Soutěže 1936
Výuka 2273
Semináře 765
Zmijozel

Autor: Osiris Flemingová
Práce odevzdána: 8. 5. 2011 23:10
Předmět: Kouzelnické instituce, 1. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Během celého školního roku jsme prošli Ministerstvo kouzel pěkně odbor po odboru, patro po patře.
A já bych teď chtěla, abyste vyžili jak nově nabyté znalosti, tak svoji fantazii, a abyste vytvořili příběh.

Hlavním hrdinou onoho příběhu budete vy. Představte si sami sebe za několik let. Úspěšně jste složili zkoušky OVCE a jste dospělým kouzelníkem, který už má svou kariéru. Pracujete na Ministerstvu kouzel. Kde?

Jako bystrozor? Recepční? Pracovník odboru záhad? Samotný ministr kouzel? To už nechávám na vás. Také je na vás, zda místo na Ministerstvu získali i nějací vaši spolužáci a kamarádi z Hogwarts, jestli jste úspěšní nebo naopak packalové… do těchto kulis prostě zasaďte nějaký příběh, jehož minimální délka bude deset palců, maximum záleží na vás.

Kdo by měl s dodržením minimální délky problém nebo komu by se prostě „chtělo“ (Ach, jak jsem naivní), může připojit i ilustraci.


Vypracování

„Vzhledem ke stále se zhoršující situaci kouzelnického světa v oblasti neoficiálních finančních operací, se ministerstvo kouzel rozhodlo k velice netradičnímu kroku. Vůbec poprvé v historii rozhodlo o založení instituce, do jejíchž rukou se samotné vložilo a jíž tedy z nového nařízení přímo podléhá. K takovému kroku vedlo zjištění, že neoficiální finanční trh již převyšuje trh oficiální a je tak hlavní silou kouzelnické ekonomiky. Přesto byl tento trh stále velice volný, nebyl řízen, organizován, spravován ani regulován. Takto chaotickou situaci nelze dlouhodobě udržet funkční, zvlášť když k tomu nejsou prostředky. Proto bylo ministerstvem kouzel založeno ministerstvo druhé. Ministerstvo úplatků. Kromě neoficiálních finančních oblastí, které vyplývají z názvu, spadá nově pod toto ministerstvo i celá oblast oficiální, pro jednodušší správu veškerého finančního dění v kouzelnickém světě.

Vedením tohoto ministerstva byly pověřeny dvě osoby. Je tak zajištěno, že nedojde v důležitých rozhodnutích k příliš jednostrannému názoru, každé takové rozhodnutí musí být podepsáno oběma, nemůže se tedy stát, že by byla kouzelnická veřejnost poškozena kvůli soukromým zájmům vedení. Do těchto funkcí byli zvoleni Osiris Flemingová a James Watfar, čerství absolventi zkoušek OVCE na Bradavické škole čar kouzel. K uklidnění veřejnosti budiž řečeno také to, že oba prošli studiem v naprosto rozdílných, znesvářených kolejí, což jistě také přispívá ke zmíněným rozhodováním nesledujícím osobní zájmy.

Jak si nové ministerstvo povede…

…pro Denní věštec, Cerridwen Lowra Antares“

[link]

Osiris přestala předčítat z první stánky, a zatímco hledala smíchy ztracený dech, mávla na kouzelníka neustále pobíhajícího se skupinkou dalších pět kroků za nimi, aby noviny odnesl. „Tak ona už si toho všimla! Hned po měsíci provozu. Vždycky jsem říkal, že je geniální,“ poznamenal James, přesto že se chvíli nedalo poznat, jestli dusí smích nebo se dusí smíchy.
„Musela jsem se podívat, jestli mají opravdu dnešní datum,“ znovu popadala dech, „opravdu to dokázala, nový rekord, posledně vydávala za aktuální jenom tři týdny starou aféru ministra kouzel.“
James přikývl a podepsal cosi, co právě podstrčil jeden z houfu asistentů. Za zvuků pět kroků vzad cupitajících krůčků vstoupila celá skupinka do výtahu.

Stříbrný výtah vystoupal kamsi do výšin a jemným cinknutím oznámil poslední patro. Do úzkých, vrzajících dveří oprýskané šedivé barvy začala vbíhat skupinka poradců. Dva se ještě postavili po obou stranách červeného koberce, táhnoucího se pod obrovská křídla zlatavě zářících dveří s dvěma klikami, posetými drobnými safíry a smaragdy. Otevřeli, dvojice veleváženého vedení vešla a zlacené dveře se za ní tiše zavřely. Několik skřítků okamžitě přiběhlo, dychtivě se sápat po kabátech, klobouku a vycházkové holi.

[link]

Osiris zívla nad diářem. Otočila stránku a překvapeně zamrkala. Pak ještě jednou.
„Dneska přijdou z věštce!“
„Co? Už o nás psal..“
„Chtějí velký článek. Mají domluvenou prohlídku…jak to že o tom nevím dopředu?“
„Neměl ti to připomenout ten co se o diáře stará?“
„Jasně že měl, včera,“ cosi napsala na kus papíru, kanceláří cvaklo razítko a dřív než skřítek s papírem opustil místnost, dokončila Osiris větu. „Už to nestihne napravit. Škrtni mu pak odstupné.“

Do hovoru se vmísilo nesmělé zaklepání. Po chvíli vešel jeden z houfu asistentů.
„Šéfredaktor a redaktorka Denního…“
„Pusť je sem!“ vyhnalo ho předčasné a dvojhlasně nevrlé křiknutí. Záhy však místností zazářily naprosto upřímné úsměvy a na chvíli se vše utopilo v kolotoči dobrých dnů, rán a těšení mě.

[link]

„Nebudeme to zdržovat, rychle, ať vidíte co nejvíc,“ popostrčil James oba Orionisovy z kanceláře a pak i do výtahu. Ten zašuměl a začal pomalu klesat.
„Vezmeme to odspodu,“ usmála se Osiris.
„Výborně,“ přitakal Filius.

[link]

Po půl minutce ticha oznámil výtah “Patro mínus čtyři, vězení pro dlužníky“ [link]
James se ujal slova. „Zde prosím vidíte jednu z našich nejoblíbenějších částí ministerstva. Konečně místo, kde spravedlnosti nic nebrání. Vzali bychom vás do soudní síně, ale ještě není úplně hotová. Prozatím zavíráme bez soudů, je to rychlejší. No řekněte, není tu krásně?“
Pomalu prošli ledovou chodbou z temně šedých kamenů. V šeru věznice bylo vidět sotva na dva metry a co chvíli někde ve tmě zacinkaly okovy. Mintaka párkrát uskočila, když se těsně vedle ní ze tmy vynořila mříž maličké cely a z ní bledý obličej vězně. Filius statečně hleděl na opačnou stranu a držel se jí za hábit.
„To křupání nejsou kosti, nemusíte se bát. Tak dlouho tady vězení přece jen není, ale třeba jednou…v každém případě, když zašlápnete krysu, kopněte ji prosím na stranu, ať nezavazí.“
Někde v dálce bylo slyšet jakási zoufalá slova, brzy ale utichla. Zastavili před jednou z úplně prázdných cel. James mávl hůlkou, mříž se skřípavě rozpletla, jako by byla poskládána z provázků.
Ve výkladu pokračovala Osiris. „Tady si můžete prohlédnou, jak cela v takovémto vězení vypadá. Prosím, pane Orionis,“ pokynula rukou. Filius trochu váhavě vešel a přejel očima mříže. Stihl ještě zahlédnout, jak hůlkou mává pro změnu Osiris. K původní prohlídce tří zamřížovaných stěn musel přidat i čtvrtou. Před chvílí rozpletené provázky se semkly a naprosto neústupně pokračovaly ve svém umění býti železnou mříží.
„Co se to..“
„Tady prosím!“ podstrčila Osiris pergamen.

[link]

Po přečtení pergamenu zmizely oba nechápavé pohledy. Vystřídal je ale jeden udivený a druhý vystrašený. Údiv byl zjevně až příliš velký, Mintaka se ani nezmohla na odpor, když ji Osiris postrčila směrem z vězení, se slovy že prohlídka pokračuje dalšími patry.

Výtah ohlásil “Patro mínus tři, odbor životního minima“ [link]
Vystoupili do o poznání příjemnější chodby, plné dveří po všech stranách. Na všech vysela tabulky s čísly kanceláří. Pár metrů vlevo od výtahu ale cedule zakazovala vstup do rozestavěné části chodby. [link]
„Zde prosím, není moc k vidění. Obyčejné oddělení plné úředníků. Starají se zde o evidenci kouzelníků, jejichž finanční prostředky klesnou pod životní minimum. Jak jistě víte, životní minimum na jednu osobu je dnes jeden Galeon, což je částka dostačující přesně k zaplacení daně z chudoby. Tento odbor se také stará o to, aby všichni neplatící skončili tam dole. Velice důležitá a náročná práce,“ pokýval James hlavou.
Mintaka polkla.
Osiris se na ni usmála a ještě doplnila. „Tamhle, za tou cedulí, by mělo jednou stát nádherné popraviště. Ale je to s ním složité. Přišli jsme s Jamesem na to, že životní minimum nemá smysl, když i bez něj jde život dál. A jak takový problém vyřešit…přejmenovat to na něco jiného se nám nechce, je to už zažité. Tak dostalo přednost tohle. Ale musíme počkat, až bude hotový průzkum, čím bude třeba kouzelnické veřejnosti pohrozit, aby takový krok třeba náhodou neodmítala.“
Mintaka omdlela.

Probrala se ve výtahu, zrovna při oznamování patra mínus dva. [link]
„Tady jsou,“ ukázal na řadu dveří, na vlas stejných jako ty o patro níž, ovšem bez rozestavěné chodby, „kanceláře vězeňské správy.“ Nic zajímavého, co se zde děje, si určitě umíte představit. Většinou je tady až nemístné ticho. A ty razítka, kterými se rozhoduje o pobytu tam úplně dole, zní pak krásně zlověstně. I když tomuto odboru se tak trochu zodpovídá celé oddělení bystrozorů z ministerstva kouzel. To by zajímavé být mohlo, ale čekají nás další patra. Radši půjdeme, stejně se tu nic neděje. [link]

Další patro výtah přejel, jako by vůbec nevěděl, že nějaké je. „I my máme svůj odbor záhad,“ odpověděla Osiris na tázavý pohled. [link] Mezitím výtah chytře přeskočil nulu, vstupní halu, a zastavil v prvním patře. [link]

„Tady už začíná sranda. Jak uvidíte, všechna další oddělení jsou rozdělena na dvě části. Jedno se stará o daně, druhé o úplatky. [link] Je to jednoduché, daně se musí platit, ze všeho co určíme. Ovšem daleko víc lidí raději v daných oblastech uplácí, než aby daně platilo. Vlastně většina lidí. Takže části pro úplatky bývají větší, zaměstnanější a důležitější. Je však nezbytné, aby spolu obě části velice úzce spolupracovaly, protože jsou vlastně sloučeny vždy do jednoho odboru. Zde se nacházíme na jednom z mých nejoblíbenějších.“
„Přesně tak. Sem chodí James obzvlášť rád,“ uchichtla se Osiris a otevřela dveře do nejbližší kanceláře. [link]
Veškeré její osazenstvo se po výstřelu ze židlí začalo klanět, přestalo s tím až na pokyn. Pak se všichni vrátili ke své práci. Většina seděla u velikých stolů, plných pergamenů. V kanceláři takto sedělo snad třicet lidí. A aspoň dalších třicet jich pobíhalo okolo, nosilo, zapisovalo, odesílalo, mizelo v bočních dveřích…tři kouzelníci úplně vzadu neustále upravovali nástěnku přes půl stěny, na které se to hemžilo všelijakými papírky, proužky pergamenu a poznámkami. Místnost byla docela hlučná, Osiris musela zvýšit hlas.
„Tady se vyřizují úplatky a daně z mudlovské krve. Velice důležitý odbor, týká se spousty kouzelníků. Zrovna jsme v kanceláři, kde se zpracovávají podklady pro činnost celého odboru. Teď prosím pojďte tudy!“
Vklouzli do jedněch z bočních dveří. Místnost byla stejně velká jako předchozí. Jen v ní stál dlouhý pult, za ním sedělo několik čarodějek. Ze dveří, vedoucích sem zřejmě z chodby, dovnitř každou chvíli někdo vešel, zamířil k pultu a začal se o něčem dohadovat s příslušnou čarodějkou. Úplně na konci viseli na jakési čarodějce tři kouzelníci v uniformách ostrahy ministerstva. Snažili se ji odtáhnout ke dveřím, navzdory všem ranám cedulí s nápisem “Zakázat! Zakázat! Zakázat!“, což se jim nepovedlo. Čarodějka se velice výrazně čehosi dožadovala a rukou, která zrovna nemávala cedulí, tloukla do pultu.

Osiris se opět ujala slova. „Takovéto oddělení pro veřejnost je na všech patrech. Tam už na něj dívat nebudeme, je všude stejné. Ale o poznání nudnější, tady je ta pravá zábava. Tamhle to je slečna Weil, jistě ji z Bradavic znáte. Chodívá sem docela často, prý protestovat,“ ukázala na klubko s rozčílenou čarodějkou uprostřed.
„Podíváme se ještě tadyhle dozadu. Do laboratoře, to hned tak všude nemají.“
Opustili hluk místnosti a ocitli se ve velice útulné, jakoby alchymistické dílně. V kotlících všude kolem cosi bublalo, kouzelníci se soustředili na hromady tabulek a pergamenů, neustále něco četli z kotlíků a zapisovali. [link]
„Tady se, jak jste jistě poznala, zkoumají podmínky pro platby z krve. Zkoumá se její složení, poměry mudlovské a kouzelnické…podle toho se pak pro každého vypočítá, jak velkou daň zaplatí, nebo jak vysoký bude zapotřebí úplatek, aby se dani vyhnul. Psst!“
Na chvíli ztichli a po půl minutce ticha se začalo do místnosti prodírat jakési úpění.
„Slyšíte? Tam za těmi dveřmi,“ mrkla na konec laboratoře, „chováme tam několik mudlů, na pozorování, pokusy a srovnávání…no, to by bylo všechno, můžeme pokračovat do dalšího patra.“

“Druhé patro, odbor školství“ [link]
Prošli se obyčejnou chodbou, cestou trochu bezohledně rozhrnuli proud lidí pospíchajících na všechny strany. Zastavili až před posledními dveřmi.
„Tady všude se řeší pro změnu poplatky a úplatky, nutné pro provozování všech škol, akademií, zkoušek a podobně. Docela nuda, ale něco vám ukážeme. Většinu tohoto oddělení zaměstná Bradavická škola. Víte například, kolik peněz ji stojí, aby dostala povolení k zaměstnání upíra a vlkodlaka? Nebo pokuty za hloupé studenty. Proto zde máme tuto maličkou místnost.“
Vešli do neútulné, tmavé kanceláře. Úplně bez oken, s otrhanými tapetami, jedním stolkem s dohořívající svíčkou, židlí a hromadou pergamenů. Všude v rozích viselo plno pavučin a vzadu v koutě snad i něco lezlo.
„Tady jsme zřídili kancelář panu řediteli. Prostě mu placení, doplácení a mazání dluhů zabralo tolik času, že je lepší, když na tom všem pracuje přímo tady. Sem tedy mizí vždycky, když není na hradě. Ale dneska se nějak opozdil, už tady dávno měl být!“
„Osiris mávla, odkudsi se z ničeho nic vynořil všudypřítomný asistent, podstrčil pergamen s perem a lahvičkou inkoustu a počkal na podpis. „Do patra mínus dva, hned!“ podala mu pergamen, čaroděj s ním okamžitě odběhl.
Trojice vykročila za ním, cestou k výtahu byl v několika pootevřených dveřích vidět obyčejný kancelářský ruch.

“Třetí patro, odbor tvorů a netvorů“ [link]
Prošli zdánlivě obyčejnou chodbou obyčejného odboru. Jen plakáty po stěnách se tvářili trochu nebezpečně. Většinou se z nich nedívalo nic hezkého.
„Nejenom lidé musí platit. Všelijaká havěť platí taky, a často i víc. Například tady, v kanceláři pro skřetí poplatky, se odvádí daně z délky nosu. Hned vedle se, složí li zde skřet patřičný úplatek, vydává povolení vlastnit dlouhý nos a užívat přitom snížené daňové sazby.“
Kolem proběhl kouzelník v čistě bílém plášti a velice spěšně potřásl rukou oběma vedoucím.
„To byl ředitel největší kouzelnické výrobny kapesníků. Jeho úplatky vyrovnávají snížení těch daní z nosu, vymohl si to, že prý by mu jinak klesaly tržby.“
Popošli ještě dál, minuli pár sklesle se tvářících skřetů, dva duchy, skupinku domácích skřítků a stanuli u dalších dveří.
„Tady platí upíři poplatky za roční objem vysáté krve. Tak nepůjdeme, není to hezký pohled. Nevím, jestli jste někdy viděla, jak se upírům měří podle dutosti zubů maximální roční průtok…ale tady vedle, sem se podíváme.“
Otevřela vedlejší dveře, tiše vešli a na pokyn, že mají zachovat ticho, sledovali kancelář. Ozývalo se jen tiché šeptání „dvě stě třicet jedna, dvě stě třicet dva, dvě stě třicet tři…“
James zašeptal. „Pan Werewolf, platí tu daně z blech. Musí se soustředit, když je spočítá špatně, mohl by omylem zaplatit míň než má. A to by zrovna on nepřenesl přes srdce. Taky k nám chodí s úplatky, pro povolení k vytí na měsíc. Každý decibel hlasitosti ho přijde na dvanáct srpců, zdá se nám to trochu málo. Takže připravujeme zvýšení norem pro vytí. Musí křičet hlasitěji, když už to má tak levné. Věděla jste, že nedávno složil celých čtyři sta galeonů, jen kvůli povolení požírat mudly? Zvláštní, že dá tolik peněz..ale když chce..“
Osiris si jakoby mimochodem, ale se škodolibým výrazem odkašlala. V napjatém tichu to zaznělo dost nahlas na to, aby počítající vlkodlak ztratil nit myšlenek.
„Sakra! Dvě stě čtyřicet…čtyřicet..znovu!“
„Tohle bych mohla dělat pořád,“ zasnila se.

“Čtvrté patro, odbor sportů“ [link]
„To můžeme vynechat, zase jenom obyčejné kanceláře. Platí se tady povolení na stavbu famfrpálových hřišť, licence hráčů, daň ze vstřelených gólů a podobně. Nic moc k vidění tady není. Stejně jako v dalším patře.“

“Páté patro, odbor dopravy“ [link]
„Pojedeme dál. Tento odbor se stará o poplatky za krby, daň z průchodů letaxovou sítí, přijímá taky úplatky těch, kteří chtějí pro své krby jakákoli další spojení. Poplatky se taky vybírají z výroby i vlastnictví košťat. V těchto kancelářích je teď trochu frmol, uvádíme do praxe nový zákon o poplatcích za nalítané kilometry. Chvíli kolem toho bude zmatek. No, samozřejmě se tady taky evidují úplatky za přemisťování, poplatky za aktivní přenášela. Zvlášť vytížené jsou kanceláře pro nestandardní přepravu. Ta se platí taky, ale jde dost zařadit do pevných sazeb, pro každou se musí potřebné částky počítat zvlášť…“ [link]
Osiris důležitě poklepala na stránku v diáři.
„Hm, blíží se dvanáctá..máme důležitý obě..schůzku. Budeme to muset urychlit.“

“Šesté patro, odbor zákonů“ [link]
Vystoupili v poměrně honosných prostorách široké chodby, s tmavě červeným, zlatem prošívaným kobercem a vysoký vyřezávanými dveřmi, uvádějícími do všech místních kanceláří. Oproti ostatním je to nebývale tichá chodba. Velice vkusně oblečení kouzelníci křižují chodbou důstojným krokem, je jich navíc o poznání míň než ve všech ostatních patrech.
„Právě tomuto odboru podléhá ministerstvo kouzel. A tento odbor pochopitelně podléhá přímo nám. I když to tak možná nevypadá, je tady spousta práce. Všechny zákony, navržené ministerstvem, se tady musí projednat a případně schválit. Ministerstvo si totiž nemůže vymýšlet zákony jen tak, všechny musí být v souladu s potřebami tohoto, důležitějšího ministerstva. Taky se tady navrhují zákony vlastní. Schvalují se výše poplatků, přidávají zdanitelné položky...je toho dost. Tohle jsme vám chtěli ukázat, je to skutečně nádhera. Co myslíte?“
Osiris ukázala na stěnu v menším atriu zdejšího patra. Obrovská cedule, dobrý pět metrů široká a tři vysoká, byla skoro celá popsána velice drobným, z dálky dvou metrů už nečitelným, písmem. Vypadalo to skoro, jako by se na ní hemžili mravenci. A zrovna k ní přišel jakýsi kouzelník, cosi zapsal do posledního řádku a zase zmizel.
„Soupis všeho, co bylo naším ministerstvem zpoplatněno. Je to přímo umělecké dílo. Prosím, můžete se obdivovat.“ [link]
„Nemůžete, spěcháme,“ podotkl James a zamířili zpět do výtahu.

“Sedmé patro, odbor veřejného mínění“ [link]
Opět obyčejnější chodba, lidi tady ovšem bylo tolik, že podlaha nešla vidět vůbec a stěny jen občas. Protlačili se davem do ústraní klidnější boční chodbičky.
„Možná nejdůležitější odbor našeho ministerstva. Starají se tady o to, aby byla naše nařízení přijata mezi kouzelníky s patřičným nadšením. Víte, občas se třeba stane, že kouzelníky rozzuří nová daň. Takoví se pak musí odstra…ehm, uklidnit. Mimochodem, nevím, jestli to víte, ale tomuto oddělení podléhá i veškerý kouzelnický tisk, takže váš kolega, pan šéfredaktor, je zde prakticky jako doma. Mohl by vám tady o tom vyprávět.“
„Zbývá nám ještě chvilička, že jste to vy, ukážeme vám ještě něco málo z toho nejlepšího.“

“Osmé patro, kancelář a soukromé prostory vedení“ [link]
Prošli zlatavými dveřmi. Po temném, krvavě červeném koberci se proháněly zlatě prošívané vzory, nitě se rozbíhaly na všechny strany, měnily tvary a protékaly kolem sebe jako tisíc uzounkých hadů z nejlesklejšího zlata. Před každým krokem se změť vzorů rozprchla, aby vykouzlila další obraz o kousek vedle. Všude po stěnách visely obrovské, neustále se měnící grafy a tabulky. Na obrovském stole z černého dřeva svištělo několik brků, horečně vypisovaly formuláře, které se každou chvíli samy od sebe zvedly a zařadily se do některé z mnoha polic.
„Tady jste to už viděla, naše kancelář. A tamhle, tam už obyčejně veřejnost nesmí. Naše soukromá pracovna. Ale že máme ještě pět minut, smíte nahlédnout.“ [link]
Otevřely se další, podobně zlacené dveře. Z místnosti za nimi se vyřítilo oslnivé světlo. Byla úplně celá vydlážděna čistě stříbrnými srpci, vysypanými zlatým pískem, jako maličké dlažební kostičky. Závěsy, na oknech z křišťálového skla, prošívané drobnými diamanty se třpytily, jak do nich z venku naráželo sluneční světlo. U stolů menších než v kanceláři, stály vždy dobrý metr vysoké hromady galeonů, namísto židlí. Z místnosti pak vedly ještě jedny pozlacené dveře.
„Tam dozadu už vás nepustíme, občas je třeba zůstat v práci skutečně celý den, tohle patro máme zařízeno jako menší byt.“ [link]
„Ehm, co je tohle?“ zvedla Mintaka pár nenápadně vypadajících papírků, z jedné z hromad galeonů.
„To budou výplatní pásky..“
Papírky se pomalu snesly k zemi, omdlela.

„Hm, co..auu!“ Osiris se ohnala po pergamenu, který jí přilétl. „Co s ní?“ Dala se do čtení.
„Skřítci ji odnesou, my už musíme na ten oběd.“
„Proč nám posílají z Bradavic poplatek za přijetí zaměstnance?“
„Nejspíš shánějí novou kolejní ředitelku pro zmijozel.“
„Proč?“
„Nechala si ji předevčírem zavřít.“
„Za co prosímtě?“
„Nezaplatila tři svrčky. Myslím, že to bylo něco s tou daní podle IQ..říkal jsem, že taková mudlovská blbost nemá cenu.“
„Aha…tak jdeme.“

[link]

To je vše!
S pozdravm,
Osiris a James =D