Zadání soutěže

Při jednom z rozhovorů se slečnou Niane z Libelusie mě tato studentka přivedla k zajímavé myšlence... Jistě všichni víte, že kámen mudrců je substance, která má řadu velmi užitečných použití, mimojiné i tvorbu elixíru života a schopnost přeměnit obyčejné kovy ve zlato. Já po vás ale nebudu chtít pojednání o jeho konkrétních vlastnostech, to si odbudete v hodinách. Mě zajímá, jak si ho představujete. Ilustrace v kouzelnických příručkách se různí, popisy rovněž.

 

Je to vůbec kámen? Jaký má tvar? Barvy? Povrch je lesklý, nebo matný? Atd...

Nakreslete nebo vyfoťte nebo popište a pošlete přes skřítka admina.

 

Chci od každého pouze jeden obrázek, takže si dejtte záležet. Za fotografii obyčejného šedavého šutru od Hanibalova jezera vás čeká leda tak velké kulové.

Popis bude minimálně na 3 palce.

Vypracování

Kámen mudrců na pohled připomíná kousek skleněného pravidelného 10-simplexu, nebo-li hendekaxennonu, což by mohlo vysvětlit jeho neobyčejné vlastnosti, protože existuje ve více než-li tří druzích prostorů. Tento kousek skla, který nemá v průměru více jak 12 cm, mění svou barvu a tvar v průběhu roku, proto je tak těžké se shodnout na tom, jak skutečně vypadá. Zatímco 2. ledna by měl mít stříbrno-modrou barvu a jeho tvar by měl být protáhlý 7-simplex, nebo-li oktaexon, 3. března by měl mít zelenou barvu a tvar 8-simplexu (enneazetton). Asi nejznámější je ale jeho letní forma, kdy nabírá jasného červeného zbarvení a své největší pravidelnosti v podobě 10-simplexu.

Co se týče povrchu: povrch je naprosto hladký do konce léta, poté přechází v mírně vrouběný povrch a na začátku zimy se v něm postupně vytvářejí dolíčky, které se poté přeměňují již v pouhé dírky a poté se zacelují a kámen mudrců znovu nabírá svůj hladký a vyplněný tvar. Na dotek je kámen chladný, jako kdyby jste se dotýkali studené vody, v zimě je chladný natolik, že připomíná spíše led anebo spíše sníh díky svému s vroubky dolíkatému povrchu. Nejteplejší je kámen, kupodivu, na začátku léta, kdy je na dotek vlažný. Proč není nejteplejší na vrchol léta je nejspíš další jeho záhadou.

Mnozí na to zapomínají, ale kámen má i svoji vůni. Nikdo však zatím nepřišel na to, jaký je v tom systém, jestli tedy je, protože je málo lidí, kteří by se vůbec zajímali o to, že nějaký kus kamene voní, natož, když na něm lze pozorovat plno jiných věcí. Mezi zaznamenanými vůněmi byly: fialky, lilie, jahody, ananas, kokos, mango, staré ponožky, shnilé listí, borový háj, mořský vánek, ústřice, rybina, mentol, spálená pryž, lekníny, růže, cypřiš, smrkové jehličí, směs ořechů a trolí výměšek. Bohužel je těžké zaznamenávat různé vůně, neboť se nemění v řádu měsíců, ani dní, ani hodin, ale je to otázkou minut, někdy dokonce sekund. Rozhodně to musí být ale šok, když cítíte, např. kokos, ananas, mango a najednou staré ponožky. Proto se ani tak moc nedivím, že většina kouzelníků si nechává výzkum vůně některých věcí až na konec.

Co se lesku a matnosti povrchu týče, mění kámen svůj lesk se svým majitelem - u někoho je čirý jako sklo, jindy matný, někdy dokonce naprosto bez lesku, jindy se leskne, div nevypaluje oči těm, jež na něj pohlédnou. Kámen je však dokonce schopný svou matnost/lesk měnit podle nálad svého majitele, pokud jej tedy majitel vlastní již delší dobu, což se pohybuje v řádu let, či dokonce desetiletí. Změna barvy byla však zaznamenána pouze jednou a to pouze v případě, kdy majitel vlastnil kámen již více jak 50 let, ale jeho duše se po tragické smrti jeho partnerky  zlomila vedví a již nikdy nebyla taková, jako dřív, tenkrát kámen doslova zšedl, zmatnul a zneprůhlednil a zůstal šedým až do další změny majitele. Jaký vliv by na kámen měla smrt jeho majitele je neznámý, neboť kámen vždy změní majitele před smrtí svého původního, neboť má-li někdo kámen, má také elixír života a tedy i smrt je v nedohlednu.

Někteří si to neuvědomují, ale kámen je schopný dokonce světélkovat. První toto světélkování objevil kouzelník Artug Zmatlálek, který toto však přisuzoval právě probíhající katastrofě mezi mudly, výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Naštěstí se světélkování kamene objevilo i později v historii a tato teorie byla vyvrácena.