Zadání domácího úkolu
Obvykle to nedělám, ale protože zakladatelé jsou natolik niterné téma, chci vám v mimořádném úkolu poskytnout prostor pro volnou disciplínu. Hloubkově už se k této problematice vracet nebudeme, máte tedy prostor znovu si shrnout poznatky o životě těch, kteří nám vytvořili zdejší prostředí, a vyjádřit se jakoukoli formou k čemukoli, co vás dnes zaujalo.Vypracování
Dějiny kouzelníků jsou ve starých časech úzce provázány s dějinami mudlů. V Británii to platilo obzvláště. Staří Britové měli velkou úctu ke svým druidům. Pomoci kouzelníků využívali později i Anglosasové. Ti se od devátého století museli bránit náporu Vikingů. Do značné míry šlo o souboje kouzelníků, vítězila ta strana, která měla mocnější mágy. Toho si byli vědomí i angličtí králové. Měli proto čaroděje ve veliké vážnosti.
Roku 978 dosedl na trůn Ethelred II. Stalo se tak po vraždě stávajícího krále, Ethelredova bratra Eduarda. Došlo k ní na Ethelredově panství. Málo se ví, že za ní stál Salazar Zmijozel, který v té době udržoval úzké vztahy s Ethelredovou matkou Elfthryth. Věřil, že takto získá výrazný vliv na mudlovskou vládu a nakonec tak dosáhne skryté vlády kouzelníků nad Anglií. Ethelredovi bylo jen třináct let, když mu dopomohl k moci, stal se proto na čas jen jeho loutkou.
Na Anglii si však brousili zuby Dánové. Napadli ji a roku 991, když bylo Ethelredovi 24 let, a dosahovali značných úspěchů. Zvítězili v bitvě u Maldonu; Salazar se neprojevil jako prozíravý válečník. Proto se obrátil na svého přítele Godrica, který stál dlouho stranou mudlovských záležitostí, a požádal jej o pomoc. Ten se Dánům postavil blízko Londýna. Protivník byl silnější, ale Godrikovy soubojové schopnosti způsobily, že bitva skončila nerozhodně. Ethelred se pak setkal s vůdcem dánského vojska Olafem Tryggvasonem a uzavřel s ním mír.
Anglický král byl kouzelníkům vděčný. To rozhodlo, že když se na něj roku 993 obrátili s žádostí o území, vyhověl jim a zavázal se, že je tam nebude rušit žádný mudla. Jednání vedla ovšem zprvu Helga, neboť Salazarovi král přece jen příliš nevěřil, bál se, aby s ním nenaložil stejně jako s jeho bratrem. Na její slova: „Salazar je fakt divoký, ale já mám mudly ráda, pokusím se ho krotit,“ však vyslyšel i jej a zemi mu svěřil s poctami jako nejlepšímu příteli. Prý tehdy prohlásil: „Jejich pomoc a bezpečí před nimi jsou za propůjčení takové skály nad jezerem velmi levné.“ Nevěděl samozřejmě, že jde o místo, které se Roweně zjevilo ve snu, a že po jeho vysvěcení dýňovou šťávou již nikdy mudlům zpět nepřipadne.
Ethelred se pak pokusil skálu přece jen najít a získat ji zpátky, neboť se domníval, že díky míru s Dány a s jejich pomocí se nebude muset o zemi dělit s domácími kouzelníky. Bradavice však jeho vojsko nenašlo. Jediné, čeho dosáhl, bylo, že mu zakladatelé Bradavic již nikdy nepomohli. S Dány pak již jen prohrával a nakonec o své království přišel.
Zmijozel byl na sebe velmi pyšný, že získal pro školu území. Skutečně je král poskytl jmenovitě jemu. Proto se domníval, že o něm může rozhodovat. Když se však zbývající trojice proti němu postavila ve sporu o vzdělávání kouzelníků mudlovského původu, bral to jako nespravedlnost. To je však již jiný příběh.
