Zadání domácího úkolu

Zapátrejte v kraji, z něhož pocházíte, po nejstarších zmínkách o famfrpálu a zjištěné informace mi sepište do eseje. Můžete zhodnotit, nakolik snadno nebo těžko se vám informace hledaly, jak rozvinutý nebo zastaralý famfrpál tehdy u vás byl, jak rozšířený byl a tak dále.

Vypracování

Dobrý den!

 

Protože pocházím až z nejvýchodnějšího koutu naší země, který si ani nehraje na to, že by byl světový, a navíc z malinké vesnice, famfrpál se u nás vyvíjel po svém. Novinky se k nám dostávaly jen pomalu, tehdejší děti si tak většinu pravidel vymýšlely samy. Můj děda vzpomíná, že ještě za jeho mládí se hrávaly dvě různé hry - oficiální famfrpál a "náš famfrpál".

Když jsem se pokoušela zjistit, kdy tak se u nás famfrpál hrál poprvé, dozvěděla jsem se, že prý odjakživa. To může znamenat časový úsek od 15. století, kdy se famfrpál objevil v ČR až do počátku století 18., kdy se můj prapradědeček stal vesnickou legendou za vstřelení pěti gólů, dva sestřelené hráče a chycení zlatonky v jednom zápase. (k tomu se ještě dostanu)

Famfrpál je v naší vesnici důležitou kulturní událostí, díky čemuž jsme docela slavná rodina. Skoro všichni mí předkové reprezentovali náš tým, a to velmi úspěšně! Jak jsem psala, moc světoví nejsme - v přilehlém okolí je ale náš famfrpálový tým legendou!

A abych vysvětlila, jak je možné, že byl můj drahý prapradědeček tak všestranně užitečným hráčem! Ono totiž u nás nikdy nebylo příliš mnoho dětí a kluci se navíc nechtěli zahazovat ani s o moc mladšími, natož s holkama! Proto jich bylo vždycky na hru málo. Zkoušeli hrát jen dva střelci + brankář, ale to je po chvíli začalo nudit. V té době už věděli o možnosti přidat Potlouky a Zlatonku, ale neměli na to lidi. Rozhodli se proto, že tři hráči v týmu přece musí tři míče zvládnout!

"Náš" famfrpál se tedy od toho klasického lišil hlavně tím, že každý z hráčů měl pálku na odražení potlouku, který byl sice jen jeden, ale mnohdy napáchal větší škody, protože na něj hráči nedávali moc pozor. Snažili se totiž zároveň dostat camrál do brány a zabránit v tom druhému týmu a ještě koukali po Zlatonce.

Můj názor je, že to musel být strašný chaos, navíc nebezpečný. Dědeček se svým vyprávěním tak nadchnul, že jsem si nedovolila říct jediné slůvko. Teď díky mým zvědavým dotazům plánuje vzkřísit vesnickou tradici a uspořádat znovu turnaj v této hře. Myslím, že rodinnou tradici následovat raději nebudu a usadím se na tribunu!

 

S.A.M.

 

P.S. Až když už jsem měla úkol skoro hotový, uvědomila jsem si, že jsem vám pár hodin zpátky psala o tom, že pocházím z mudlovské rodiny. Za tu nekonzistentnost se omlouvám... Asi jsem trochu schizofrenní.