pochybnou kondičku jsem prchala zpět do chladného podzemí. Vykopla jsem dveře sousednímu pokoji a přikouzlila je k těm našim. Změny si asi sousedky všimly.
Půlhodiny marně bušily na dveře. Probudily Einu. Vyrazila s nimi dveře. Doslova. Zase tu jde průvan.
Den třetí
Začínám mít strach. Čokožába za sebou nechává stopy. Rozpouští se i v podzemí.
Našla jsem v jednom lexikonu kouzlo na zchlazení. Aplikace proběhla úspěšně. Čokožába asi přišla o hlas. Nekváká. Dokonce se ani nehýbe.
Bojím se na ni použít další kouzlo, tak ji nechávám v pokoji u okna, protože z jezera jde chlad.
Svezla jsem se na podlahu před mrzimorským vstupem do kolejních místností. Uběhly dvě hodiny, než se objevila první žlutá. Zeptala jsem se jí na Andy, ale říkala, že je teď zaneprázdněná s ňákým klukem. Šíleně jsem ji proklela, ale pak jsem se sama vyzpovídala žabímu božstvu. To aby si pro mě nepřišla karma.
Zpátky do ložnice jsem se vrátila rozmrzelá.
Omdlela jsem, když jsem viděla Eininu špinavou pusu od čokolády.
Křísila mě silnými fackami.
Už s ní nechci mít pokoj.
Ukázalo se, že mi akorát sežrala snědla čokoládu od babičky. Chtěla jsem jí vrazit, ale začala brunátnět. Omluvila jsem se a šla za žábou. U okna se jí asi líbí. Pořád z něj jen kouká. Možná proto, že je furt zmražená.
Den čtvrtý
Po probuzení mi žába seděla na hlavě. Asi si moje hnědé vlasy plete s čokoládou.
Hodně skákala, takž kouzlo asi už přestalo působit. Chtěla jsem jí dát pusu jako mazlíčkovi, ale bojí se. Asi má špatné vzpomínky na lidské pusy. A zuby.
Kvůli absenci dveří je mi v pokoji nepříjemně. Nemůžu ani zatáhnout závěs u postele, protože se bojím, že vnitřek pak rychle zadýchám a žabka se rozpustí.
Strhla jsem Eině závěs na její posteli, když byla na záchodě. Pověsila jsem ho do prostoru místo dveří.
Po příchodu Ein závěs strhla. Na záchodě prý došel toaleťák.
Den pátý
Prohledala jsem celý pokoj, ale čokožába nikde. Pak jsem jí našla, jak stojí před krbem.
Pokoušel se o mě infarkt.
Čokožába začala utíkat. Lítala jsem po společence jako šílená.
Komusi jsem shodila šachovou soupravu. Spadl taky kalamář a inkoust se někomu rozlil po pergamenu s esejí. Ten někdo mě neviděl. Takže cajk.
Žábu jsem chytala celé odpoledne. Nakonec jsem jí přistihla, jak smutně kouká skrz okno do jezera.
Při pohledu na čokožabku mě napadlo ji strčit do Mrazákolandu.
Na Ministerstvu mě odkázali na nemocnici sv. Munga.
Napsala jsem tátovi.
Z Ministerstva mi přišel omluvný dopis.
Den šestý
Už mi vůbec není fajn.
Trpím podvýživou. Kvůli absenci dveří musím mít žábu furt na očích.
Nestíhám psát eseje. Je jich moc. MOC. Skoro jako žab. Ale těch čokoládových. Ty živé ňák vymíraj.??
Navštívila mě Andy. Hodila mi jablko, ale trefilo mě do obličeje.
Poplakala jsem si.
Třepou se mi ruccce????Mám chraplavý hlas. S. s. SS. Hehe.
DEn sEedmyÝ
VzALla jSem sSi leKTvAr nna TřeSAfvfvkU . ......
ŠŠČkokooŽžábA jEe oKK .
ovÁsZalla sEM Ju maŠžLOu , , AbY nneBylAA VidĚTt jeJjjíÍ dEffORmacCE .
L eccTERrrrrrrroVáÁ SSsi tOhhO aAAni neevŠšImmlllllla , . .
AhhoJ žÁááBO ! !
