Zadání domácího úkolu

Chtěla bych, abyste se teď na svět koukali svýma poetickýma očima a snažili se zaznamenat v obyčejných běžných denních úkonech něco, co jiní nevidí. Tedy v básni mi zveršovat třeba to, jak si vaříte kávu, mažete chleba, zaléváte květiny, věšíte prádlo... prostě nějakou běžnou činnost. Nechci pro tentokrát báseň jednoduchou, prosím žádnou říkanku, zkuste být... umělečtí. Podívejte se na to prostě jinak než zbytek světa.
Hodně štěstí.

Vypracování

Krásný den

Sedí u kulatého stolu,

přemítám nad hrnkem čaje,

o tom, kým asi budu,

až jablko mé dozraje.

 

Možná se budu plavit na pirátské lodi,

brázdící moře mojí misky,

či jak už to na světě chodí,

smažit svým dětem řízky.

Třeba budu na plantáži otrok.

Okopávat třtinu pro svobodné lidi,

aby mohli si snídani cukrovat,

tak už to na světě chodí.

Mohla bych být jasnou hvězdou,

osvětlující temnotu ranního vstávání,

pozorující lidi jak z postelí lezou,

jak jdou si splnit své poslání.

 

Čas už se mi krátí,

vyražím na cestu,

zas zasnila jsem snídani,

doufám, že bez ní nezesnu...