Zadání domácího úkolu

Tentokrát po vás budu chtít krátkou povídku. Protože jsme se právě kvůli vaší drzosti zasekli u tématu „děti na návštěvě“, napište mi v rozsahu 3-9 palců, co všechno se tak může s dětmi na návštěvě přihodit. Kdo mě pobaví, dostane bonus!

Vypracování

Malý Kamil byl prý velmi šikovné dítě na svůj věk šesti let. Správně vyslovoval r i ř, uměl hlasitě zdravit i děkovat a vůbec se nepočůrával. Takže ho rodiče při každé příležitosti tahali s sebou po návštěvách, aby se pochlubili, jak skvělé dítě si pořídili.

A tak se stalo, že se malý Kamil ocitl v o něco větším bytečku 2+1kk, který vlastnil mladý a bezdětný pár. Pro rodiče to byla se synem taková premiéra - chtěli páru dokázat, že by si měl co nejdříve pořídit takový podobný uzlík štěstí, jakým jistě byl jejich Kamil.

Večer zpočátku probíhal poklidně. Kamil seděl vedle své maminky, ani nepípl, a v klidu pojídal chlebíčky. Když tu přišla první rána. Jeden z chlebíčků, které si Kamil nabral do svých malých ruček, se natočil příliš moc doprava, což už chlapeček nestihl prstíky vybalancovat, a spadl namazanou stranou na vzácný perský koberec snad ještě po babičce ze sedmého pokolení.

Maminka se zděsila. Chvíli koukala na spadlý chlebíček, částečně překvapena, částečně s myšlenkou, jak vrátit čas o deset sekund zpátky.

Tatínek byl rovněž zděšen. Nevěřícně zíral ze syna na spadlý krajíček a takhle pořád dokola, dokud neměl dojem, že si vykloubil oči. Nevěděl, že to nejde.

Mladý pár byl snad zděšeň ještě více. V mysli se jim usadila vtíravá vzpomínka na toto neblahé dítko, u ženy se dokonce projevovaly omdlévací tendence, jakožto každých pět sekund jí hlava klesala napravo, víčka pevně zavřená, a pak se zase naplno rozevřela, stále zíraje na dítko.

Dočista nejhorší myšlenky ze všech měl ale nebohý perský koberec. Jedenáct generací, bědoval v duchu, protože koberce nedokáží mluvit nahlas, jedenáct generací o mně bylo pečováno jako o vzácný gobelín a teď na mne spadne mrzký chlebíček! Inu, život perských koberců je zdlouhavý, luxusní a často končí právě zmíněným incidentem, jelikož jeho čištění se příliš prodraží.

Kamil, to malé citlivé dítko, které dozajisto pochytilo i emoční napjetí koberce, se v tom jakoby zastaveném šokovém okamžiku zcela bezostyšně pomočilo na sedačku a spustilo takový řev, že si to maminka s tatínkem nikdy za rámeček teda nedali.

Těžko říct, kdo toho večera doopravdy přišel k větší újmě. Byla to snad pomočená sedačka, zničený perský koberec, traumatizovaný mladý pár, zhrzení rodiče či malý, nebohý Kamil?

Sedačka!

Cože? Je mi líto, neslyším, sedačky a koberce přeci nemluví!