Zadání soutěže
V poslední době ke mně lítá docela hodně sov a já se vždy musím pousmát nad jmény, které jim dáváme. Některá jsou normální, jiná roztomilá, další o nás něco vypovídají a o jiných extrémech snad ani mluvit nebudu… a tak mě napadla soutěž pro vás.
Napište mi příběh, ve kterém mi vylíčíte, co se stalo, když se sovy začaly chovat podle svého jména.
Příběh by se měl odehrávat na našem hradě či přilehlých pozemcích. Mohou se tam vyskytnout i obyvatelé našeho hradu. Nechám na vás, zda to pojmete humorně nebo vážně, a zda se budete soustředit na jednu sovu nebo na celé hejno. Hlavně si dejte záležet!
Pokud máte sov poskromnu, můžete si půjčit sovy ze školního sovince, či použít jméno, které byste dali sově, kterou si hodláte brzy koupit.
Vypracování
„A máme tu první adventní neděli. To je nádhera! Jen jedna věc mi není jasná.“ Vánočňák právě přiletěl do sovince a prohrabával si peří. „Víte, byl jsem za Nebem v kolejní místnosti. On tam vždycky bývá adventní věnec a krásně na něm hoří svíčka. A představte si, letos tam není. Jak je to možné?“ „Nebuď tak dětinská,“ ozval se Dospělák. „Vánoce jsou pro děti, jsi dospělá sova. On se ten věnec asi zdržel u dodavatele, určitě se objeví.“
V rohu sovince cosi zašramotilo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.
„Náhodou Vánoce jsou krásné,“ houkla Babička. „Podle mě by se tradice měly dodržovat. Když si vzpomenu, za mých mladých let…“ „Ano, to se hrálo úplně jinak,“ pronesla Sova za starý famfrpál, „bylo dost času, aby si zápas každý užil.“ „Zato dnes to má dynamiku,“ zapojil se do debaty Fištiblesk a v momentě byl pryč. „Věnec, koště, hůlka, z tradic zbyla půlka.“ „Co tím míníš, Potentní poeto?“ zeptala se Slečna Zvídalka. „Myslí tím,“ vysvětloval Prophetek, „že nás tady čeká pěkný rambajs.“
V rohu sovince cosi zašramotilo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.
Žrádlo Pro Staré měla chuť něco říci, ale vzpomněla si, jak ji naposledy poštípali, tak raději mlčela. „Není na nás,“ srovnala si nohy do způsobného pozoru Vzorněnka, „abychom kritizovali kouzelníky. Jsme tu od toho, abychom pomáhali nosit vánoční dárky, pokud se někdo nespokojí s tím, co nosí Fleutýna, a bude chtít poslat někomu něco sám.“ „Ale já myslím, že bychom aspoň Nebovi měly také něco dát.“ „Pokud chceš rozdávat, Štědrátko, můžeš to dát mně. Třeba potkánky s housenkovou polevou,“ ponoukla ji Fantazie. Štědrátko se rozletěla sehnat objednaný dárek. „Vánoce jsou svátky lásky, zahrň též mne proto dárky,“ neslo se za ní. „Nic se nezahrne, vše se provalí,“ reagoval Prophetek.
V rohu sovince cosi zašramotilo, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.
„Já to ale myslím vážně,“ nedal se Vánočňák. „Každý si zaslouží mít o Vánocích radost z dárku,“ souhlasila Babička. „Co takhle se zavázat, že budeme všechny dopisy doručovat přesně, správnému příjemci a včas,“ navrhoval Dospělák. „Copak ty to neděláš?“ podivila se Vzorněnka. Oslovený se jen potutelně usmál. „O adventu svíčky hoří, Vzorněnka se s listem moří, nese jistě vinš. A co na to Grinch?“ „Věděl jsem to,“ prohlásil Prophetek a odletěl.
V rohu sovince cosi zašramotilo a každý tomu věnoval pozornost. Seděl tam výr císařský, neboli tygr s křídly. Jmenoval se Grinch. Potměšile se usmíval a cosi zahrabával pod hromadu sovího zobu. Nebyl však dost rychlý. Ostatní sovy si stihly všimnout, že je to adventní věnec. Evidentně ho sebral v kolejní místnosti. „Chceš snad zničit Vánoce?“ vykřikl Vánočňák. „Nechte mě to doříci: všichni jsme tu jako Kdovíci. Kde je Kdovík, tam je Grinch, co odnesl svátky pryč.“
Co se v sovinci dělo dále, není zcela jasné. Vánočňák prý vykřikl: „Vemte mu to, vemte mu to!“ načež prý Ostropírko začal Grinchovi ostřit pérka. Bojovník se na Grinche vrhl, ale Héros řka: „Chráním slabší,“ jej začal bránit. A pak už jen všude létalo peří, z něhož se ozývalo: „Vytrhané peří, tomu každý věří, je jak rána do břicha, ne jak když se pelichá.“
Kdo ví, jak by to všechno skončilo. Naštěstí spojily síly Řízek a Slaninka. Obě se při rvačkách cítily špatně, jako by se smažily ve vlastní šťávě. Proto se postaraly, aby to všichni měli na talíři. Přidala se k nim i Vánočka s máslem. Vynadaly ostatním sovám a slíbily jim, že pokud budou hodné, Štědrátko jim přinese dvojitou dávku pražených sarančat. Grinchovi pak navíc hlodavčí zámotky a soví sušenky za to, že zachrání Vánoce tím, že dá Nebelbrachovi věnec jako dárek. Také mu slíbily, že ho pak budou mít rády.
Nebelbrachovi se věnec líbil.
